Když sen se stává skutečností
Cvaknutí nůžek, stužka povolí a letí na zem, šustění, prudké trhnutí a vánoční papír lítá všude kolem. Jen ať si to užívají! Pak to také posbírají! Usmívala jsem se jen tak pro sebe. Dávno pryč je doba, kdy jsme se sestrou toužily trhat takhle vánoční obaly. Jenže tenkrát se muselo opatrně, aby se papír nepotrhal, aby se mohl úhledně složit a schovovat do šuplíku ve skříni na příští rok.
Mlčky jsem pozorovala ten mumraj kolem sebe a vychutnávala si na jazyku sladkou chuť vanilkového rohlíčku. Hlasité výkřiky "Júúú, jééé! Tohle jsem si vážně přál! To jsem nečekala!" A rozpačité: "Tohle jsem teda asi nechtěl," se nesly místností. Nekonečné cinkání železničního přejezdu a ustavičné brebentění, kam který vláček zrovna pojede a nepojede, celý ten šrumec jenom dokreslovali. Z mého rozjímání a vzpomínání mě vyrušila podivná krabice, která mi přistála na klíně. Takhle u nás dárky nikdo nebalí a obrovská červená mašle nahoře tím byla jasným signálem. Jistojistě za tím vším bude můj vynalézavý muž. Krabice byla těžká a mně ve vteřině hlavou proletělo tisíc věcí, které bych v té krabici rozhodně najít nechtěla. To, co jsem tam po odklopení víka našla, mi vehnalo slzy do očí. Tohle jsem tedy vážně nečekala!
V krabici jako v pelíšku leželo pět knížek. Pět mých vlastních knížek. Knížek, které uvnitř ukrývaly moje příběhy, nápady, vzpomínky, moje fotky a recepty. Se zatajeným dechem jsem jednu opatrně otevřela. Nezmohla jsem se ani na slovo, zatímco on mé momentální němoty využil a spustil kanonádu slov, kterou jsem nevnímala, vlastně ani vnímat nemohla. Když je člověk zaskočen, má hlavu plnou svých vlastních myšlenek a další se mu tam už jednoduše nevejdou. Prý si připadal jako zloděj, který se vkrádá do cizího bytu, jako nevěrník, který podvádí svou ženu, a to jen proto, že tajně po nocích kopíroval fotky z mého počítače. Přiznal, že ukrýt přede mnou tohle tajemství, byl jeho dosud nejtěžší úkol. A zvládl ho na jedničku! Já opravdu o ničem nevěděla a ani v nejmenším nic netušila. Překvapení se povedlo. Prý další výtisky mám v krabici ve skladu a když bude mít knížka úspěch, není vyloučeno dotisknout další.
Hmmm, tak s touhle myšlenkou jsem koketovala dva roky. Kdo mou knížku měl, ptal se, kdy bude další díl. Kdo ji neměl, ptal se, kdy by ji mohl mít. Místo dotisku první knihy vzešel nápad vytisknout knihu zbrusu novou, navazující na tu předešlou a zároveň doplněnou o nové příběhy a recepty.
A že můj sen o knize, byl ze strany mého muže podporován, tak za pár dní budeme my i Vy moci držet v rukou nové knižní dítko.
Čtenáře i čtenářky, amatérské zapálené kuchaře i kuchařinky snad potěší krátké i delší, vtipné i vážné příběhy vždy zakončené receptem, doplněné fotkami, a to celé rozdělené do čtyř kapitol podle ročních období, aby se každý mohl inspirovat, co kdy jíst, co a kdy uvařit, kdy, co a jak zpracovat. Samostatnou kapitolou je pak pečivo, které se dá upéct kdykoliv, bez ohledu na to, jaké počasí venku zrovna panuje. Jednoduše gastro po celý rok.
V knize je přes sto receptů, které jsem vlastoručně uvařila, upekla a poctivě snědla, naštěstí ne sama. Příběhy, o kterých v knize píšu, jsem prožila, zažila a ty snové snad ještě zažiju. Všechny fotky umístěné v knize jsem sama nafotila a do knihy mi je poskládal velice šikovný grafik pan Damir Grbič.
A tak si na závěr skromně přeji, aby na každého, kdo bude mou knihou listovat, dýchla pohoda, pozitivní nálada, aby kniha vyvolávala samé příjemné pocity nebo vzpomínky.
Nechte se nenuceně vést a inspirovat a rozhodně to nedělejte s prázdným žaludkem.
Iva Růžičková
