16.11.2020
Čas na nudle
Celý rok se o něm nemluví. Jak ale přijde jeho čas, zaplaví televize, rádia, noviny, rozpoutá nejednu bouřlivou diskuzi, vyvolá jiskřivé rozhovory, zaznívají rozličné názory jak lidí fundovaných, tak i laické veřejnosti, virtuální svět ani sociální sítě také nejsou ušetřeny a přitom jde o pouho pouhou jednu hodinu v našich životech. Jednou na jaře a jednou na podzim.
Jarní posun hodinových ručiček nám den zkrátí, hodina zmizí do nenávratna. Za to ta podzimní změna času je docela příjemná, ne? Kdy jindy si můžeme polenošit zcela bez výčitek ve vyhřáté posteli o hodinu déle a navíc s vědomím, že tam venku na nás stejně nic veselého nečeká. Jen vlezlá studená mlha, bláto a mrholení. To si pak jeden rozmyslí, zda předčasně opouštět vyhřáté peřiny.
Jenže máte-li doma malé mládě, představa vyhřátého pelíšku se rozplyne jako pára nad hrncem. Žádné úchopové hmaty k zahákování hladového tygra nepomáhají, kakao se prostě podává stále ve stejnou dobu ať si ručičky hodin ukazují, co chtějí.
Zdá se vám také, že o hodinu delší den a poté i dny následující plynou pomaleji? S přicházejícím podzimem se příroda přirozeně připravuje na zimní spánek a ani my nemusíme přece tolik spěchat, zpomalíme naše aktivity a navíc tento časový posun přichází v době Dušiček.
A to je také důvod zastavit se během každodenního shonu a věnovat malou chvíli či vzpomínku našim blízkým, které již na blízku nemáme. Nedostaneme-li se na hřbitov, můžeme si rozsvítit svíčku doma, uvelebit se v křesle nebo gauči a v přítmý pokoje s mihotajícím světýlkem se nerušeně ponořit do vzpomínek.
Někde jsem četla, že našim předkům je jedno, jestli my budeme, za to my bychom bez těch našich předků vůbec nebyli a že kdo nectí své předky, nectí sám sebe. A že mně občas vytane na mysli dědečkova věta z jeho krátkého příběhu, který kdysi napsal z legrace na starém psacím stroji, že "Život je pes a my jsme jeho žrádlo", zavedly mě neposedné myšlenky do dětství v Nové Vsi, až k domácím širokým nudlím s křupavou opečenou sladkou strouhankou.
Tohle jídlo jsem vážně dobrých pětatřicet let nejedla!
Náš sobotní oběd byl vymyšlen během vteřiny, jen ostatním strávníkům jsem musela zajistit náhradní pokrm. Bylo mi totiž řečeno, že dokud já nebudu jíst vařený prasečí rypáček, nebude můj milovaný muž jíst těstoviny nasladko, natož takhle široké placaté nudle.
Domácí nudle
..................................................
100g hrubé mouky
1 vajíčko
Na vál nasypte mouku, uprostřed utvořte důlek a rozklepněte do něho vajíčko. Pomocí příborového nože promíchejte těstíčko, které pak ručně propracujte v hustší těsto. Mělo by být nelepivé, měkké, ale pevné a ne příliš tuhé.
Pomocí válečku vyválejte tenkou placku, nechte chvíli proschnout a pak krájejte ostrým nožem na nudle dlouhé, široké či úzké dle vaší libosti.
Nudle vařte v mírně osolené vodě, pozor nerozvařte je a než se nudle uvaří, opečte na pánvi na másle strouhanku. Nudle podávejte posypané opečenou strouhankou a moučkovým cukrem, přelité rozpuštěným máslem.
Iva Růžičková
Štítky
