Letem světem

Krakov už jsme jednou zažili. Nepříjemný studený vítr nám vháněl protivné sněhové vločky do očí, které se neřízeně střídaly s ledovými kapkami deště. Náš tehdy tříletý Matyášek dostal kvůli neviditelnému všudypřítomnému smogu tak nesnesitelný neutišitelný dráždivý...

Nějak se nám ta služební cesta na Slovensku protáhla. Po vyřízení všech pracovních záležitostí, jsme měli namířeno do Košic navštívit manželovu vzdálenou rodinu, jenže z původního plánu se vyklubal neobyčejný výlet.

Dáte-li svému muži k narozeninám dvě vstupenky na divadelní představení, bylo by od něj přinejmenším netaktní, kdyby vás nevzal s sebou. Projeví-li se ve vašem muži duše pravého byznysmena, promění výlet za kulturou ve výlet částečně pracovní.

"I cesta je cíl!" říká můj muž. A když jsem uslyšela, jak se domlouvá se zákazníkem, že mu zboží dovezeme, zbystřila jsem. Popošla jsem k jeho pracovnímu stolu a rukama na něho mávala, jak si to jako představuje, že nikam nejedu.

Ať už červeného nebo bílého, tahle akcička o vínu nebyla.  Všimli jste si jak se během několika posledních dnů listí na stromech zahalilo do žlutých a červených tónů? Že sluníčko už tolik nehřeje a krajina se ráno halí do mlhy? Babí léto definitivně předalo vládu podzimu.

Sobotní den otevřených vrat v říčanském zemědělském družstvu přilákal spoustu návštěvníků, vždyť také bylo krásné slunečné počasí a kdy jindy se můžete procházet kravínem, pohladit si kravku, rozplývat se nad sotva pár minut narozeným telátkem nebo poplácat po zádech malé prasátko,

V pondělí mi přistála do mailové schránky od kamarádky pozvánka na sobotní výlet na Pálavu. Sraz v deset hodin v Perné u kostela, celodenní program pečlivě dopodrobna rozepsaný a mail končil nádhernou větou:

Během naší letní cesty Polskem, při přesunu z Gdaňsku na Mazurská jezera jsme se zastavili v městečku Orneta. Děti už se potřebovaly proběhnout a hlavně už nám všem kručelo v břiše, něco k snědku by se hodilo.

Tak a je to tady, dětmi netrpělivě očekávaný konec školního roku, dva měsíce volna, jednoduše prázdniny, léto, sluníčko, koupání, dovolenkování, nicnedělání, tábory, dobrodružství, třeba i první letní lásky.

Druhé setkání ve Svatojánku začalo stejně jako to první jarními písničkami za doprovodu kytary a ťukání dřevěných dřívek. "Vozilo se na jaře, slunce v zlatém kočáře", zpívaly s paní Alenkou maminky, "tralalala", zpívaly děti a po písničce nám skřítek Kvítek představil jeho úžasný hudební nástroj.

Věříte na náhody nebo si myslíte, stejně jako já, že nic se v našich životech neděje samou sebou a všechno má svůj důvod? Tak takhle nějak "náhodně" jsme se seznámili s panem Novákem a následně s jeho paní.

Už jste to někdy zažili? Tolik jste po něčem toužili, tolik jste to chtěli, že jste byli ochotni podstoupit i určité riziko, abyste to získali?  I přes veškerá úskalí, která by mohlo šití na dálku skrývat, jsem do toho šla. Prostě jsem ty šaty od Eva France - Couture Pour les Femmes musela mít.

Krásný nadpis, že.  Tak tohle přesně je můj muž. Tvrzení, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše u nás platí trojnásob. Rodinná soutěž, ještě že je nás tolik hráčů, kdo zná nejvíc slov z dvojhláskou "šč" např. košče - koště, ješče - ještě..... atd. se většinou zvrtne v neřízenou zábavu, smích, zapomen

Proč bych nemohla mít svůj blog, když můj muž má bloky dva? Jeden blok má sváteční. Bojí se do něj psát či kreslit, protože je to prý tak nádherný papír,že...