Cvibach

Leckdy jednoduchým skoro obyčejným moučníkem můžeme oslnit svoje hosty víc než složitým rafinovaným zákuskem, který vyžaduje delší čas přípravy a nebo také jistou dávku zručnosti. Máme-li však na přípravu necelou hodinu, není pak vůbec možné uvažovat o nějakém výtvarném umění či jiné cukrářské kreativitě. Sázkou na jistotu je pak v takovém případě piškotová roláda, naplněná zcela skromně marmeládou. Neběžíme-li zrovna s časem o závod, můžeme roládu vylepšit máslovým krémem zevnitř i z venku, přikrášlit ovocem nebo jakkoliv dozdobit či dochutit dle možností a obsahu naší ledničky a spižírny. Napadá mě zrovna strouhaným kokosem, neboť tuhle verzi miluje můj tatínek.

Protože návštěva tu měla být co by dup, uchýlila jsem se k té nejjednodušší variantě, marmeládové náplni. Ale i na téhle zdánlivě obyčejné náplni, stojí celé kouzlo požitku z rolády. Je důležité ji vhodně zvolit a vyvážit tak všechny chutě. Sladkému piškotovému těstu totiž nejvíce sluší nakyslé tóny. Klasikou, kterou nikdy nic nezkazíte, je marmeláda z červeného i černého rybízu, meruňková je za mě dokonalost sama a momentálně za top marmeládu považuji kombinaci maliny-rybíz-jahody. 

Než naši přátelé vyšlapali na kolech kopec ze Šmelcovny k nám nahoru, možná že někteří z nich ty kola vytlačili, měla jsem roládu srolovanou, jemně pocukrovanou jako poprašek čerstvě napadaného sněhu a čekala na výletníky jako by se nechumelilo. Nikdo nemusí přece vědět, že ještě před chvílí jsem uklízela nádobí v kuchyni a s rukama třesoucíma se trémou zamotávala horké těsto a přestávala skoro dýchat, aby neprasklo nebo nedej bože, aby se těsto zdrclo a splasklo. I když je to obyčejný cvibach, jak piškotovému těstu říkala naše babička, chce to trošku grif při zamotávání rolády. Přitlačíte víc a už se těsto zdrcne a místo nadýchaného obláčku se tváří jako splasklá bublina. 

A čím si vysvětlit, že návštěvy jsou unešeny z tak obyčejné piškotové rolády? Jedině tím, že v každé rodině se pekla, každý měl babičku, tetičku, ke které jezdil na prázdniny a návštěvy nebo jen sousedku, u které roládu ochutnával. Prostě nenuceně, ležérně a ledabyle, bezelstně a nenásilně vyvolává různé vzpomínky, třeba na sladké dětství.
Někdo by mohl namítat, že tahle roláda se už řadí do skupiny retro moučníků. Já bych ji spíš považovala za stálici hodící se do každé doby. Univerzální a nijak složitý, vcelku jednoduchý moučník, který zvládne i začátečník. Přívlastek ve stylu retro by z ní zbytečně dělal starou dámu, což ona rozhodně není.

Oddělte žloutky od bílků. Žloutky odložte v mističce na později, k bílkům přidejte špetku soli a začněte ručním šlehačem nebo v robotu, mixéru šlehat sníh, postupně přidávejte cukr a ušlehejte hustý sníh. Do sněhu pak už jen ručně metlou vmíchejte žloutky a postupně i mouku, přimíchávejte velmi opatrně, aby těsto zůstalo stále hezky nadýchané. 

Plech vyložte pečicím papírem a rozetřete na něj rovnoměrně těsto. Pečte v předem nahřáté troubě na 180 °C dokud povrch nezezlátne.

Čistou utěrku lehce pocukrujte moučkovým cukrem, překlopte na ni opatrně upečený plát těsta, sloupněte pečičí papír a plát těsta stočte s utěrkou do rolády. Někdo nechává srolovanou roládu v utěrce zcela vychladnout, mě maminka naučila piškot zamotat, krátce počkat, pak ho volně lehce zpět rozmotat a nechat rozmotaný zchladnout.

Zchladlý piškotový plát potřete marmeládou či jinou náplní a srolujte do rolády.