Uvařte si vitamíny

Vraceli jsme se navečer ze Safari a cestou na chalupu, kde jsem byli ubytovaní, jsem z okna auta rentgenovala lesní porost, zda neuvidím nějaké borůvčí. Nenápadně, skoro šeptem, ale tak, aby řidič dobře slyšel, jsem pronesla, že v tomhle Krkonošském podhůří by mohly touto dobou zrát borůvky. Přece jen je to výš než České Budějovice a když tam dole minulý týden přinesla moje kamarádka z lesa borůvky, tak tady nahoře by mohly akorát dozrávat. 
Můj muž se usmál a přesto, že mě nazývá "ženou sběračkou" a "ničitelkou vitamínů", vždy ochotně, aniž bych ho požádala, zastaví na lesní cestě a je-li to nezbytné, zajede i hlouběji. To je pak signál pro mě, vystoupit a trhat. Když je ovšem co a do čeho.

Pojem žena sběračka je asi každému srozumitelný, jsme přece lovci a sběrači už od pradávna, ale ničitelka vitamínů, to je jeho vlastní výraz a náš věčný boj. On miluje syrové, čerstvé ovoce a zeleninu, klidně neomyté jen tak otřené o triko na břiše, za to já těm čerstvým plodům moc nedám. Pro mě je příjemnější a lahodnější ovoce upečené v buchtě, koláči nebo uvařené. Ani ne tak v kompotu, s vyjímkou jablečného, jako v knedlíku. A je jedno, jestli je to těsto kynuté, bramborové nebo tvarohové. Tepelnou úpravou všechny vitamíny podle něj zabiju a toho se on nechce účastnit. Těžko vysvětlovat, že některé látky a vitamíny jsou právě po tepelné úpravě lépe vstřebatelné.

Nicméně borůvky jsme nenašli, zato ostružin bylo na palouku nespočítaně. Večeře pro mého muže byla zajištěna. Plné hrsti temně fialových bobulek mizely v jeho puse, zatímco já prošmejdila celé naše auto, abych našla něco, do čeho by se ty přenádherné ostružiny mohly natrhat a převézt domů. Nemohla jsem si pomoct, prostě je tam nešlo nechat. Jedinou vhodnou nádobou, kterou jsem nakonec našla, byla papírová krabice od kapesníků.  Od teď musím uložit někam do auta pytlík nebo papírovou tašku! 

Kupodivu ostružiny byly ve vynikající kondici, bez úhony přečkaly noc a půl den v autě a následný asi tříhodinový transport do cílové stanice - kuchyň. Cestou domů jsem svému muži slíbila, že pro návštěvu, která měla druhý den přijít, připravím zákusek s čerstvými ostružinami, že vitamíny v ostružinách obsažené bezcitně neuvařím ani neupeču a že v nepečeném čískejku nebo sněhové pavlově roládě to tmavěfialovým bobulkám bude velice slušet. O tom, že si z poloviční dávky kynutého těsta uvařím knedlíky, jsem taktně pomlčela.

Kynuté knedlíky s ovocem
......................................................
500 g hrubé mouky
10 g čerstvého droždí
1 menší vejce
250 ml mléka
špetka soli
malá lžička cukru krupice

Do mísy prosejte mouku, vařečkou utvořte mělký důlek, nasypte lžičku cukr, nalijte část vlažného mléka a rozdrobte do něj droždí, přikryjte mísu čistou utěrkou a nechte vzejít kvásek. 
Aby kvasnice dobře vyskočily mělo by být mléko vlažné. Poznáte to tak, že v něm udržíte prst. V příliš studeném mléce to bude kvasnicím trvat déle a naopak v příliš horkém, se strhají a nevyskočí, jak říkávala moje maminka.

Pak přilijte zbytek mléka, přidejte vajíčko, sůl a vypracujte hladké těsto, které by se nemělo lepit na stěny mísy. Mísu s těstem zakryjte utěrkou a nechte při pokojové teplotě  vykynout cca 1 hodinu.

Z těsta lžící odkrajujte malé bochánky, na vále z nich vytvarujte malé placičky a do každé položte ovoce. V případě kyselejších druhů ovoce přidejte pod ovoce dle chuti cukr. Těsto s ovocem zavřete jako měšec, pečlivě v prstech konce poslepujte a zamotejte kulaté knedlíky. Nechte je ještě chvíli na vále odpočinout.

Knedlíky vkládejte do většího hrnce s vroucí vodou a vařte pod poklicí zruba 8-10 minut, v polovině varu je otočte vařečkou, někdy se ovšem stane, že se otočí zpět, tak je nechte tak.

Kynuté knedlíky po vyjmutí z vody ihned propíchněte vidličkou nebo špejlí, aby z nich vyšla pára. Pokud byste to neudělali, knedlíky by se srazily.
Uvařené knedlíky v míse potřete rozpuštěným máslem nebo sádlem, tak zůstanou vláčné a neokorají.

Věděli jste, že opravdu zralé ostružiny jdou lehce odtrhnout od stopky? Zůstanou vám bez jakékoliv větší námahy mezi prsty. Musíte-li tedy za bobulku více zatáhnout, byť má barvu černočernou, zralá ještě nebude a její chuť bude kyselá. 

Věděli jste, že černá barva dělá ostružiny extra zdravými? Dočetla jsem se, že rostlinná barviva ze skupiny bioflavonoidů a antokyanů mají mimořádné antioxidační, protizánětlivé a dokonce i proti nádorové účinky. Ale pozor, tato látka může u lidí citlivých na acylpyrin vyvolat nežádoucí alergickou reakci. Obecně u všech plodů platí, čím tmavší barva plodu, tím je vyšší obsah účinných látek v něm.

Máte-li tedy možnost zajistit si zásobu ostružin na zimu, tak neváhejte a je úplně jedno v jaké formě je uskladníte. Mražené, zavařené jako kompot, džem, sirup či sušené. Jakoukoliv úpravou se sníží pouze množství vitamínu C, vysoký podíl zdraví prospěšných látek a barviv prý zůstane nezměněn.