Červené zelí s brusinkami a vínem

Milovala jsem maminčino dýňové zelí. Byly v něm drobounké kousíčky dýně, které ničemu nevadily, spíše naopak, byly moc příjemné na skus. Zelí mělo sladkokyselou chuť a s do křupava vypečenou husičkou nebo kachničkou to byla balada v puse. Naproti tomu bílé kysané zelí vařila moje maminka víc kyselejší a s pečeným masem mně jeho chuť vůbec neladila. Co na tom, že jsem byla malá holka, mlsný jazýček jsem měla už tehdy. Jenže, když to uvařila maminka, vyučená kuchařka, brala jsem její kuchařské počiny za bernou minci a říkala si, že to tak asi musí být, že se to tak prostě vaří.

V osmnácti jsem milovala jednoho kluka. Vzal mě na oběd ke své babičce. Měli jsme vepřo knedlo zelo. Ďobla jsem do bílého kysaného zelí a překvapila mě jeho sladká chuť, nečekaně velmi sladká. Červík pochybností mně začal vrtat hlavou, neboť zelí podle mojí maminky a receptur teplých pokrmů nabízelo jen jednu možnost přípravy a to kyselou. Navíc jsem ji znala z domova. Neznalá světa jsem si nemohla připustit, že by mohlo zelí chutnat jinak. Jenže ono mohlo!
A to tak výtečně, že jsem z kombinace sladkého zelí a pečeného masa se slanou šťávou z pečeně byla jako u vytržení a pořád si tu nově objevenou chuť přehrávala na jazyku a v mysli. Jakto, že mně tahle nesmírně blažená chuť byla do teď skryta? A tehdy mně došlo, že není nutné se obávat nových neprozkoumaných věcí a chutí, člověk pak dojde k poznání, jež mu otevře nejen oči, ale i chuťové pohárky. Od té doby mám raději zelí sladší.

A když nyní vařím já sama zrovna třeba zelí červené, které samo o sobě vybízí k použití neobvyklých a ne zcela běžných dochucovacích ingrediencí než používám u zelí bílého, doslova si hraji s chutí a užívám si vaření téhle přílohy. Nechybí v ní skořice, badyán, brusinky, jablko a červené víno. Naposledy jsem objevila zapomenutou lahvičku domácího karamelového kořeněného sirupu do svařeného vína, tak jsem ho trochu do zelí přidala. Moje nejstarší dcera naznala, že tohle červené zelí chutná jako kompot a raději si nabrala plnou lžíci zelí bílého, konzervativního v chuti i vůni. 

Červené zelí s vínem a brusinkami
.................................................

1 kg červeného zelí
1 velká cibule
2 středně velká sladká jablka
40 g sušených brusinek
1,5 lžičky soli
čerstvě mletý pepř

Marináda:
150 ml balzamikového octa 
100 ml suchého červeného vína
špetka skořice
špetka badyánu
50 g třtinového cukru
4 hřebíčky

Do mísy nakrouhejte zelí, přidejte nastrouhaná jablka i se slupkou, najemno nakrájenou cibuli, brusinky, sůl, pepř a vše promíchejte.
Ingredience na marinádu smíchejte dohromady a jakmile se rozpustí cukr, zalijte jím zelnou směs a důkladně promíchejte. Zakryté nechte odležet do druhého dne na chladném místě. 

Zelí poté přesuňte do kastrolu, pod poklicí duste na malém plameni cca 1 hodinu, občas promíchejte. Ke konci dušení jsem stejně přidávala dle potřeby vodu, aby zelí trochu více změklo a nepřipálilo se ke dnu kastrolu. Dle potřeby dochuťte pepřem, popř. doslaďte. Zelí můžete ihned podávat nebo je ještě teplé naplňte do čistých suchých sklenic, zavřete víčkem a v pekáčku na utěrce s vodou zavařte v troubě vyhřáté na 90 °C 20-25 minut.