Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Máte-li švestek dost

a nesbíráte je do bečičky, abyste je proměnili v tekutou medicínu, zkuste si upéct švestkový koláč. Bude to nejen výborná snídaně, ale i odpolední svačina ke kávě. To jsem si řekla i já a málem snídala a večeřela koláč sama, nebýt návštěvy, která mi od něho s radostí a chutí pomohla. Naše děti by totiž nejraději stále dokola snídaly jen lupínky, křupínky, cereálie s mlékem a nad čerstvým švestkovým koláčem jen ohrnuly nos.


Švestkový koláč z kynutého těsta
.................................................................... 250 g polohrubé mouky (část můžete namíchat se špaldovou) 1/4 lžičky soli strouhaná kůra citronová kůra 20 g čerstvého droždí 2 lžíce cukru 1 žloutek 2 lžíce oleje mléko podle potřeby
Tenhle recept na kynuté těsto jsem si velmi oblíbila, hodí se totiž k jakémukoliv ovoci. Část z uvedeného celkového množství mouky můžete s klidem nahradit moukou špaldovou, ať už hladkou či celozrnnou. Vyzkoušela jsem oba druhy a výsledek byl vždy skvělý. V případě většího podílu špaldovky nebo d…
Nejnovější příspěvky

Králík na letní zelenině

Možná jste o tom slyšeli, možná četli, možná to víte, možná to nevíte a nebo vám sama intuice napovídá. Jsou jídla zimní, která nás mají zahřát a zasytit. A jídla letní, lehká, co zaženou pocit hladu, v případě, že ho v parných létech vůbec pocítíme. Těžko si představit, jak v předvánočním čase svíráte rukama zachumlanýma v teplých pletených rukavicích sklenici mojita a brčkem promícháváte mátové lístky mezi ledovými kostkami a ucucáváte osvěžující nápoj. A co teprve hrneček voňavého horkého svařeného vína v červencový teplý podvečer pod letní hvězdnou oblohou, nemyslitelná kombinace. Určitě byste si v lednu, kdy venku mrzne až praští, dali raději horkou vydatnou polévku na zahřátí než ledový salát s variací podobných zelených listů, s balzamikem, s rajčaty, sýrem či olivami, přímo stvořených pro horké letní dny.  A proč to všechno tady píšu? Protože jsem někde četla, že králík je typický letní typ, že králičí maso nepatří mezi zimní zahřívací pokrmy.



Vrátím-li se myšlenkami o několik l…

Plně né papriky

Jakmile přestala některá slepice snášet, označila ji naše babička za staró vynešenó potvoru a její slepičí osud byl zpečetěn. Čistá a vykuchaná pak přistála mamince v kuchyni v kastrolu na stole a ona z ní uvařila výbornou slepičí polívku. Takhle to na dědině prostě chodí. Uvařené slepičí maso nakrájela maminka buď do hotové polívky a nebo je pomlela, přidala koření a vzniklou masovou směs nacpala do paprik. Plněné papriky se u nás vařily ovšem jen o prázdninách asi snad, že tehdy nebyly běžně k dostání po celý rok v obchodech čerstvé papriky, možná že v zimě slepice všeobecně moc vajíčka nenesou, tak je nechávala babička v klidu.
Zkrátka tohle prázdninové jídlo jsem milovala. Do dneška mám v živé paměti rajskou chuť říznutou štiplavou vůní paprik s jemnou masovou směsí vonící po majoránce a česneku a dlouhé neposlušné špagety, které se za žádnou cenu nechtěly namotat na vidličku, a tak jsme je se sestrou do sebe legračně vcucávaly až nám oběma tekla omáčka po bradě.

Nemáte-li po ruce v…

Kečup na plný plyn

"Vždycky mi dojde plyn, když vařím!" postěžovala jsem si svému muži, sotva vešel do dveří. "Jak překvapivé!" zvolal a pak utrousil spíš pro sebe "no, málokdy ti dojde, když zrovna nevaříš". Právě se vrátil s dětmi z koupaliště, zatímco já doma improvizovala v kuchyni, abych dovařila rozvařený kečup. Ale hezky popořádku. Prázdniny ve své půlce plynou jako voda v potoce. Rajčata si na zahradě zrají jako o závod. Naplánovala jsem si vaření kečupu a můj muž byl tak laskavý a nabídl se, že vezme děti k vodě, abych na to měla klid.



Napůl rozvařená rajčatová směs si bublá v hrnci. Podivně tiše. Podezřele tiše. Co to, že se na hladině netvoří žádné bublinky? Ha! Došel plyn! Pod hrncem je tma. Aby bylo jasno, máme doma plynový sporák napojený na plynovou lahev, takhle nějak postaru. My totiž využíváme plyn jen na vaření, tak nám stačí jen připojit onu flašku. Dřív prý ale vydržela tři měsíce. Od té doby, co jsem se stala vládkyní kuchyně, se její životnost poněkud …

Ve vlastní šťávě

Jak nejlépe uchovat chuť těch nejšťavnatějších rajčat na zimu i pro ostatní chladná období roku, kdy nejsou čerstvé sluníčkem vyhřáté červené plody po ruce? Zavařte je! Jen tak samotné, bez přidání vody, soli, cukru, koření. Jak jednoduché! Zdá se vám to moc jednoduché? Já sama tomu zprvu také nevěřila. Člověk má tendenci u jednoduchých věcí hledat pořád nějaké složitosti. 






Pár prvních sklenic s takto zavařenými rajčátky jsem dostala před několika lety od své sestry. Měla je v bedýnce na chodbě, zrovna jí je přinesla jejich babička Sobotková a ještě je nestačila uklidit. Prý je babička takhle zavařuje už léta a podobných osvědčených vychytávek má v zásobě spoustu. Stále jsem se nepřestávala divit, že je to tak jednoduché, tak mi sestra pár těch sklenic strčila do ruky a dodala: "Vyzkoušej z nich polívku nebo omáčku, babička je dává i pod pečený maso." Nemohla jsem tomu stále uvěřit, dokud jsem si to sama nevyzkoušela. 




Rajčata ve vlastní šťávě ..................................…

Cuketka v utajení

Cuketa se pomalu ale jistě zabydluje v našem rodinném jídelníčku. Tentokrát jsem ji využila ve sladké verzi. Celý dům voněl jako o Vánocích, přestože byl červenec. Děti se trousily jeden po druhém z pokojíčku a zvědavě se ptaly, co to peču, co to tak krásně voní? Po odpovědi "perník na plech z cukety" se posmutněle a s mírně protaženým obličejem zase vracely zpátky. Tu cuketu jsem jim měla jistojistě zatajit.

Do toho zavolala kamarádka, v kolik že se tedy sejdeme u rybníka. Kvůli buchtě v troubě jsme posunuly naše setkání o dvacet minut a já pak vkládala ještě horké čtverečky voňavého cuketového perníku do krabice. "To jako chceš vzít s sebou?" ptal se udiveně můj muž "Nevím, nevím, jak to na té čtyřkolce přežije." A přežila! Sice nebyla načančaná jako na fotce určené pro blog, kterou jsem pořídila druhý den, ale na chuti jí to nic neubralo. Zmizela raketovou rychlostí. Vysvětluji si to jedině silou přítomného okamžiku. Nebo že by to bylo tím, že náš kamar…

Rybíz a la brusinky

Moji ex-švagrovou, jak se spolu s oblibou a z legrace oslovujeme, jsem už nejednou ve svých článcích zmiňovala. Tentokrát musím znovu. Nejen že je výborná kuchařka, pekařka cukroví, dortů a všeho sladkého, ale i slaného, je také přebornicí ve výrobě různých lahůdek. Třeba její naložené zavařené kozí či beraní rohy nemají konkurenci. Jestli se mi někdy podaří vypěstovat takové množství těchto dlouhých úzkých papriček, které se vyplatí zavařit, určitě ji požádám o recept. Možná bych ho mohla na ní vyloudit už nyní, jako to bylo v případě receptu na rybízové brusinky. Bezmála patnáct let mám ve své sbírce receptů od ní lísteček s návodem jak připravit rybíz á la brusinky. Teprve předloni se dočkal své slávy a také se potvrdilo, že na nejlepší věci se vyplatí počkat.




Elegantní a přitom nenápadně pikantní doplněk ke svíčkové, ikeáckým masovým kuličkám, ke grilovanému hermelínu či flákotě masa. S čerstvými nakrájenými sýry si také dobře rozumí. 
Ovšem nejvíc frčí malá sklenička tohoto nevšedn…