Jak se vaří plastelína

Potkalo-li vás někdy tvůrčí období, pak jistě víte, o čem mluvím. 
My právě prožíváme alchymistické období naší dvanáctileté dcerky. To vám najednou v koupelně podezřele rychle ubývá tekuté mýdlo. Manželovi nečekaně dojde pěna na holení. Krabice kukuřičného škrobu záhadně zmizí. Pod záminkou lepení betlému ve škole, se ta milá hodná dívenka dokáže uchýlit i k malé lži, jen aby získala 250 g balení tekutého lepidla Herkules. Roztok na kontatkní čočky, co by hlavní ingredience pro výrobu slizu, si dovolím přirovnat k posvátné mumí. A v kredenci stále chybí misky a mističky.
A jak už to někdy bývá mezi sourozenci, mladší brácha, v záchvatu závisti a touze po výrobě vlastní plastelíny, na ségru práskne, že ona si už plastelínu vyrobila - z mouky a vody obarvené vodovkami.

Při představě další upatlané misky od hmoty, která má k plastelíně daleko, vezmu situaci raději do vlastních rukou. Chvíli brouzdám vodami internetu než ulovím ten správný recept na výrobu domácí plastelíny. Tady je, tak směle do práce.

Domácí vařená modelína
...............................

75 g hladké mouky
37 g soli
1 lžíci octa
půl lžíce oleje
150 ml vody
potravinářské barvivo

Plastelínu uvaříte nejlépe v hlubší teflonové pánvi. Na míchání použijte starší vařečku. 
Mouku a sůl nasypte do pánve, přilejte vodu, ocet a olej, opatrně přisypte potravinářské barvivo a vše zamíchejte. Nebo si můžete všechny tekuté ingredience připravit s barvivem zvlášť v nějaké misce či kelímku a poté přilít k ostatním surovinám. Případné hrudky snadno rozmícháte metličkou.

Hmotu za stálého míchání vařte na nižším stupni plamene. Nejdříve z ní bude taková řídká kaše, co se vám bude lepit na vařečku a stěny pánve.

Míchejte dál, dokud se kaše nezačne shlukovat až nakonec vytvoří hroudu. 

Hroudu ještě aspoň 3 minuty míchejte, válejte a obracejte v pánvi, aby se hmota pořádně propařila a plastelína se vám pak nelepila. Hmotu nechte vystydnout a máte hotovo.

Plastelína na vzduchu vysychá, proto ji uchovávejte třeba v plastových kelímcích. Plastelíny můžete vzájemně mezi sebou míchat, docílíte tak běžných i docela neobvyklých odstínů. Můžete si vytvořit i bílou hmotu, postup je úplně stejný, jen nepřidáváte žádné barvivo. 

Plastelína je příjemná na omak, nelepí se, není mastná, co na tom, že trošičku voní octem, hlavně není chemická. Troufám si dokonce říct, že je i antistresová, jak jsem si sama ověřila. 
Nedělní odpoledne, venku počasí, že by psa nevyhnal, děti vytáhly domácí plastelínu, formičky, válečky a tvořítka a pustili se do tvoření. Mému muži to nedalo a šel se podívat, jestli jsou děti v pořádku, že jsou tak nezvykle potichu, žádný křik, žádné dohadování. 
"To máte tu plastelínu, co vám uvařila mamka? Můžu to taky zkusit?" 
Představte si, můj muž hňácal plastelínu v dlaních, válel ji na stole, tvořil růžičky na dort, jako by se mistrem cukrářem narodil a nakonec pronesl: "To je normálně antistresová plastelína, to je tak příjemné na dotek, já jsem si u toho tvoření tak odpočinul, to se ti mamko, fakt povedlo."

Spoustu zábavy a zážitků s vlastní domácí plastelínou vám přeje

                                                                       Iva Růžičková