Z dýně bábovka

Máme vzadu za domem na louce kompost, správně bych asi měla napsat - měli jsme. Aby kompost byl, musí se živit. Ovšem od té doby, co máme ovce a kompostová halda, byť oplocená, se stala součástí jejich ohrady, se spíš živí ovce. Veškerý bioodpad ze zahrady i z kuchyně sežerou a nepohrdnou ani případnými zbytky jídla. Co jim však nejvíc chutná, jsou zelené mladé výhonky dýní, šťavnaté listy a za lahůdku nejlahodnější považují jejich malé křupavé plody. Můj muž mě ujišťoval, že klidně můžu sazenice dýní vysázet na kompost, že se jim nic nestane. Ovce přece dýně nežerou! Z bujné zeleně a prvních kvítků jsem se neradovala dlouho, ty sekačky chlupatý, potvory jedny mlsný, kam dostaly, to ožraly. Jako když vezmete nůžky na živý plot a všechno, co vyčuhuje, zastřihnete. A co na to můj muž? Na svou obhajobu jen řekl: "Aha, tak asi žerou.... ale do teď nežraly."

Letos mně můj muž přivezl na zahradu kopeček hlíny, upravil ho jako kráter po vybuchlé sopce a já do jejího chřtánu zasadila pět sazenic dýně Hokaido. Úroda nebyla nijak velká, sklidila jsem osm malých oranžových koulí. Nakonec se ukázalo, že mi jejich velikost náramně vyhovuje. Říkám jim “jednoporcové dýně”.  Vyjdou akorát na jednu polévku pro naši rodinu, a tak se nic necuchá. 
Jednu oranžádu jsem obětovala na bábovku. Koření jako zázvor, skořice, hřebíček a muškátový oříšek slibovalo zajímavý podzimní kulinární zážitek. Tomu se nedalo odolat, musela jsem bábovku vyzkoušet.