Tokáň hovězí

Dřevěná tabulka, kterou jsem si před pár lety pořídila jako designový doplněk do naší kuchyně, zažívá právě své nejlepší časy. Díky nebo kvůli nouzovému stavu, který momentálně v naší zemi panuje, je plně využita. Ale ne proto, abychom mohli našim dětem lépe a názorně vysvětlit třeba shodu podmětu s přísudkem či matematické nerovnice, ale nýbrž proto, že se na ní denně mění náš rodinný jídelníček. Jen doufám, že nebude tento stav trvat dlouho, jinak se mi tabulka prodře od toho častého omývání.
O to, co na ni psát, není rozhodně nouze. Mám průpravu a přípravu skoro ve všech jídlech, co se za éry mojí maminky, co by kuchařky ve školní jídelně, vařily. Jsem vymýšlením jídelních lístků provařená až do morku kostí. K tomu přidávám svoje vlastní nové i staré nápady a spotřební koš se mi daří plnit na stoprocent.
Každý máme svoje oblíbené jídlo, o tom není pochyb. To ale může lehce sklouznout do stavu, kdy točíte několik jídel stále dokola. Občas nenuceně nenápadně zařadím novinku, abych nežádoucímu stereotypu předcházela. Někdy se ujme hned, jindy je rodinnou radou, složenou převážně z dětského osazenstva, odsouzena k zániku.Takovou malou zkouškou měla být hovězí tokáň. Jemná hnědočervená omáčka, měkké kousky masa a proužky paprik, takhle si pamatuji maminčino jídlo ze školní jídelny. Normy školního stravování se ale zcela odlišují od pravých maďarských receptů. Když už tedy po Maďarsku, tak se vším všudy. Prostě jsem tam ty dvě deci vína přilila.

Mlsný jazýček nejstarší dcerky se stává ještě mlsnějším, její otázka a závěrečné konstatování by se dalo přirovnat k ledové sprše.
"Mami, tys tam dala víno?" Zašermovala jsem příborem před svým obličejem na obranu, že s plnou pusou se přece nemluví. Potřebovala jsem získat aspoň minimální čas na odpověď. Ta ovšem nebyla třeba.
"Jako je to dobrý," tónem hlasu se mě snažila předem uchlácholit, dostat do polohy, abych se nerozčílila, že oceňuje moji snahu a také čas strávený u sporáku. Jak milé a taktní. 
"Ale nechápu, proč pořád vymýšlíš nová jídla?!" Stroze, skoro až drze dokončila svou myšlenku a místo maďarských nočků si napíchla na vidličku kolečko mého domácího kynutého knedlíku.
Nová jídla, nová chuť, no jak pak by sis chtěla holčičko ten svůj mlsný jazýček lépe pilovat a cvičit než novými chutěmi? Pomyslela jsem si. A to jsem chtěla v příštích dnech zkusit hovězího po Burgundsku. To si to víno, co se tam přidává, radši vypiju. To ale bude pár krásných večerů.

Rok se s rokem sešel a já měla doma láhev Veltlínského zeleného od Plačků. Loňský neúspěch mě neodradil, spíš naopak. Nakopnul mě k tomu, abych se pokusila o nový pokus, s cílem být lepší a uvařit lepší a chutnější tokáň, po které by se všichni spokojeně olizovali. A s vínem, ověnčeným medailemi a oceněními ze soutěží, se to musí rozhodně podařit. 
Někdo by mohl namítat, že vařit z vína je škoda, že je lepší ho vypít. Na druhou stranu, chceme-li, aby pokrm chutnal znamenitě, musíme použít i dobré víno. Samozřejmě, že archivní a luxusní vína  na vaření asi používat nebudeme, ale přidání tohoto Veltlínu se opravdu vyplatilo. Navíc jsem oproti loňsku zvolila jiný způsob přípravy a také použila maso přímo z farmy. Místo vaření na sporáku jsem kastrol s masem strčila do trouby a dala masíčku čas potřebný k tomu, aby dostatečně změklo a chutě se společně propojily a vyladily. 
A dcerunka, která loni brblala, letos vymetla talíř jako první se slovy: “To bylo vážně výborný, mami.” 
O vínu nepadla ani zmínka. Že by za to mohly ty jeho medaile?

Hovězí tokáň
................................................
800 g hovězího masa (krk, kýta)
1 velká cibule
200 ml bílého suchého vína
2 lžíce rajčatového protlaku
2 stroužky česneku
sůl, čerstvě mletý pepř

Maso nakrájejte na nudličky dlouhé asi 5 cm a široké 0,5 cm. V kastrolu na oleji nebo sádle osmahněte dozlatova nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte maso, osolte a opepřete a orestujte ho ze všech stran. Šťávu, kterou maso při restování pustí, úplně vyduste. 

Přidejte prolisovaný česnek, krátce zarestujte, aby se česnek rozvoněl. Přilijte víno a za občasného míchání je nechte zcela odvařit. Maso podlijte vodou a nechte pod pokličkou dusit. Podle potřeby dolévejte vodu. Jakmile je maso skoro hotové, vmíchejte rajčatový protlak a maso duste doměkka. Hotové maso by mělo být měkké tak, že je bude možné rozkrojit tupým předmětem, třeba vařečkou. Hotová omáčka by měla být hnědá a spíše hustší než řídká.

Jako příloha se skvěle hodí rýže nebo bramborová kaše.

Z našeho vánočního výletu do Budapešti jsem si přivezla pytlík zvláštních těstovin, něco mezi tarhoňou, malými nočky, haluškami a drobením do polévky. Za mě byla tohle skvělá kombinace.