Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Čízkejk apgrejt

Poté, co jsem upekla svůj historicky první cheesecake, jsem pak upekla ještě jeden ke dni dětí a ozdobila ho čerstvýma jahodama. Tím jsem si ověřila a doladila všechny načtené tipy, triky, postupy a mýty o pečení cheesecaků a zároveň si potvrdila svoje vlastní zkušenosti z předešlých dvou pokusů a došla k závěru, že na tom vlastně nic tak složitého není. K novým nevyzkoušeným receptům přistupuji pokaždé s pokorou a velkou dávkou opatrnosti, abych něco nezkazila. Jsem lehce nervózní a při čekání na výsledek napjatě s drobným chvěním v břiše nakukuji okénkem do trouby. O to víc jsem pak štastná, když se dílko povede.
A jak se říká "Do třetice všeho dobrého", počínala jsem si tentokrát jako zkušená cukrářka a dovolila si také trochu zaexperimentovat. Nakopnutá bezovým želé, které mě ve výsledku velice mile překvapilo svou lahodností, jemností a vůní, jsem chtěla s touto chutí a vůní pracovat více a zajít ještě dále. Všudypřítomné kvetoucí bezové keře se k tomu jen nabízely. Stač…
Nejnovější příspěvky

Bazalka smetanová

Občas někdy, většinou je to v neděli ráno, mě přepadne lenošivá nálada, kdy se mi nechce vstávat a opouštět teplé hnízdečko peřinové. Zachumlám se až po uši a dělám, že svět neexistuje. Po celém týdenním shonu a kalupu si člověk rád zalenoší. Jenže pak stejně vyletím s pocitem velké zodpovědnosti nakrmit svou rodinu. Na dlouhé vyváření už ale není jaksi čas, je třeba zvolit rychlou jednoduchou variantu. Nedělní oběd se tak posouvá jen o několik pár minut po poledni. Obědvat ve tři hodiny, to bych dala dětem hezký příklad do života, jen ať má neděle pěkně svůj sváteční řád.



Krůtí prsa s bazalkovou omáčkou .............................................. rozpis na 4 porce krůtí prsní řízek 4 ks česnek sůl, pepř bazalková omáčka: 50 g másla 2 cibule 350 ml smetany na šlehání čerstvá bazalka sůl, pepř 
Cibuli nakrájejte na kostičky a na trošce oleje ji nechte zesklovatět, přidejte máslo. Jak se máslo rozpustí, přilejte smetanu, přisypte nasekanou bazalku. Omáčku povařte dvě minuty, dochuťte solí a pepře…

Bez želé

Červen je po květnu mým druhým nejoblíbenějším měsícem v roce. Nastává čas voňavých pivoněk, něžných kvítků šípkových růží, omamné vůně pustorylu, jak mě poučila jedna moje kamarádka, neboť do loňska to byl pro mě prostě jasmín. A hlavně je to čas bezových květů. A že je bezová sezona velmi krátká, využívám letos každého slunného dne mezi těmi deštivými a spouzím po mezích za naším barákem. Vracím se pak celá zapylená, spokojená a s vrchovatým košíkem natrhaných květů. Jsou úžasnou přírodní surovinou, která nic nestojí, jsou zdrojem mnoha kulinárních potěšení a prý s bílými květy bezu začíná léto.



Ty největší a nejkrásnější květy plné pylu bývají na bezových keřích většinou až úplně nahoře. A tak se stalo, že lačná po těchto super květech jsem skončila dole mezi kopřivami a vlaštovičníky s jedinou myšlenkou, udržet košík s bezmála stovkou květů nahoře nad hlavou za každou cenu. 
Z téhle výpravy jsem si přinesla domů kromě voňavých květů také velkou modřinu od pařezu schovaného ve vysoké…

Čízkejk

Vzala jsem svého muže ke kamarádce na návštěvu, aby si měl i její muž s kým povídat. Ona, neznalá věci a poměrů, neprozřetelně prozradila, že v televizi začali dávat sérii bondovek. Od nejstarších po nové. Každý pátek v osm. 
Zatímco ona se tvářila nadšeně, já si povzdechla. Být na té návštěvě sama, tuhle informaci svému muži jisto jistě zatajím. Každý bondovský díl viděl aspoň milionpětkrát, a přesto se na několik týdnů naše páteční romantické večery ve dvou promění ve večery filmové, kdy je dovoleno mluvit popř. dělat jiné zvuky jen v čase reklam. 
James Bond, ač je občas ztvárněn muži charismatickými, není můj typ a navíc mě okrádá o čas a prostor. Jediná televize, kterou vlastníme, je v kuchyni a během řádění tohoto nejznámějšího tajného agenta na obrazovce nemohu řádit v naší kuchyni já, a to ani tajně. 
Tartaletky, které měly být víkendovým zákuskem, musely být tedy upečené včas, abych stihla uklidit všechno kolem a v osm hodin mohl plavnými kroky šelmy do naší kuchyně nerušeně vni…

Nasolené

Naše ketkovská babičkaříkávala, že když se zmokne v máji, tak člověk povyroste. Nevím, kde na tom byla, kdy a jak to vzniklo, ale tuhle legrační podivnost jsem docela dodržovala a pravidelně se nechala v květnu alespoň pár kapkami deště pokropit. Vyrůst díky dešti se jevilo víc než nepravděpodobné, přesto bylo milé a příjemné téhle blbince věřit. Dělám to dodnes, možná z nostalgie a ještě ke všemu to učím svoje děti. Podivují se nad tím stejně jako kdysi já, ale přesto nastaví svá tělíčka májovému deštíčku. Co kdyby na tom byl třeba jen malý, jenom pár centimetrový, kousek pravdy.
Žádné závratné přírůstky díky vláze z nebes na sobě zatím nikdo z nás nezpozoroval, za to trávě a plevelům v záhonech takový květnový déšť velmi prospívá, obojí roste rychlostí blesku. Naštěstí voda svědčí také bylinkám, a tak si můžu část zeleného bylinkového pralesa uschovat i pro dobu, kdy se jim takhle dařit nebude. Kromě kopru, petrželky a libečku nadrobno pokrájených a v krabičkách zamražených v mrazáku…

Simply grýn

Jemné krémové polévky v odstínech zelené mě prostě baví. Jsou veselé, svěží a určitě budou zdravé a výživné, když jsou v nich samé na vitamíny bohaté listy. A navíc se přece říká, že zelená uklidňuje. 
Kdo čekal článek z golfového prostředí, toho bohužel zklamu, tohle bude zase o vaření. Jedno ale mají golf a vaření společné. Tak jako se mohou měnit pozice jamek na greenu, tak vy můžete livobolně měnit zelené suroviny pro výrobu této polévky. Teoreticky ji lze uvařit z jakéhokoliv zeleného lupení. Ovšem za podmínky, že použijeme ty správné rostliny.










Znáte někoho, kdo jako dítě nevařil na zahradě? Mističky plné květů, listů, vody, písku a hlíny. Kuličky z bláta ozdobené květy sedmikrásek úhledně naservírované na listu lopuchu. Mladé zelené listy jitrocele jemně křupaly pod ostřím tupého nože, který jsme se sestrou čmajzly dědečkovi pod kůlničkou. Dlouhé úzké listy denivek, které rostly u babičky na zahrádce, prostě sváděly utrhnout si jich hned několik najednou a pokrájet je. 
Takže se vl…

Ve formě

Vášeň pro staré věci máme s mojí maminkou společné. Zvláště pak jedná-li se o kuchyňské nádobí, kameninové hrnce, hrnky, formy na pečení, mísy a jim podobné kousky. Zatímco já v nich vařím nebo peču, ona je má vystavené na poličce a v těch prasklých nebo s ulomeným uchem má zasázené kytky. Moje děti skoro šílí, když zjistí, že jsem si přinesla domů nějakou starožitnost nebo že jsme s mým mužem pořídili něco na blešáku. Mě tyhle staré věcičky bavily a lákaly už odmalička. Jak to že ani jedno dítě nezdědilo tuhle vášeň pro staré věci?




Z předloňské dovolené jsem si přivezla nádherný litinový pekáč jedlově zelené barvy. Ležel jen tak s ostatními kastroly a hrnci na zemi na dvorku domu, jež byl jakýmsi prodejním místem starožitností a všelijaké rozmanité veteše, prostě Antyki. Natrefili jsme na tento bazárek čistě náhodou toulkami po polském venkově. Velikost pekáčku byla tak akorát přesně na jedno kuřátko a navíc měl kastrol poklici. Naše děti chvíli brblaly, že tenhle starý hrnec pojede s…