Pastelky paní učitelky

Tak a je to tady, dětmi netrpělivě očekávaný konec školního roku, dva měsíce volna, jednoduše prázdniny, léto, sluníčko, koupání, dovolenkování, nicnedělání, tábory, dobrodružství, třeba i první letní lásky. Vysvědčení ve škole, rozloučení se spolužáky, s paní učitelkou a hurá vstříc letním zážitkům.... ale letos bude to loučení trošku jiné. 
Dnes ráno vezu autem do školy Honzíka a dort. Přece s tím dortem nemůže jet autobusem. Jako správná potrhlá a milující matka mám slzy v očích, hlavu plnou myšlenek a vzpomínek, které ještě víc ty slzy přiživují. Ten dort může taky za všechny ty slzy a myšlenky a pocity a kdo mě zná a kdo umí číst mezi řádky, ví o čem to všechno je.
"Mami, ty pastelky z toho odpadávají, mami, jeď prosím tě ty zatáčky pomaleji, ten dort mi tu jezdí ze strany na stranu, mami, tady je takovej houpák, nejeď tak rychle.......Cože? Jo, dobře, Honzi, jo, to je dobrý, já je tam přilepím, mám v sáčku trochu té polevy přilepovací, hm, aha, tak to vyrovnávej...."

Podle tradice v domašovské škole děti ve čtvrté třídě končí se svou třídní paní učitelkou, která je od malých vykulených neposedných prvňáčků za ty čtyři roky pěkně vypiplala. V páté třídě si je do třídnictví přebírá pan ředitel. Co naplat, je to tak. Pro mě, co by maminku nezbedného kluka, který počítá ručníky u umyvadla a okenní tabulky ve třídě, který neví, kde se právě čte a na které stránce má být otevřená učebnice matematiky, kluka, který nosí jedničky i přesto, že doma učebnici neotevře a prověrku z vlastivědy má bez chyby, to bude změna velmi zásadní a osobní. Rozloučení s paní učitelkou s velkým U musí být přece jiné. Za všechnu tu práci, trpělivost, nervy a úsměvy,  které našim dětem věnovala, si zaslouží sladkou odměnu. 

Kdysi dávno jsem viděla na internetu dort, kolem dokola byly pastelky a na nich jména žáčků, už tehdy jsem věděla, že jednou přijde jeho čas. Mám kamarádku, která peče úžasné dorty, zavolala jsem jí, sdělila moje představy a v úterý odpoledne seděl dort v autě a jel směr Javůrek. Ve škole se spolužáky zase vše domluvil Honzík a kupodivu se ozvalo pár dětí s dotazem, kolik peněz mají donést. Tak tohle mě upřímně překvapilo. Napsala jsem všem rodičům lístek, co se chystá, s příslibem fotek dortu. Co čert nechtěl, celé úterní odpoledne pršelo a pršelo, no to pěkně začíná, jak já jen ten dort vyfotím. Sliby a ještě ke všemu ty napsané, se mají plnit. Ve středu v sedm hodin ráno jsem číhala na sluníčko, běhala s podnosem a dortem po zahradě a fotila. Prosím, tady jsou:

A že vás zajímá, jak to ráno ve škole dopadlo? Já vám ani pořádně nevím. Zvládla jsem jen pár rozmazaných fotek, jedno nepovedené video, nezmohla jsem se ani na dvě pořádná slova, na paní učitelku jsem zamávala a utíkala do auta, kde jsem zběsile hledala kapesníky.

Tak krásné barevné léto, užijte si prázdniny!
... a nefňukejte, když něco končí, něco nového zase začíná !
                                                                            Iva Růžičková