Bez želé

Červen je po květnu mým druhým nejoblíbenějším měsícem v roce. Nastává čas voňavých pivoněk, něžných kvítků šípkových růží, omamné vůně pustorylu, jak mě poučila jedna moje kamarádka, neboť do loňska to byl pro mě prostě jasmín. A hlavně je to čas bezových květů. A že je bezová sezona velmi krátká, využívám letos každého slunného dne mezi těmi deštivými a spouzím po mezích za naším barákem. Vracím se pak celá zapylená, spokojená a s vrchovatým košíkem natrhaných květů. Jsou úžasnou přírodní surovinou, která nic nestojí, jsou zdrojem mnoha kulinárních potěšení a prý s bílými květy bezu začíná léto.

Ty největší a nejkrásnější květy plné pylu bývají na bezových keřích většinou až úplně nahoře. A tak se stalo, že lačná po těchto super květech jsem skončila dole mezi kopřivami a vlaštovičníky s jedinou myšlenkou, udržet košík s bezmála stovkou květů nahoře nad hlavou za každou cenu. 
Z téhle výpravy jsem si přinesla domů kromě voňavých květů také velkou modřinu od pařezu schovaného ve vysoké trávě. Během pár dnů se vybarvila přes modré odstíny k temně fialové až černé. Dnes už to nevidím tak černě jako v tu sobotu, kdy jsem s ukrutnou bolestí v zadní části stehna přemýšlela, jak se vyhrabat z těch všech kopřiv, aby ani jeden kvítek z košíku nevypadl. 
Lidové rčení Před heřmánkem smekni, před bezem klekni bylo v tu chvíli zcela naplněno. Klaněla jsem se mu až k zemi.

Želé z květů černého bezu
..........................................................
40 květů černého bezu
1,5 l vody
2 citrony
40 g kyseliny citronové
1,5 kg cukru krystal
20 g pektinu (citrusový přírodní)

Než se vypravíte pro bezové květy, uvařte v rychlovarné konvici vodu a než se vrátíte  voda akorát vychladne.
Květy bezu trhejte za hezkého slunečného počasí, kdy jsou plné pylu, určitě pro ně nechoďte po dešti. Netrhejte ho v blízkosti silnic či jiných prašných cest. Bezové květy pak doma rozložte a nechte všechny schované hmyzí obyvatele opustit úkryt, květy zbavte opatrně případných nečistot, nedoporučuji je oplachovat, přišly byste tak o cennou surovinu, kterou je pyl.
Odstraňte tuhé stopky a květy dejte do nádoby (hrnec, sklenice), citrony pečlivě omyjte, nakrájejte na kolečka a přidejte společně s kyselinou citronovou ke květům, vše zalijte vychladlou převařenou vodou, promíchejte a nechte den a půl v chladu macerovat. Hrnec zakrývám bavlněnou plínkou nebo utěrkou.

Plátýnko nebo bavlněnou plínku vložte do cedníku a květy přeceďte. Vyluhované šťávy by mělo být asi tak 1,5 litru, pro jistotu však ještě měřím. 
Přelijte šťávu do kastrolu a přiveďte k varu, z odváženého kila cukru odeberte do misky asi tak pět lžic a promíchejte v něm pektin. Jakmile začne bezová šťáva vřít, snižte plamen a za stálého míchání přisypávejte směs cukru a pektinu, stále míchejte, povařte minutu a přisypte zbytek cukru. Přiveďte opět k varu a vařte cca 5 minut, během vaření odebírejte vzniklou pěnu. 
Cukr přidávám nejdříve větší část z připraveného množství a podle chuti se pak rozhoduji, zda ještě přisypu či ne.

Hotové želé plňte do suchých nahřátých skleniček, zavřete víčkem a otočte na deset minut dnem vzhůru, pak otočte zpět. Naplněné horké skleničky nechávám zakryté utěrkou zcela vychladnout.

Bezové želé překvapí svou vůní, průzračností a čistotou jako kvítky samotné. Chcete-li mu přidat ještě více luxusu, přidejte kousky celé skořice a hvězdičky badyánu, po nichž získá želé jemný kořeněný nádech, přidávat můžete také při maceraci květů pomeranč nakrájený na kolečka nebo snítky čerstvé meduňky.

A cože prý s tím želé budu dělat, ptala se mě jedna známá. Budu s ním kouzlit v kuchyni, budu s ním okouzlovat návštěvy nebo to budou jen malé kouzelné dárečky pro potěšení ostatních, pomyslela jsem si. A kdyby mělo skončit třeba jen na obyčejném rohlíku s máslem ke snídani, už teď si nedokážu představit, že by léto začínalo bez želé z bezových květů.