Přeskočit na hlavní obsah

Mazané bylinky

Medvědí česnek je poslední dobou velmi vyhledávaná jarní bylinka. Všemi je velebená a kdo ji nechodí trhat do lesíka a nepojídá tohle blahodárné zelené lupení, jako by nebyl. Dávno naše babičky tyhle bylinky znaly, jen se o nich tenkrát asi tolik nemluvilo. 
U kamarádčiny babičky v předzahrádce rostly také takové zelené listy a některé rostlinky zrovna kvetly. Byly jsme malé holky, no asi tak dvanáct nám bylo, a přestože jsem měla tehdy odpředu dozadu nastudovanou knihu rakouské bylinkářky Marie Treben a z fleku bych mohla splnit bobříka v poznávání rostlin a bylin, kdyby takový nějaký byl, tak jsem tuhle rostlinu nepoznala. Na mou otázku, co to je za kvítka, mávla kamarádka jen tak ledabyle rukou a utrousila: "Ále, to je medvědí česnek." A že mě tenkrát nezajímal ani obyčejný česnek, tak jsem i tenhle medvědí vytěsnila nadobro z hlavy.



O několik let později mě náhoda přivedla znovu k této bylince. Můj muž mi nabídl dopravu na čtyřkolce. Jasně, chtěl se projet, a tak jsem neodmítla a naše úplně první výprava za medvědím česnekem mohla začít. Moje nadšení ze zeleného lupení zlákalo moje rodiče natolik, že i oni se vydali na výlet za zeleným pokladem. Na bicyklech se dostali do míst, o kterých jsme nikdo z nás do té doby neměli ani tušení, natož povědomí, že se vlastně nacházejí tak blízko našeho domova.



Pro druhou výpravu za česnekem jsem nemusela svého muže nijak přemlouvat a dle instrukcí mých rodičů jsme dojeli na místo, kde nám oběma údivem spadla brada. Před námi se objevilo něco, co by nás ani ve snu nenapadlo a z čeho jsme byli oba dva načisto paf. Tříhektarový porost zeleného listí až oči přecházely, jen pár bílých a žlutých sasanek tenhle zelený koberec místy narušovalo. Z té jemné česnekové vůně, která se nesla vzduchem a nenápadně útočila na naše čichové buňky, se nám po chvíli zatočila hlava. Tohle jsem v životě neviděla.
V ten moment už pak nešlo ani tak o pár listů do polévky nebo na pesto, ale o zážitek, který se jen tak neopakuje. Po návratu domů jsem se o něj musela podělit se svými dvěma nejbližšími kamarádkami. To prostě jinak nešlo, byla jsem toho plná. Říká se přece, že sdílená radost je dvakrát větší radost, zvláště pak, když jedna z kamarádek je učitelka přírodopisu.







Se zelenými listy můžete pak v kuchyni jakkoli čarovat, ale většinou ty nejjednodušší věci fungují nejlépe. Třeba nakrájet pár listů na chleba s máslem. Nebo je s dalšími zelenými bylinkami nasekat a rovnou s máslem smíchat, vyrobíte si tak vlastní domácí bylinkové máslo




Bylinkové máslo
...........................................
250g másla
1 celá hrst čerstvých bylinek
(medvědí česnek, petrželka, pažitka, 
libeček, jarní cibulka, bazalka apod.)
cca 1,5 lžičky mořské soli

Máslo nechte při pokojové teplotě změknout, zelené bylinky nakrájejte nadrobno a spolu se solí vmíchejte do změklého másla. Sůl přidávejte postupně podle chuti, ať není výsledek zbytečně přesolený.
Hotové bylinkové máslo pak uchovávejte v lednici. Můžete je také zamrazit, praktická budou třeba kolečka. Z hotového másla vytvarujte váleček, zabalte do potravinářské folie a nechte ztuhnout v lednici, z másla poté krájejte kolečka, která necháte zmrazit, samozřejmě, že lze zamrazit i váleček celý.







Bylinkové máslo můžete přidat do míchaných vajíček, do polévek, do pomazánek,  na topinku, na vařené brambory, přimíchejte je do bramborové kaše.
Využijete je i při pečení masa, díky němu získá vypečená šťáva jemnou máslovou příchuť. Položte kousek másla na grilovaný steak nebo plátek masa opečeného na pánvi, tak stejně to funguje i s rybami. Možnosti jsou nekonečné a vy máte v tomhle jednoduše zelenou.
                                                                Iva Růžičková

Komentáře