Po práci legraci
Dáte-li svému muži k narozeninám dvě vstupenky na divadelní představení, bylo by od něj přinejmenším netaktní, kdyby vás nevzal s sebou. Projeví-li se ve vašem muži duše pravého byznysmena, promění výlet za kulturou ve výlet částečně pracovní. Zatímco on řeší se zákazníkem záležitosti ohledně další spokojeně plynoucí spolupráce, vy máte spoustu času toulat se třeba po náměstí. Takové jihlavské historické centrum má nejednu zvláštnost. Nejen že je tu obrovská koncentrace bank na jednom místě (napočítala jsem jich snad sedm), ale přímo uprostřed v samém srdci historických domů je jedna poněkud podivně vyhlížející budova. Tato kontroverzní stavba vyrostla v osmdesátých letech minulého století na místě komplexu několika měšťanských domů a je mlčícím svědkem doby dávno minulé. Zkrátka jihlavský , v médiích tolikrát diskutovaný, PRIOR.
A když už máte toho bloumání dost, můžete usednout do některé kavárničky, kterých tu také není málo. Pár kroků od náměstí jsem objevila Kafárii. Jakmile vejdete dovnitř, jako byste se ocitli v bytě staré pratety, jako ze starého praskajícícho gramofonu se linou swingové tóny a zanoříte-li se chodbičkou dál do útrob této voňavé kavárničky, objeví se před vámi útulný pokojíček. Usaďte se pohodlně do křesla a venkovní svět rázem přestane existovat. Jenom vůně kávy, křupavá máslová sušenka a dvě milé usměvavé slečny, které vám tyto dobrůtky ochotně připraví Zavřete oči, odcházím .... s ledovou kávou s vanilkovou domácí zmrzlinou a kopečkem nadýchané šlehačky posypaný skořicí ... ať má i ten můj byznysmen voňavé vzpomínky na Jihlavu, nejenom ty pracovní.
Nádherný drahokam zasazený do šperku Jihočeského kraje marnotratně násobící svou krásu v zrcadle hladiny rybníku Vajgaru, to je Jindřichův Hradec. Východní brána jihočeského regionu, město založené na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka, město s hlubokou a bohatou minulostí, malebné a přitom moderní, tak se píše v letáčku informačního centra.
Netušíc jaký kulturní zážitek nás čeká, plni očekávání i obav zároveň usedáme do plastových křesílek na nádvoří jindřichohradeckého zámku. Letní představení plné smíchu, anglického humoru a whisky, protkané písničkami učitelského tria alias zámeckých komtes plynulo tak lehce a když se herci po závěrečném pátém potlesku už na jevišti neobjevili, bylo zřejmé, že i my máme jít domů. Odcházeli jsme příjemně naladěni a vzájemně jsme si s mužem ještě připomínali některé vtipné pasáže a tiše si pobrukovali melodii závěrečné písničky. Veselé a hravé je to Strašidlo na zámku. Naladit se a poslechnout si úvodní písničku můžete tady:
Druhý den ráno nás Hradec přivítal lehkým deštíkem, ale to nás neodradilo od malé procházky městem. Navštívili jsme prodejnu firmy Fruko-Schulz, kde jsme si velmi mile popovídali s paní prodavačkou o rumech a vodce. Zastavili se na 15.poledníku, který městem prochází a ikdyž jsme byli po snídani, malá svačinka nám přišla vhod nebo spíš nešlo odolat. Sladká vůně nás vtáhla doslova dovnitř. Dovnitř do Koláčovny.
V malé pekárně přímo před vašima očima vznikají ty nejvoňavější a nejchutnější koláče. Důkazem toho je můj muž, který slupl jeden koláč s takovou chutí a rychlostí, že jsem nestačila málem ten jeho makový koláč ani ochutnat. Já zvolila kombinaci tvarohu a povidlí, vybírat ovšem můžete z marmeládových náplní a různých poměrů makové, tvarohové či povidlové nebo klidně rovnou všechny čtyři najednou, samozřejmě nechybí drobenka a mandlové lupínky. Každý koláč vám zabalí do papírového sáčku a máte-li chuť na kávu, tak i ta je tu k mání. A nemáte-li zrovna chuť na sladký koláč, koupíte tu jejich kváskový chléb.
Jindřichův Hradec má rozhodně, co nabídnout a jeden den na to jistě nestačí. Není tedy vyloučeno, že i my do tohoto malebného jihočeského městečka ještě někdy příště zavítáme.
Iva Růžičková
