Kostky jsou vrženy

Podlehla jsem reklamě, která na mě vyskočila pokaždé, jakmile jsem otevřela počítač. Internet nebo fejsbuk, jí to bylo fuk. Jakmile o něco jednou jedinkrát třeba jen malinko projevíte zájem, neviditelná internetová chapadla vás lapí a potom jste nadobro v jejich zajetí. Taková neodbytná byla CulinaBotanica a její původní a prapůvodní prastaré odrůdy. Jak jsem stará, tak jsem hloupá, naházela jsem si do virtuálního košíku pár těch semínek a potvrdila nákup. Na mail mi přišlo potvrzení objednávky, ale podle jeho formy a obsahu jsem se nemohla ubránit dojmu, že to všechno bude celé prapodivné.
Po čtrnácti dnech, kdy semínka ani žádné emaily o odeslání balíčku nepřicházely, jsem začala jednat. Zavolat nebylo kam, na mail nikdo neodpovídal, zkusila jsem poslední možnost poslat zprávu přes fejsbuk. Po pár dnech přišla odpověď ve smyslu "někdo to zkontroluje". Znělo to skoro stejně jako okřídlená věta z personálního "my se vám ozveme" a vy víte, že se už nikdy neozvou. Semínka nakonec dorazila před jarní výsadbou za pět minut dvanáct a já tak mohla zasít svůj první kmín. 
Otevřela jsem sáček a nasypala si jeho obsah do dlaně. Prstem jsem si přejížděla po dlani, abych se ujistila, že to co vidím, je opravdu skutečné. Chtělo by to lupu a zároveň kapesník. To abych si utřela slzy. Vztek a smích se mísili dohromady. Tak takhle se dělá byznys! 
A kolik myslíte, že jsem z těch dvanácti semínek sklidila kmínu? Žádný, vůbec žádný! Žádný totiž nevyrostl. Za rok to zkusím znovu, ovšem s čerstvými semínky, které jsem si koupila na trhu v Olomouci od pěstitele českého kmínu a ne od nějakých prapraprachobyčejných obchodníků. Snad s těmi olomouckými budu mít větší úspěch.

Kmín patří mezi nejstarší koření a v jeho pěstování máme u nás dlouhou historii. Bez klasické kmínové chuti si jen těžko představíme takovou pečenou husu nebo kachnu, chleba, houbové pokrmy, dochucujeme jím polévky, ryby, zelí. Kmínová silice se využívá také při výrobě likérů. A samozřejmě má kmín i své léčivé účinky - pomáhá při trávení a nadýmání.
A kdo by neznal legendární vepřové kostky na kmíně. Objevují se ve školních jídelnách i jídelnách závodních, najdeme je také v hospůdkách a restauracích jako polední meníčkové jídlo. V mnoha případech nevábné, nevzhledné šedé kostky líně se povalující v omáčce nevalné chuti, navíc s otravnými malinkými zrníčky kmínu. K tomu, aby se osvědčená klasika našich babiček stala skutečně lahodným obědem nebo večeří stačí v podstatě jen málo.

Vepřové kostky na kmíně

.....................................................
na čtyři porce
700 g vepřové plece
2 cibule
2 lžičky kmínu
lžíce hladké mouky
sůl, pepř
olej nebo sádlo

Vepřové maso můžete použít jakékoliv, může být kýta, ale plec, jako každé přední maso, je prorostlejší, měkčí, voňavější a celý výsledný efekt bude i chutnější.

Maso nakrájejte na kostky, osolte je, opepřete a v kastrolu orestujte na oleji nebo sádle hezky dohněda. Nebojte se, čím bude masíčko víc opečené, tím lepší chuť a barvu získá omáčka, v konečné fázi nebudete potřebovat žádná další dochucovadla. 
K masu přidejte nadrobno nakrájenou cibuli, nechte ji zesklovatět, přidejte drcený kmín, krátce zarestujte ať se rozvoní. Zaprašte moukou, promíchejte a pak přilijte vodu, tak aby maso bylo do poloviny výšky zatopené. Pod pokličkou duste maso do měkka asi 30 minut. Podle potřeby dolévejte vodu. Nakonec dle chuti dosolte a opepřete. Jestli jste první fázi restování masa neošidili, nemusíte teď vůbec ničím dohánět chuť, o tu už se postaraly dozlatova opečené kousky masa. 
Jako přílohu můžete zvolit rýži, brambory, dokonce i knedlík, prostě co máte rádi. 

Lehkost a osvěžení dodá tomuto pokrmu salát z červené řepy se zakysanou smetanou. Jeho příprava je velmi jednoduchá. 
Nakrájejte nadrobno cibuli, přidejte zavařenou červenou řepu (většinou je již pokrájená na kostky či nudličky) a přimíchejte zakysanou smetanu. Smetana zjemní ostrou výraznou chuť řepy, cibulka dodá jemně štiplavý říz a na jazyku vám zůstane  svěží sametová mírně nakyslá chuť.

Možná bude nakonec lepší a rozumnější si kmín koupit než se pokoušet o jeho pěstování. Skvěle nadrcený kmín, čistý a bez dalších příměsí či jakéhosi prachu, co se na vás vysype ze zbytku pytlíčku, najdete v koření od Antonína. Zatím jsem hezčí a lepší drcený kmín neobjevila

Když žil můj strejda z Vysočiny, občas kromě makovic ukradačil na "jézéďáckým neboli družstevním" poli také kmín. To vám byla vůně, když jsme potom s mamkou obíraly semínka z okolíků. To bylo tehdy hezky, to bylo ale voňavé dětství. Také máte podobné voňavé vzpomínky?