Pečivo

Když je vám český rybníček inspirací krapet malý, začnete brousit ve vodách zahraničních. Je třeba roztáhnout pořádně ruce, aby se dalo dobře plavat a abyste vylovili ten správný recept mezi spoustou rozličné havěti a všude pletoucího se planktonu,

Chcete-li vystřelit báječné bagety, které nebudou tvrdé jako broky ani nebudou pouhou fikcí a ocenění získáte od svých strávníků, je třeba mít správný recept. Moje první pokusy o bagety byly jako výstřely z Henryovky.

Kdo mě zná osobně nebo třeba jen ze sociálních sítí, ví nebo se dovtípil, že se svým mužem trávím dvacetčtyřihodin denně třistapětašedesátdní v roce. A tak není divu, že po společné týdenní dovolené, na kterou jsme vyrazili jen ve dvou, kdy jsem se těšila, jak si odpočinu od starostí všedních dnů,

I mistr tesař se občas utne. Po asi pátém nepovedeném pokusu o noční zadělávání chleba, kdy ráno z trouby vytáhnete místo krásně nadýchaného buclatého bochánku, neodolatelně vonícího s tiše praskající kůrkou do svěžího probouzejícícho se rána, placku ani ne tak podobnou italské focacci, jako spíše

Vymyslela jsem si takový projekt, zatím je ve fázi plánování a příprav. A protože se nemají plány, nápady, sny, prostě radši nic prozrazovat dopředu, aby se něco nepokazilo, nemůžu vám v tuto chvíli říct víc než jen to, že si sem, na blog, odložím recept na dalamánky. A proč zrovna dalamánky?

Potrhlá, praštěná, podivná i pitomá, pro někoho možná, pardon za ten výraz, pos..ná doba spoustě věcem a činnostem nepřeje. Zato, troufám si říct, že přeje pečení a vaření,  tomu domácímu. Každý den obdivuji fotky nádherných kváskových chlebů na instagramu. A že jsou to mnohdy dílka až umělecká.

Svůj opravdu první opravdický hamburger jsem snědla asi před třemi lety. Do té doby bylo pro mě nepředstavitelné, že bych někde na veřejnosti měla otevřít pusu tak dokořán až mně málem v pantech lupne.

Poslední dny plní stránky sociálních sití, mimo jiné, fotky krásně dozlatova vypečených bochníků chleba, křupavých rohlíků, zapletených houstiček a ani loupáčky nebo chcete-li makovky nezůstávají pozadu.

Za celé léto jsem se pořádně nedostala do našeho javůrského obchůdku. To víte, prázdniny. Pořád se někde cestuje a nebo, přiznám se, nechce se mi tak brzy ráno vstávat, když mě nenutí školní povinnosti našich dětí.

Tak jak se říká, že s jídlem roste chuť, tak s každým vlastoručně upečeným chlebem a pochvalou od těch, co ho ochutnali, rostlo moje sebevědomí. Pomyslné hranice jsem posunula ještě o kousek dál, když jsem upekla domácí pletýnky a rohlíky.

Po tom co jsme s dětmi dočetli knihu Všechny čtyři hvězdičky, zatoužila obě naše děvčátka ochutnat legendární crème brûlée, kvůli kterému měla hlavní hrdinka zákaz vstupu do kuchyně, neboť při přípravě tohoto božského dezertu zapálila závěsy v kuchyni.

Po vánočním maratonu rodinných návštěv jsme se vrátili domů a tam ani rohlík ani suchá kůrka chleba, jenom vánoční cukroví, na které už neměl nikdo pomyšlení a máslo nebo sýr si na ně asi nenamažeme. Můj muž bez pečiva klidně vydrží, ale já bez něj nemám pocit uspokojení, ten pocit...

Chystáte dětem svačiny do školy? Máte pocit, že je to pořád stále to samé dokola? Možná při čtení našeho příběhu zavzpomínáte, jak jste vy sami ještě nedávno nebo už hodně dávno chystali svačiny svým dětem.

Když jsme se s mým mužem seznámili a já u něj zůstala poprvé na víkend, jen tak prohodil, že upeče chleba, ať máme ráno něco ke snídani. Já na prázdno polkla a zmohla jsem se jen na tři slova: co, hm, jo.