Rhubarb story

O tom, že nejkošatější rebarboru mívala moje babička na zahradě pod starou velkou jabloní, jsem už napsala.
O tom, že nejlepší kynutý táč s rebarborou a drobenkou peče moje maminka, jsem se už také zmiňovala.
Příběh o tom, jak moje vlastní rebarbora podlehla na začátku svého mladého života struně ostré jako gilotina, když můj muž při úpravě travních ploch na zahradě naznal, že lopuchy jí nesluší, jste si na mém blogu už dávno přečetli. A ve stejném příběhu je také pár slov o tom, že přesazení zbytků milované rebarbory nemusí vždy vést k záchraně rostliny a že není hned vyhráno, neboť při stavbě plotu je soused s rýčem v ruce, neznalý botanických druhů rostlin, stejně nebezpečný jako váš vlastní muž s křoviňákem.
O tom, že když někde ochutnáte zákusek, který vám do paměti vryje nesmazatelnou chuťovou stopu a vy pak máte nezkrotnou touhu vytáhnout z vlastní trouby jeho věrnou kopii nebo se alespoň z větší části přiblížit originálu, jsem popsala v jednom příběhu z výletu na Konopiště.

A tak mně nyní nezbývá nic jiného než napsat něco o samotné rebarboře. I přesto, že se tváří jako ovoce, je to zelenina. Do Evropy se dostala stejně jako mnoho dalších druhů zeleniny, ovoce i koření díky arabským obchodníkům. Její domovinou je Čína a Tibet a největší oblibě se rebarbora těší v Británii, kde jí umí připravovat nejen nasladko ale i naslano.

Pro někoho je rebarbora stálice v kuchyni, pro někoho neobjevená novinka a pro někoho znovuobjevená retro surovina. Nejspíše je vyhledávaná pro svou specifickou kyselou chuť. Lahodí ji spojení s jahodami, jablky či zázvorem. Konzumují se její stonky - řapíky a přesto, že se zdají být křehké, je nutné je oloupat. A pozor! Listy zásadně nekonzumujte! Ty jsou jedovaté.
Kromě vitaminů a prospěšných látek obsahuje rebarbora také kyselinu šťavelovou, která se ke konci rebarborové sezony natolik koncentruje, že není radno již rebarboru konzumovat. Tím rozhodným obdobím je svátek svatého Jana (24.6.) či letní slunovrat. I během krátké sezony, kdy si na rebarboře pochutnáváme, je dobré tuto kyselinu listovou neutralizovat přidáním mléčných výrobků např. tvarohu, smetany a nebo prostě rebarborový zákusek zapít skleničkou mléka.

Rebarborové muffiny
.......................................

100 g hladké mouky
70 g polohrubé mouky
1 lžička kypřicícho prášku do pečiva
1 lžička sody
80 g cukru 
120 ml kefíru
1 vejce
50 g másla
strouhaná citronová kůra
stonky rebarbory

Drobenka:
polohrubá mouka, máslo, moučkový cukr

Nejdříve připravte drobenku smícháním všech tří ingrediencí v poměru "od oka".
Rebarborové stonky oloupejte, opláchněte a nakrájejte na centimetrové kousky.
Zapněte troubu na 180 °C.
Do muffinového plechu vložte papírové košíčky.
Rozpusťte máslo, nechte trochu zchladnout a promíchejte je s kefírem a vajíčkem. V jiné míse promíchejte suché ingredience, přilijte promíchané ingredience tekuté, zamíchejte těsto a nakonec lehce do těsta vmíchejte pokrájenou rebarboru. Těstem naplňte muffinové košíčky a posypte drobenkou.
Pečte dokud povrch muffinů nezezlátne, nejlepší je ale provést test špejlí - vyjde-li z těsta suchá, je upečeno.