Večernice

Poslední dobou se mně nedaří držet původního plánu. Stanovila jsem si ho sama a sama si ho čím dál víc porušuji. Fotky mých výtvorů ať už na poli kuchařském nebo cukrářském se kupí kosmickou rychlostí, příběhy a zážitky z našich cest a výletů se překrývají jeden za druhým a já nestíhám všechny ty příběhy a recepty zapisovat na blog. Prapůvodně jsem si totiž řekla, že každý můj recept zveřejním až s napsaným příběhem. Při pohledu na množství fotek v počítači, k nimž příběhy nosím zatím jenom v hlavě, mě často přepadá skoro až panická hrůza a zároveň sebezničující bezmoc, že tohle nemůžu nikdy zpětně dopsat a dohnat. Říkám si přibrzdi a dopiš to!
Jenže pak uvidím tohle a tamto nebo na zahradě zrovna roste tohle nebo zraje tamto ovoce, odjedeme tam nebo sem, lecos ochutnáme a předsevzetí o dokončení rozdělaného je zase v prachu. A zase přibudou nové fotky, nové zážitky. Je to tak se mnou pořád dokola, motám se v kruhu a nakonec pomalu rezignuji na svůj vlastní plán a stává se ze mě lenošný netečný mrtvý brouk.

Pak mě ale zase něco nebo někdo nakopne, nastartuje moje nadšení a já požádám svého muže, aby nastartoval naši krosku a zavezl mě do lesa a tam mě nechal. V klidu zelené lesní energie sbírat třeba houby nebo maliny nebo ostružiny. Zrovna jako včera. Možná jsem ho nakazila mou sběratelskou vášní všechno všude sbírat, trhat a pak zpracovávat. Možná nakonec nakazil on mě, když se vrátil předevčírem z lesa s fialovou pusou, břichem nacpaným černicemi a svítícími plamínky v očích, kolik že je v lese obsypaných brmbálů ostružin. Tomu jsem jako žena sběračka nemohla odolat.
Včerejší výprava do lesa připomínala trošku hru na schovávanou, počasí bylo víc aprílovější než samotné aprílové a trefit se mezi dešťové přeháňky byl kumšt. K večeru se nám nakonec zadařilo a když jsme nasedali na čtyřkolku, zeptal se nás náš mrňousek, co jsou to vlastně ty přeháňky. Debata skončila slovy: "Místy mrznoucí déšť a sněžené přeháňky!" které pronesl tak vážně a jistě a my dva s mužem se na sebe udiveně podívali, kde tohle zase vzal? "No, ještě abychom na ty černice potřebovali sněžnice." pomyslela jsem si jen tak pro sebe. Říct to nahlas, rozpoutala by se vlna otázek, co jsou to sněžnice a na ty ostružiny bychom se dostali až by na nebi zářila Večernice. 

Muffiny s ostružinami
......................................
100 g hladké mouky
100 g polohrubé mouky
115 g třtin.cukru
2 lžičky kypřicího prášku do pečiva
1/2 lžičky jedlé sody
špetka soli
125 g bílého jogurtu (nemusí být)
1 lžička vanilkového extraktu
1 vajíčko
100 g mléka
60 g másla
hrnek ostružin

Pro ty, co se pohybují v kuchyni a u sporáku jako ryby ve vodě, je postup následující: smíchejte spolu suché a tekuté, přimíchejte ovoce, naplňte mufíny a pečte při 180 C.

Pro nejisté a začínající plavce je pracovní postup takto: 
Máslo rozpusťte a nechte je vychladnout. K vychladlému máslu přidejte vajíčko, mléko, jogurt, vanilku a vše společně promíchejte.
Do mísy prosejte obě mouky, přidejte ostatní sypké suroviny a promíchejte. Poté k připraveným suchým ingrediencím přimíchávejte tekuté, ručně metličkou nebo vařečkou je zcela dostačující, ostružiny vmíchejte do těsta velmi zlehka až úplně jako poslední.  
Těstem plňte mufínové košíčky, nahoru můžete posypat drobenkou. Pečte v předem nahřáté troubě na 180 C do zlatova 15-20 minut. Pro jistotu proveďte zkoušku špejlí. Zapíchněte do mufínu, vytáhnete-li ji suchou, je upečeno.

Lesní ostružiny mají více chuťových a zdraví prospěšných látek než vyšlechtěné zahradní odrůdy. Ty zase mají ale větší a šťavnatější plody, jsou hned po ruce na zahrádce, ovšem už samotná procházka po lese je ozdravná a prospěšná duši, mysli a žaludku. A navíc se vracíte se skvělým sladkým voňavým úlovkem.
A proč píšu černice? Moje babička pocházela z Vysočiny a ona i strejda, její bratr, tak ostružinám říkali. Máte i vy nějaké svoje vlastní lidové názvy pro tyto černé bobulky?