Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Koblihové hody

Nejlepší je čerstvá, právě usmažená, ještě horká. Když ji rozlomíte na půl, jemně se z ní kouří, těsto nadýchané jako peřinka, rozehřátá marmeláda uvnitř voní, venkovní krustička mírně křupne, když se do ní zakousnete. Proč se zdržovat nějakým cukrováním, tahle první masopustní kobliha se musí ochutnat hned.

Na to, že můj muž opravdu buchtám moc nedá, tak s čerstvými koblihami docela zatočil. Druhý den ráno u snídaně ale řekl: "Dneska už to není ono. Je to jako keclej rohlík, holt už jsou druhej den. Nejlepší koblihy mívala naše sousedka, ty byly dobré i druhý den. Nevím, jak to dělala, jaký fígl na to měla. Vždycky jsem se těšil na "Vostatky", jak si je u ní dám. Možná to bylo způsobem kynutí, možná ....."



Ha! Možná! Možná že bych tu koblihu po něm nejradši hodila. Aspoň třídenní, ať má z toho bouli na čele. Nikdo se ho o koblihový rozbor neprosil. A to jsem zadělávala těsto na koblížky podle receptu naší ketkovské tety Libušky, která měla koblížky vždycky nadýchaně…
Nejnovější příspěvky

Babka

Tahle babka nikdy nezestárne. Některá babka se ani nedožije večera, natož, aby vydržela do rána druhého dne. Upečete ji a hned po vytažení z trouby máte nutkání do ní zakrojit. Láká vás její vůně, vaše zvědavost a řeknete si ochutnám jen jeden kousek. Potom začnete sami sebe přemlouvat, že tenhle třetí ukrojený plátek bude už opravdu poslední. Aspoň pro tuhle chvíli.
Nelekejte se, že peču doma nějaké babky. Pod tímto názvem se skrývá moučník z kynutého těsta stočený do copu plněný různými náplněmi. Díky lahodné náplni a nadýchanému těstu mizí velmi rychle. A jak ke svému názvu tenhle úžasný moučník přišel, se mi zpočátku nedařilo vůbec vypátrat.


Internet na toto téma byl trošku skoupý. Většinou se omezil na krátkou větu, že se jedná moučník pocházející ze židovské nebo východoevropské kuchyně. Pročítala jsem židovské kuchařky dostupné na internetu, ale přímé informace vedoucí k vypátrání pravého původu babky prostě nebyly. 
O radu jsem poprosila i svoji kamarádku z Polska, moc toho taky …

z Honzova ranečku

Pohádek, ve kterých vystupuje vesnický chasník Honza, je hned několik a všechny mají jedno společné - ve všech si Honzík nese do světa v ranečku pár buchet. Ač by raději ležel v teplíčku doma za pecí a dál hrál roli toho hloupého Honzy, byl to kluk chytrý a mazaný a dobře věděl, že vydávat se za hlupáka má své výhody. 
Pokaždé ho však okolnosti donutili z té pece slézt a vydat se do světa, vždy vyzbrojen buchtami od maminky. Ona moc dobře věděla, proč mu je s sebou dává. Jednak měly funkci jakéhosi platidla a pomyslné vstupenky a za druhé chtěla, aby když se i na samém konci světa do té buchty zakousne nebo kdyby mu snad v tom širém světě bylo těžko a ouzko, aby mu připoměly domov. 
Dneska by možná šel Honza do světa se smaženým řízkem, možná kreditkou, aby se mohl po cestě zastavit v mekáči nebo káefcéčku, možná by měl mobil a volal by nějakou dovážkovou službu damejidlo. 
Nejsou ale ty pohádkové buchty romantičtější, opravdovější a láskyplnější? Lehce zasněžené moučkovým cukrem, sladce…

Bez ocásku

U nás doma tvarohová těsta moc nefrčela. Snad proto, že pro naši maminku nebyl problém během chvilky namíchat kynuté těsto rovnou od oka, bez jakéhokoliv vážení surovin a potom samotné buchty tvarohem naplnit. 
Smažené tvarohové koblížky byly tedy pro mě zcela novou novinkou. Vlastně jsem je nikdy nejedla. Objevila jsem je náhodou díky instagramu. Jedno letní ráno tam na mě vykoukla fotka krásných nadýchaných kuliček, obalených v cukru. Radost pohledět, až se sliny sbíhaly. Dychtivě jsem začala prstem jezdit po displeji mobilu, lačná dopátrat se receptu. Naštěstí autorka byla laskavá a určitě i zkušená uživatelka instáču, proto k fotce přidala odkaz na recept. Bez dlouhého váhání jsem se na něj hned proklikala. 
Bylo by neslušné jen tak čmajznout recept a ani nepoděkovat, tak jsem jí pochválila koblížky, poděkovala za recept a připsala, že se chystám vyzkoušet je. Ona mi zase na oplátku popřála ať se povedou.
Její návod byl dokonalý, napsaný stručně a výstižně. Někdy jsou recepty psány t…

Zbytečné brambory

Tak dlouho jsem po něm pokukovala. Zvažovala pro a proti a sama se sebou se dohadovala, zda ano či ne. "A nemáš už toho nádobí dost?" řekl by mi můj milovaný muž, kdybych se mu svěřila s mým nakupovacím záměrem. A ještě by stoprocentně dodal: "Když jednu věc koupíš, dvě vyhoď!"
No, to tak ještě! To by mi to v kuchyni pěkně prořídlo! Když já ten pekáček ale tak strašně moc chtěla. Blížily se Vánoce, mohla bych si o něj napsat Ježíškovi. Nakonec jsem ten obdélníkový balík, co přišel na poslední chvíli, jen pár dní před Štědrým dnem, ovázala mašlí a napsala na něj Maminka. S vědomím, že se na Štědrý večer budu tvářit děsně překvapeně, ho pak položila pod vánoční stromeček. Taková malá výpomoc, vždyť Ježíšek toho má přece tolik.
Jak naše děti zjistily, co ukrývá můj obdélníkový dárek, trojhlasně s vytřeštěnýma očima vyhrkly: "Že není z blešáku?" 
Není. Je to nový nepoužívaný kameninový pekáček, uklidnila jsem je. Já ty staré veteše, co občas koupím, miluju. Děti…

Avokádová pecka

Napsala jsem článek o avokádu a dalších druzích exotického ovoce, které nezralé urazí někdy i několika týdenní cestu k nám, aby tady dozrály a my si na nich mohli snad i pochutnat. Jenže si ho nepřečtete. Smazala jsem ho. 
Zajímá vás proč? Protože jsem požádala svého milovaného muže, zda by mi pomohl vymyslet nadpis pro článek o avokádu. Samozřejmě souhlasil a aby měl nadpis ten kýžený vtip a šmrnc, napřed si musí článek přečíst. S tím jsem souhlasila a pak to začalo. Proč tohle a proč tamto, jestli jsem si to ověřila, v tomhle odstavci je spousta zbytečných slov než se čtenář dostane k jádru věci a tady tohle konkrétně mě (tedy jeho) třeba vůbec nezajímá. Jenže jiné třeba zase jo! odsekla jsem jen tak sama pro sebe a dál jsem ho už přestala poslouchat. Uvnitř mě se vzepřelo moje vzpurné já. Píšu ten blog já nebo on? Když si nejsem něčím jistá, pokaždé pátrám, jak je to doopravdy! Pak se ozvalo moje druhé já. Mírné, přemýšlivé, rozvážné a nerozvážné, jak typické pro znamení Vah. 
Jediný…

Droždí nedráždi

Také jste jako eeeehhhmm-náctiletí řešili každý pupínek, byť miniaturní, který se vám objevil na obličeji a byli jste ochotni udělat možné i nemožné jen proto, abyste se ho zbavili? Moje babička, zdravotní sestra, přesně věděla, jak na ně. "Jez čerstvy kvasnice, Ivanka, je v nich spousta vitamínů béé," říkávala. "Je to ta nejjednodušší pomoc v boji se záludnými pupínky." Chodívala jsem tedy podle její rady do ledničky občas uždibnout kousek čerstvých kvasnic a celý léčebný proces, dalo-li se těm pár pupínkům říkat nemoc, podpořila užíváním pilulek kvasnic pivovarských. Je to sice jiný druh, ale k pleti jako alabastr měly také dopomoci.
Čerstvé droždí neboli kvasnice jsou také nezanedbatelným pomocníkem při přípravě pečiva a kynutých těst. Jsou přirozenou zásobárnou vitamínů řady B, navíc obsahují bílkoviny a minerální látky, což ocení zvláště ti, co trpí nespavostí, depresemi nebo únavou a v neposlední řadě mají kvasnice opravdu vliv na zdravou pokožku.

A co víc, z k…

PF 2020

Posledních pár dnů spí můj blog zimním spánek. Vánoční, předvánoční i povánoční čas mě zaměstnává natolik, že na psaní není tolik času, jak bych si přála.
Přesto stále vařím, peču a v hlavě nosím příběhy, které se překrývají jeden přes druhého takovou rychlostí, že je nestačím zapisovat.
Mimo jiné během psaní tohoto krátkého příspěvku mám v troubě moje dvě historicky první domácí veky a s napětím očekávám výsledek.

































Děkuji Vám za přízeň a přeji Vám krásný konec roku 2019 a krásný začátek roku nového. Ať je ten váš nový rok 2020 lepší než ten minulý nebo aspoň ať není horší.

Přála bych Vám i sobě, abychom měli více času na svoje blízké a nejbližší, abychom dělali, to co nás baví a radovali se z toho, co máme.
A co je nejdůležitější, abychom byli zdraví.

Tak na zdraví!     


Iva Růžičková