Banalita
Cosi mě zašimralo do nosu. Neznámá a přitom podvědomě známá vůně probudila moje spící chuťové pohárky. Byla příjemná, byla jemně sladká. V jakémsi polospánku nebo poloprobuzení jsem polkla na prázdno a nosem zavětřila jako šelma číhající na kořist. Zavrtěla jsem se pod peřinou a ještě jednou a znovu jsem nasála tu jemnou vůni. Se zavřenýma očima jsem rukou začala šátrat kolem sebe. Vousatá tvář mého muže mě ujistila, že jsem doma ve své posteli. Pravděpodobnost, že v tomhle covidím období budeme v posteli nějakého hotelu či penzionu, byla silně nepravděpodobná. Není to tedy sen. A ta vůně nezmizela. Byla tu stále a to bylo na tom všem celé zvláštní. Pokud jsme já a můj muž spolu v posteli, není možné, aby se z kuchyně linula vůně. Tohle se nestává často. Vlastně se to nestává skoro vůbec. Ještě pár minut, ještě chvíli si chci tento okamžit užít a vychutnat.
Pak jsem ale vklouzla do županu a bosky, tiše jako myška, cupitala ke kuchyni. Čím jsem byla blíž, tím vůně sílila a já pomalu začala rozpoznávat její hlavní složku. Nenápadně jsem nakoukla dovnitř. Moje nejstarší dcerka stála u trouby a vyplašeně vyhrkla: "Chtěla jsem vám udělat překvapení! Peču ke snídani bananabread!"
Znělo to skoro provinile, zatímco já..... Napsala bych, že jsem tam stála s pusou otevřenou dokořán. Ale tak to nebylo. Nedovolila jsem si na ni překvapeně zírat. Copak můžu na patnáctiletou slečnu zírat jak pitomec, když nevím jestli jsem v tu chvíli už opravdu vzhůru nebo pokračuje nějaký sen? Zmohla jsem se na větu, která by na žebříčku trapnosti dosahovala stupně nejvyššího: "Aha. A odkud máš recept?"
Místo odpovědi následovala neverbální komunikace, která trvala velice krátce a přitom byla tak výstižná. Rozhození rukou, pohyb očí doleva, doprava a zpět, na čele, těsně nad kořenem nosu, se jí objevily tři drobné roztomilé vrásky a tiché "Eee?" Celé toto gesto znamenalo "Nechápu na co a proč se ptáš?!" A já už se raději neptala. Sedla jsem si jako omráčená na gauč a civěla do prázdna. Tyhle okamžiky občas posadí maminky na zadek.
Nadýchaný, při rodinných snídaních dosud nevídaný, moučník se nám rozplýval na jazyku. Můj muž si ho pochvaloval ještě víc než já. Takové měkké vláčné nadýchané buchtičky jsou přesně podle jeho gusta. A zároveň výborný nápad na zpracování změklých přezrálých banánů. Takových těch banánů na konci vlastního života, které už nikdo jíst nechce. Kromě našich ovcí, ty si vděčně pochutnají skoro na všem. Ale my nevděčníci tyhle nahnědlé banány už nechceme ani rozmixované v mléčném koktejlu.
Za pár týdnů se doma zase objevily. Tři žlutohnědé banány. Ideální příležitost pro bananabread a také možnost být součástí přípravy. Hned v úvodu, kdy moje dcerka vytáhla dřevěnou paličku na přípravu mojita, jsem si zakázala cokoliv komentovat. Bylo tak zajímavé a osvěžující ji pozorovat při práci. Jak si počíná s noblesou sobě vlastní, nekonvenčním způsobem, nepolíbena ani svazována žádnými kuchařskými či cukrářskými technologiemi, postupy a pravidly. Připomnělo mně to moje vlastní začátky v kuchyni, kdy dobře míněné rady a zkušenosti mojí babičky nebo maminky se nesetkaly s vřelým přijetím. A tak jsem ji nechala pracovat a jenom jsem si zapsala recept.
Třetí pokus byl již zcela v mé režii, já byla s výsledkem spokojena, jen můj muž pronesl, že nechápe, jak můžu místo nadýchaného moučníku upéct takovou dusivku. Oproti chlebíčku, který upekla naše Klárka, je ten můj prý úplná suchá buchta. Na svou obhajobu můžu jen říct, že Klárčin chlebíček byl tenkrát první. Dokonale zafungovala síla okamžiku, nečekaná snídaně a hebce slaďoučká neokoukaná banánová vůně. To vše se podepsalo na chuti, kterou při každém dalším pokusu asi nedocílíme už ani jedna z nás.
Banánový chlebíček
.....................................................
190 g hladké mouky
1/2 lžičky sody
9 g kypřicího prášku do pečiva
150 g cukru krupice
1/2 lžičky strouhaného muškátového oříšku
1/2 lžičky soli
2 vejce
3 zralé banány
150 g másla
Rozpusťte máslo, nechte je zchladnout. V míse třeba vidličkou rozmačkejte na větší kousky nakrájené nebo nalámané oloupané banány, přidejte vejce, zchladlé rozpuštěné máslo a vše tou vidličkou nebo metličkou lehce prošlehejte.
Všechny suché ingredience spolu promíchejte a přidejte k tekuté směsi. Zamíchejte těsto a nalijte je do formy vymazané máslem.
Chlebíček pečte v předem nahřáté troubě na 170 °C. Vpichem špejle zjistíte, kdy je upečeno. Hotovo je ve chvíli, kdy se na špejli nelepí těsto.
Štítky
