paní Růžičková

Jemné krémové polévky v odstínech zelené mě prostě baví. Jsou veselé, svěží a určitě budou zdravé a výživné, když jsou v nich samé na vitamíny bohaté listy. A navíc se přece říká, že zelená uklidňuje. 
Kdo čekal článek z golfového prostředí, toho bohužel zklamu, tohle bude zase o vaření. Jedno ale mají golf a vaření společné. Tak jako se mohou měnit pozice jamek na greenu, tak vy můžete livobolně měnit zelené suroviny pro výrobu této polévky. Teoreticky ji lze uvařit z jakéhokoliv zeleného lupení. Ovšem za podmínky, že použijeme ty správné rostliny.










Znáte někoho, kdo jako dítě nevařil na zahradě? Mističky plné květů, listů, vody, písku a hlíny. Kuličky z bláta ozdobené květy sedmikrásek úhledně naservírované na listu lopuchu. Mladé zelené listy jitrocele jemně křupaly pod ostřím tupého nože, který jsme se sestrou čmajzly dědečkovi pod kůlničkou. Dlouhé úzké listy denivek, které rostly u babičky na zahrádce, prostě sváděly utrhnout si jich hned několik najednou a pokrájet je. 
Takže se vl…

Vášeň pro staré věci máme s mojí maminkou společné. Zvláště pak jedná-li se o kuchyňské nádobí, kameninové hrnce, hrnky, formy na pečení, mísy a jim podobné kousky. Zatímco já v nich vařím nebo peču, ona je má vystavené na poličce a v těch prasklých nebo s ulomeným uchem má zasázené kytky. Moje děti skoro šílí, když zjistí, že jsem si přinesla domů nějakou starožitnost nebo že jsme s mým mužem pořídili něco na blešáku. Mě tyhle staré věcičky bavily a lákaly už odmalička. Jak to že ani jedno dítě nezdědilo tuhle vášeň pro staré věci?




Z předloňské dovolené jsem si přivezla nádherný litinový pekáč jedlově zelené barvy. Ležel jen tak s ostatními kastroly a hrnci na zemi na dvorku domu, jež byl jakýmsi prodejním místem starožitností a všelijaké rozmanité veteše, prostě Antyki. Natrefili jsme na tento bazárek čistě náhodou toulkami po polském venkově. Velikost pekáčku byla tak akorát přesně na jedno kuřátko a navíc měl kastrol poklici. Naše děti chvíli brblaly, že tenhle starý hrnec pojede s…

Hrachová nebo hrášková? Máte v tom jasno nebo tápete jako můj muž? Nenápadná změna v názvu, ale velký rozdíl na talíři. 
Zelený hrách a hrášek pocházejí ze stejné plodiny. Hrášek je nezralý plod a řadí se mezi zeleninu. Hrách je plně zralý plod, u kterého se nutriční hodnoty změní natolik, že je řazen mezi luštěniny. Zatímco zeleným kuličkám hrášku stačí kratší doba vaření, hrách se vaří o něco déle. 
Běžně se dnes prodává hrách půlený zelený nebo žlutý, v obou případech je loupaný, a proto dobře stravitelný. Neloupaný hrách je třeba vždy namočit, aby se porušila struktura slupky a hrách se tak poté lépe uvařil a byl stravitelnější. Slupky totiž mohou prý za to, že je naše břicho nafouklé a pak si zákonitě musí ulevit a odfouknout.


Hustá hrachová polévka dobře zasytí a zahřeje v chladném podzimním a zimním období, s příchodem prvního jarního sluníčka do nás začíná proudit nová síla, nová energie a i náš jídelníček volá po změně. Od hutných zahřívacích polévek postupně ustupujeme a na řad…

Na tenhle zákusek jsem měla zálusk už pěkně dlouho, jenže ho stále předbíhaly atraktivnější kousky. Touha vyzkoušet si nová cukrátka z pomyslného cukrářského nebe málem zastínily tenhle neobyčejně obyčejný zákusek. Nakonec se dočkal. Minulou sobotu jsem odhodlaně otevřela sešit s recepty na stránce s nadpisem Ořechové se žloutkovou polevou od babičky Jany.


Když jsem si jako malá listovala v prababiččině sešitě receptů, přišlo mi až komické, jak skoro u každého receptu byla připsaná drobná poznámka. Krátké a výstižné pečeme nebo dobré nebo děláme mi nepřišlo tak zvláštní jako když tam bylo napsáno Blaža Hamřikova nebo Jašková nebo od Mařenky z Biskoupek. To si prababička nepamatovala, od koho který recept má? Kroutila jsem nad tím vždycky hlavou a z principu jsem se těmto poznámkám vyhýbala, když jsem zapisovala recepty své mamince do jejího sešitu. Ona si tam pak tužkou také dopisovala od koho recept má. Čím víc jsem se tomu bránila, o to víc se mi tyhle dopisované poznámky pomstily. D…

Medvědí česnek je poslední dobou velmi vyhledávaná jarní bylinka. Všemi je velebená a kdo ji nechodí trhat do lesíka a nepojídá tohle blahodárné zelené lupení, jako by nebyl. Dávno naše babičky tyhle bylinky znaly, jen se o nich tenkrát asi tolik nemluvilo. 
U kamarádčiny babičky v předzahrádce rostly také takové zelené listy a některé rostlinky zrovna kvetly. Byly jsme malé holky, no asi tak dvanáct nám bylo, a přestože jsem měla tehdy odpředu dozadu nastudovanou knihu rakouské bylinkářky Marie Treben a z fleku bych mohla splnit bobříka v poznávání rostlin a bylin, kdyby takový nějaký byl, tak jsem tuhle rostlinu nepoznala. Na mou otázku, co to je za kvítka, mávla kamarádka jen tak ledabyle rukou a utrousila: "Ále, to je medvědí česnek." A že mě tenkrát nezajímal ani obyčejný česnek, tak jsem i tenhle medvědí vytěsnila nadobro z hlavy.



O několik let později mě náhoda přivedla znovu k této bylince. Můj muž mi nabídl dopravu na čtyřkolce. Jasně, chtěl se projet, a tak jsem neod…

Polévka je grunt ....  a naše děti brblají, proč musí být pokaždé k obědu polévka. Mně zase připadá oběd bez polévky takový ošizený, jako by mu něco chybělo. Ale přiznávám, že někdy ho taky trošku ošidím a polévku neuvařím. Buď z časových důvodů a nebo prostě nevím jakou. Na druhou stranu jsou zase polévky, kterých bych mohla vařit obrovské hrnce, aby bylo dost na přidávání.  
Dnes jsem opět zavzpomínala na školní jídelnu, ve které kralovala moje maminka, jak už jistě víte z předchozích příběhů. Posledních pár týdnů se často vracím v myšlenkách do té doby a hledám inspiraci. Zeleninovou polévku se sýrovým kapáním jsem měla docela ráda. Tyhle malé sýrové nočky byly na celé polévce nejlepší. Sice nevím, jak má správné kapání vypadat, prostě dělám malé nočky přes  děrované sítko. Moje mamka přidávala do polévky někdy i zelený hrášek.  A že už se nám na zahradě objevily první lístky libečku, neváhala jsem a pár jich utrhla. Jeho výrazné aroma dodá celé polévce takový jarní lehce pikantní šmr…