Křepelky na dívání

Přišla jsem od kamarádky a v náručí nesla klec se dvěma malýma opeřencema. Už byl podvečer a přesto mě naši kluci zmerčili a hned se zvědavě vyptávali, co to je za ptáčky. "Křepelky," odpověděla jsem. 
"Jé, a to budeme mít ty malinkatý vajíčka?" hned se ptali dál. 
"Ne, tohle jsou kohoutci. Vajíčka snášejí jenom slepičky." 
"Tak na co je máš? To si je necháme? My se na ně chceme dívat."
"Kluci, utíkejte do sprchy, už je moc hodin," odvedla jsem pozornost, aby se dál nevyptávali a rychle zmizela s ptáky do stodoly.

V kuchyni máme na zdi pověšenou tabulku, na kterou křídou píšu, co ten den bude k obědu. Přinesla jsem starý rám od obrazu, můj muž mi do něj vsadil dřevěnou destičku, kterou natřel tabulovou barvou a vývěsní tabule byla hotova. Dřív jsem za dopoledne minimálně pětkrát opakovala, co vařím, nyní odpovídám na úplně jiné otázky.
V neděli ráno se na tabulce objevil nápis Pečená minikuřátka s nádivkou, rýže. Honzíkovi to ale vrtalo hlavou, viděl totiž na dvoře prázdnou čistou klícku, kterou tam můj muž nechal, abych ji vrátila kamarádce. Zvědavý klučina mrkl, co v pekáčku připravuju a kdyby měl ve své hlavince vypínač, uslyšela bych hlasité cvak. Všechno to do sebe hezky zapadalo, předevčírem dva ptáčci, dneska prázdná klec. Docvaklo mu, že to asi minikuřátka nebudou, vykulil oči a překvapeně vyhrl: "Vždyť tam byli jen dva, kdes vzala ty další čtyři?"

Nadívané křepelky
....................................................
4 křepelky
sůl

nádivka:
4 včerejší rohlíky
2 vejce
mléko
máslo
zelená petrželka
plátky anglické slaniny nebo hezky prorostlého špeku
jatýrka křepelčí nebo kuřecí (lze zaměnit za párek)
sůl, pepř, muškátový oříšek

Nejprve si připravíme nádivku: rohlíky nakrájejte na menší kostičky, dejte do mísy a zalejte mlékem, aby se navlhčili, přidejte nadrobno pokrájená játra nebo párek, špek, vajíčka, plátek másla, najemno nakrájenou petrželovou nať, sůl, pepř a pár strouhnutí muškátového oříšku a vše smíchejte. Nejlépe směs promícháte rukama.

Křepelky omyjte, důkladně i uvnitř, osolte je a naplňte nádivkou. Aby nádivka nevytekla ven, můžete otvor zašít nebo spíchnout párátkem, já nechala otevřené. Zbytek nádivky ponechte v misce, přidáte ji do pekáčku ke křepelkám tak v polovině pečení. Křepelky také můžete zabalit do plátků anglické slaniny, aby maso při pečení příliš nevyschlo. 
Naplněné křepelky vložte do pekáčku, podlijte mírně vodou, přidejte kousek másla a pečte zakryté na 170 °C do měkka, trvá to tak asi hodinu. Během pečení podlévejte dle potřeby vodou, výpekem také můžete křepelky polévat. 
V půlce pečení přidejte do pekáčku zbytek čekající nádivky. Než ji dáte péct, zamíchejte do ní trochu výpeku z křepelek, získá tak lahodnější chuť.
Ke konci pekáček odkryjte a dopečte vše dozlatova. Jako příloha postačí samotná nádivka, ale pro ty, co ji nemají rádi, vařím ještě rýži nebo brambory.

O našem nedělním obědě jsme s mým mužem diskutovali ještě ve středu ráno u snídaně. Jemu přišly křepelky suché, zatímco já oponovala, že suché rozhodně nebyly. Ostatně já jsem si moc pochutnala. A než jsem stačila doříct větu, že díky tomuto jídlu jsem se vrátila do svých dětských let, on mě předběhl a řekl, že jsem se vrátila do osmnáctého století. Pokusila jsem se o úsměv, ale spojila ho s nenápadným tichým zavrčením. Na tohle se nedalo říct nic jiného než že křepelky patřily opravdu v době baroka mezi oblíbené pokrmy. A že si na nich pochutnávala nejenom šlechta, ale objevovaly se i na stolech obyčejných lidí, neb křepelka byla lehce dostupná. 
A proč jsem chtěla v souvisloti s pečenou křepelkou mluvit o mém dětství? Můj dědeček choval holuby, nebylo tedy vůbec neobvyklé, že jsme mívali úžasnou a zárovoveň vydatnou holubí polévku, s nudlemi a s nakrájeným masem nebo pečená nadívaná holoubátka. Naše dnešní křepelky chutnaly podobně jako nadívaná holoubata tehdy. 
Pro naše děti a mého muže to byla nová neobjevená chuť a zkušenost, pro mě to byly vzpomínky. Voňavé, lahodné a úsměvné. Stejně jako já tehdy, tak i teď, o třicet let později, naše děti koukaly na ta malinkatá stehýnka, na ta malá prsíčka a tvářily se dosti záhadně, překvapeně, nejistě a přitom natěšeně, jaké to bude až si dají kousek masíčka do pusy. Velikost stehýnek asi nejvíc ocenil náš nejmladší Matyášek. Konečně kostička akorát do jeho ručky. A ikdyž si děti už třeba nikdy nedají křepelku, těchto pár soust a tenhle zážitek jim z hlaviček nikdo nikdy nevymaže. A za to jsem vskutku nesmírně ráda.

Křepelčí maso je delikatesou. Je jemné jako kuřátko a voní divočinou jako bažant. Je velmi málo kalorické a díky nízkému obsahu tuku nezvyšuje cholesterol v krvi. Jedna křepelka představuje dokonalou porci pro jednu osobu, dostanete tak na talíři jak prsíčka, tak stehýnka, navíc i křidýlka. 
Váháte-li ovšem, zda vůbec křepelku ochutnat či ne, tak za mě tedy rozhodně ano. A vůbec nemusíte mít modrou krev ani nemusíte chodit do michelinskými hvězdami ověnčených restaurací, zvládnete je upéct v troubě v pohodě doma.