Jedle smrk ví

Můj muž dneska ráno komusi do telefonu povídá: "Ano, moje žena si svou mateřskou užívá." Tím myslel mě a znělo to zcela upřímně. Co? Co to jako plácá? To snad není možné! V první vteřině jsem byla vážně naštvaná, hlavou mi začal běžet zrychlený film o tom, jaké neviditelné věci kolem domácnosti musím dneska stihnout, udělat, zařídit a vyřídit, které jsem odložila a které třeba ještě budu muset odsunout na příště. Lžičkou jsem ukrojila kousek mrkvového dortu, co jsem měla na talířku před sebou, zhluboka se nadechla a vydechla. Skoro mi tou větou zkazil snídani. Moje maminka mi odmalička říkávala, nadechni se a napočítej do deseti než něco bez rozmyslu vyřkneš. Napřed miř a pak střílej! A tak jsem tu jeho myšlenku po chvilce začala vnímat úplně jinak. Ano, v podstatě má pravdu. 
Kdy jindy bych se mohla věnovat tomu, co mě tolik baví? Kolik lidí má to štěstí, že se jim jejich práce stane koníčkem. Kdy jindy bych mohla trávit většinu času u sporáku nebo u trouby, listovat v kuchařských knihách a časopisech. Jsem ráda, že můžu prostřednictvím své rodiny, která přece musí obědvat, svačit a večeřet, díky návštěvám ohlášeným i nečekaným, zdokonalovat naše rodinné osvědčené recepty, zkoušet novinky a experimentovat. 
Kdy jindy bych mohla cestovat s mým mužem, byť se jedná o cesty pracovní, a poznávat lidi a různá místa nejen naší republiky? Kdy jindy bych mohla se svými dětmi hrát jen tak ve všední den odpoledne pexeso nebo číst knížku? A spoustu dalšího, které jako zaměstnaný člověk, který ráno odejde do práce a pozdě odpoledne se vrátí domů, nestihnete. 
Kdy jindy, když ne teď? 

Na mrkvový dort jsem měla zálusk už delší čas. Jedla jsem ho kdysi v nějaké kavárně a říkala jsem si, že by nebylo marné si ho vyzkoušet upéct doma. Kdy jindy, když ne teď? Když je mrkev pěkně čerstvá přímo ze zahrady. Moje letošní úroda sice byla bídná, za to mamce vyrostly mrkve přímo výstavní. 
Pro jistotu jsem koupila malou dortovou formu. Přece jenom, kdyby náhodou se experiment nepovedl. Následující rozpis je celá dávka na klasickou dortovou formu, do té mojí nové malinké jsem dala všeho půl.

Mrkvový dort
..................................

4 vejce
150 g cukru krupice
250 ml oleje
2 lžíce javorového sirupu
370 g polohrubé mouky
2 rovné lžičky sody
2 rovné lžičky kypřicího prášku do pečiva
2 lžičky mleté skořice
650 g mrkve nastrouhané najemno
100 g ořechů mletých nahrubo

suroviny na krém:
500 g mascarpone
500 g tučného tvarohu ve vaničce
150 g cukru moučka
šťáva z půlky citronu
1 lžička vanilkového extraktu

Vejce s cukrem a javorovým sirupem vyšlehejte do světlé pěny, velmi opatrně po částech zašlehávejte do směsi olej. Přidejte mouku smíchanou se sodou, skořicí a kypřicím práškem, nakonec vmíchejte mrkev a ořechy. Dortovou formu vymažte máslem (sádlem), vysypte ji polohrubou moukou a nalijte do ní těsto. 

Pečte v předem nahřáté troubě na 175°C asi hodinu, zda je dort upečený vyzkoušejte vpichem špejle. Je-li špeje po vytaženísuchá, je upečeno. Pak nechte dort úplně vychladnout.

Jak na krém:
Mascarpone vyšlehejte s cukrem do hladké pěny a pak postupně po lžičkách zašlehávejte tvaroh, citronovou šťávu a vanilkový extrakt.

Vychladlý dort prokrojte, jestli je dostatečně vysoký, tak i dvakrát a promažte krémem, zbytek krému rozetřete nahoru, můžete i na boky. Nahoře můžete do krému udělat vidličkou spirálu a posypat nasekanými ořechy. Dort nechte v lednici vychladit a také pár hodin rozležet. 

Dort byl vláčný, jemný, lahodný, tvarohovosmetanový krém příjemně osvěžující a co teprve druhý den, kdy se všechny chutě navzájem propojily.  Jedním slovem neodolatelný.

Můj muž řekl, že mrkev v dortu nemusí a tvaroh nejí. Amálka s Honzíkem také neprojevili žádné velké nadšení, prý by mrkev raději čerstvou křupavou. Klárka ho pochválila a dva kousky snědla. Matyášek olízal jenom krém, s upatlanou pusinkou  a úsměvem od ucha k uchu povídá: "Já taky spapal ten dolt, že mami?"

Tak kdy jindy si dát další kousek, když ne teď? A hlavně, dělejte věci, co vás baví.