Hruškový román

Mám ráda recepty, které fungují. A kdo by taky neměl, že? Přesto občas bezhlavě skočím po nevyzkoušeném receptu, ať už z časopisu nebo internetu, uchvácená přiloženou fotkou, naivně ošálená a přesvědčená, že moje dílo bude vypadat přinejmenším stejně, ne-li lépe. No, někdy to spíš nedopadne než dopadne a pak se zlobím sama na sebe, že jsem v tomhle směru nepoučitelná. 

Za pokladnici receptů jsem jako malá považovala maminčiny Receptury teplých pokrmů. Kniha, kterou měla moje maminka z dob učení, byla mou první de facto kuchařskou učebnicí. Jak šel čas, měnily se moje představy o vaření, přibývaly zkušenosti a na konzultace jsem chodila do knih Romana Vaňka.
Čas neúprosně běží nejen v kuchyni u sporáku, ale i v běžném životě, a tak se také moje chutě začaly měnit. Sama na sebe jsem měla větší nároky až mně najednou do cesty vstoupil jiný Roman. Jeho videorecepty a postupy jsou mi tak nějak blízké, jsou hřejivé, jsou srozumitelné, Roman nikomu nic nenutí a přesto, že připravuje složitý pokrm, v jeho podání vypadá velmi jednoduše a vy máte pocit, že to dáte levou zadní. Ale co je hlavní? Že ty jeho recepty opravdu fungují! A také chutnají!

A tak když jsem se minulý týden cpala meruňkovými knedlíky v Dolním Rakousku, na jazyku převalovala těsto,  v puse jsem je rozmělňovala o horní patro a nenápadně si pomlaskávala, abych odhalila, jak je připravené, blesklo mně hlavou, že Roman Paulus bude mít jistě ve virtuálním světě hmatatelný opravdický recept na tyhle tvarohové knedlíky. On přece jezdí do Wachau, do oblasti meruňkového ráje! A taky že ano! Recept je skoro podobný tomu mému, jen je tu drobná, zato velmi zásadní, změna, která dělá z knedlíků nadýchané měkké kouličky, a ne žádné dělové koule. Kouzlo tkví v poměru hladké mouky a dětské krupičky, zatímco ten můj recept počítá pouze s moukou polohrubou. Také hodinový odpočinek v lednici těstu velmi svědčí.

Čas meruněk jsem probendila cestováním a ochutnáváním jiných lahůdek, ale takové hruštičky ovesničky, které jsme šly natrhat s tetou sousedovou, budou rovněž zajímavým kulinárním zážitkem. Když jsme si cestou na zahradu povídaly, o koláčkách (tak říkáme u nás malým ovocným knedlíkům) a jaké těsto bude na ty hruštičky nejlepší, běžel mou hlavou plán. Tak chuťově výrazný, neuvěřitelně reálný a živý až se mi sliny sbíhaly a já si intuitivně hřebtem ruky otřela pusu.
Skutečnost však předčila mé sny. Citronová kůra v těstě a jemně aromatická vařená hruštička ve spojení s opraženou strouhankou, strouhaným perníkem, lehce pocukrované a poctivě přelité máslem dokonale ladili a moje chuťové pohárky zažily nekontrolovatelný výstřel do nebes. Byly-li doteď jahodové tvarohové knedlíky mou topkou v letním jídelníčku, sesadily tuhle královnu letního jídelníčku srpnové hruškové knedlíky. Jedním slovem balada.

Díky pane Romane za recept! A vám, moji jahodoví knedlíčci, se omlouvám.

Tvarohové knedlíky s hruškami
.............................................................................
70 g hladké mouky
70 g dětské krupičky
250 g měkkého tvarohu
cukr krystal dle chuti
1 vejce
70 g másla
špetka soli
citronová kůra
hrušky

Na dokončení:
strouhanka
perník na strouhání
moučkový cukr
máslo

Do misky navažte mouky, osolte, přidejte cukr, tvaroh, vejce, rozpuštěné máslo (ne horké), strouhanou citronovou kůru a dobře promíchejte, těsto propracujte rukama a nechte alespoň hodinu odležet v lednici.
Než se těsto odleží, připravte si strouhanku. Rovnoměrně, pravidelně míchejte ať se vám nepřipálí. Na pánvi rozpusťte máslo a strouhanku na něm orestujte dozlatova. Poté ji smíchejte se strouhaným perníkem a moučkovým cukrem.

Přiravte si hrušky - omyjte je, rozpulte, vykrojte jadřince a nakrájejte si na kousky dle libosti. Kousky hrušek zabalte do odpočinutého těsta, v dlaních ještě knedlíčky opatrně dokoulejte.
Knedlíky vkládejte do vroucí vody a vařte podle velikosti 8 – 10 minut.
Po uvaření obalte v orestované strouhance a přelijte rozpuštěným máslem.