Akorát povróbek

Ludóš, Fanóš, Jožka, Lojza, Anda, Jenda. 
Ta Anda je moje babička a ty klučičí jména patří jejím bratrům. Vyrůstat mezi klukama a ještě navíc k tomu na menším statku to člověka do jisté míry ovlivní ať chce nebo ne. Snad proto nebyla babička žádná křehká dámička s červenou rtěnkou, dokázala se postavit k jakékoliv práci a naučila mě spoustu věcí důležitých pro život. Jen to vaření..... s tím se teda moc nepiplala,

Se sestrou jsme bezstarostně projížděly na koloběžkách mezi prostěradly a povlaky na peřiny končící pár centimetrů nad zemí, pod polštářovými se zase dalo snadno podjíždět. Letní vítr si s nimi pohrával jako s plachtami plachetnic a ač byly pevně přikotvené k prádelní šňůře, některé se občas vzdouvaly a plácly nás po hlavě nebo přímo do obličeje. Ztrácely jsme se mezi nimi a navzájem jsme se jedna druhé schovávaly. Dvůr se rázem proměnil v jedno velké bludiště. Bylo mi pět možná šest let a starosti jsem si začala dělat až ve chvíli, kdy nás babička zavolala k obědu. 
Ty její polívky s kusy zeleniny, kterou krájela na silná kolečka a velké nepravidelné tvary brambor, mně naháněly strach. Babička se prostě nezdržovala krájením malých úhledných kostiček. 
Každé nám nalila vrchovatý talíř polévky a řekla: "Sněz, co sniš! Je toho tak akorát povróbek." Povróbek znělo skoro jako nějaké zaklínadlo. Později jsem pochopila, že v místě, kde končí hlubší část talíře a začíná rovný okraj je takový nenápadný vroubek. Ale i tak bylo té polévky pro naše malé holčičí žaludky až příliš. 
Lžící jsem vycedila vodu, snědla pár čoček, odvážila jsem se vylovit i několik brambor, které připomínaly spíš lochnesky než brambory a všechno ostatní bych nejradši vyplivala do koše. Babička se prostě nezdržovala žádným zdlouhavým vyvářením u plotny. V co nejkratším čase, s co nejmenší námahou, co nejvíc zasytit strávníky. 
Naštěstí v nás ty její polévky nezanechaly žádné negativní vzpomínky ani nás neodradily, spíš naopak. Obě se sestrou zeleninu do polévek strouháme na tom nejjemnějším strouhátku.  

Čočková polévka
................................................
hrnek čočky
1 litr vody
1 menší cibule
mrkev
petržel
2-3 brambory
2 lžíce hladké mouky
2-3 stroužky česnek
majoránka sušená
saturejka, sůl, pepř

Čočku není nutné přes noc namáčet, uvaří se krásně do měkka i bez namáčení. Před vařením ji jenom přeberte od případných nežádoucích kamínků, nečistot či jiných semínek, propláchněte ji, vložte do hrnce, zalijte vodou a povařte tak napůl do skoro poloměkka. 
V druhém hrnci nechte na oleji nebo sádle zesklovatět nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte najemno nastrouhanou mrkev, krátce orestujte, přisypte mouku, zamíchejte a vzniklou jíšku chvíli restujte.
Přilijte povařenou čočku i s vývarem, přidejte brambory nakrájené na menší kostičky, najemno nastrouhanou petržel, saturejku - čerstvou pokrájejte nadrobno, sušenou promněte v dlani, osolte a vařte polévku dokud brambory a čočka nebudou měkké.

Krátce před koncem vaření přidejte do polévky prolisovaný česnek, povařením se zmírní jeho ostrá chuť. Máte-li rádi česnekovou chuť v plné síle, přidejte ho do polévky úplně až nakonec. Během vaření polévkou občas zamíchejte, jíška z mouky se ráda přichytává ke dnu hrnce. 
Nakonec dochuťte polévku sušenou majoránkou, pepřem a solí pokud je ještě třeba.

Klasická čočková polévka je v našich jídelničcích stálicí a nemusíte ji vařit jenom na Nový rok, abyste si symbolicky zajistili pro nadcházející rok dostatek peněz. 
Uvařte si ji kdykoliv na ni budete mít chuť. Nakrájejte si do ní kusy zeleniny a brambor přesně tak, jak vám to vyhovuje a chutná. Vždyť poctivá domácí polévka vařená s láskou je ta nejlepší.