Sbohem a šáteček

"Uuúú, vedu návštěvuú," ozvalo se ode dveří.

Takové nástrahy a překvapení mi můj muž připravuje docela často. Někdy jsou milá a jindy zase naopak. Měla bych být na tyhle stresové situace, kdy mě cizí lidé doslova přepadávají v mém vlastním domě, zvyklá, ale přesto mě pokaždé zaskočí. Jednou krájím syrové maso, jindy finišuji s obědem nebo mám zrovna umyté vlasy, takže jen vykouknu z koupelny s ručníkem omotaným kolem hlavy a zamumlám něco mezi pozdravem a omluvou a nebo mám ruce zalepené od těsta jako zrovna teď. Pak se ti lidé cítí trapně, že mě vyrušili a já se cítím rovněž trapně, protože se jim nemohu naplno věnovat. A můj muž všechno zachraňuje tím, že mluví a mluví a všechno zamluví a tajně mi dává najevo, že úsměv mi sluší víc než zamračená tvář. Zamyslím-li se nad tím hluboce, zjistím, že vlastně pořád něco dělám, takže není zcela jednoduché mě nepřepadnout.

Toho příchozího chlapíka jsem pozdravila, umyla si ruce od těsta a zdvořile se zeptala, co mu mohu nabídnout k pití. Pak jsem před oba chlapi postavila hrnky s černým čajem, med a citron a dál se šla věnovat svému těstu. Za chvíli bylo v kuchyni příjemné teplo jako v pekárně a vůně jako v cukrárně. Po očku jsem mrkla na ty dva u stolu. Konverzace začínala jaksi váznout, oba vypadali nějak ospale, asi je ukolébalo to teplo a nebo ta sladká vůně. Několik ještě horkých šátečků jsem z plechu rychlým hmatem přesunula na talířek a přerušila to jejich ospalé povídání: "Ochutnejte! Jsou sice ještě horké, ale když chvíli počkáte ...." ani jsem nestačila dokončit větu, oba už měli plnou pusu. Talířek byl natošup prázdný. 

Pak ten chlapík vstal, že jsou v podstatě domluvení a na rozloučenou dodal: "Teda řeknu vám pane Růžičko, vy si ale žijete!" a přitom koukal na mě jak cukruji ty upečené šátečky. Usmála jsem se jen tak pod fousy (to se tak přece říká, pochopitelně, že fousy u nás doma má jen můj muž) a podala mu v papírové taštičce pár šátečků na cestu domů. Tak sbohem a díky za přepadení, milý pane! Nebo spíš za upřímnost? pomyslela jsem si sama pro sebe.

Nekynuté šátečky 
................................................

Tohle těsto se nenechává vykynout, takže samotná příprava i pečení je poměrně rychlá a snadná. Ani není nutné před pečením potírat šátečky vajíčkem. Po upečení je můžete obalit celé v cukru nebo jen nahoře zlehka pocukrovat. 
Nejjemnější a nejkřupavější jsou hned po vytažení z trouby, jen krátce počkejte ať nejsou tolik horké. I druhý den nejsou k zahození, jsou vláčné a pořád stejně dobré. 

těsto:
15 g čerstvého droždí
1 lžíce cukru
2 lžíce mléka
125 g polohrubé mouky
125 g hladké mouky
125 g změklého másla nebo hery
125 ml smetany ke šlehání
1 žloutek
špetka soli

Ve vlažném mléce rozmíchejte cukr, rozdrobte droždí a nechte vzejít kvásek. Do mísy dejte obě mouky, promíchejte se solí, přidejte na kousky pokrájené změklé máslo, žloutek, přilijte smetanu a nakonec kvásek. Vypracujte hladké těsto, buď vařečkou a pak ručně dopracujte nebo svěřte tuto práci elektrickému pomocníkovi.
Těsto vyválejte na placku silnou asi 0,5cm a rozkrájejte na stejně velké čtverce. Do středu každého dejte lžíci náplně a zabalte jako šátečky - protilehlé cípy trošku vytáhněte do stran, přeložte přes sebe a důkladně přimáčkněte k sobě.
Pečte v předem nahřáté troubě na 170 °C asi 20 minut. Dobu upečení upravte podle velikosti šátečků, já vždycky do všeho, co peču, píchám špejlí. Upečené vychladlé šátečky lehce pocukrujte moučkovým cukrem.

                              
náplň: 
250 g měkkého tvarohu (ne vaničkový)
1 žloutek
2 lžíce rumu
vanilkový cukr 
moučkový cukr dle chuti
strouhaná citronová kůra
rozinky (máte-li rádi)

Všechny suroviny smíchejte v míse, cukr přidejte podle chuti a rozinky až úplně nakonec. Náplň by měla být spíše hustá, proto je lepší použít tvaroh v kostce a ne vaničkový, který je řidší.
Na uvedenou dávku těsta by měla stačit jedna tvarohová náplň. Šátečky můžete ovšem plnit dle libosti náplní makovou, ořechovou, marmeládou či povidly. Mě do všech šátečků tvarohová náplň nevyšla, tak jsem dala domácí hruškové povidlí a i tyhle měly úspěch.

Nikdy předem nevíte, co vám taková náhodná návštěva přinese nebo odnese, tak se pro jistotu vždy usmívejte.