Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2020

Ořechové se žloutkovou

Na tenhle zákusek jsem měla zálusk už pěkně dlouho, jenže ho stále předbíhaly atraktivnější kousky. Touha vyzkoušet si nová cukrátka z pomyslného cukrářského nebe málem zastínily tenhle neobyčejně obyčejný zákusek. Nakonec se dočkal. Minulou sobotu jsem odhodlaně otevřela sešit s recepty na stránce s nadpisem Ořechové se žloutkovou polevou od babičky Jany.


Když jsem si jako malá listovala v prababiččině sešitě receptů, přišlo mi až komické, jak skoro u každého receptu byla připsaná drobná poznámka. Krátké a výstižné pečeme nebo dobré nebo děláme mi nepřišlo tak zvláštní jako když tam bylo napsáno Blaža Hamřikova nebo Jašková nebo od Mařenky z Biskoupek. To si prababička nepamatovala, od koho který recept má? Kroutila jsem nad tím vždycky hlavou a z principu jsem se těmto poznámkám vyhýbala, když jsem zapisovala recepty své mamince do jejího sešitu. Ona si tam pak tužkou také dopisovala od koho recept má. Čím víc jsem se tomu bránila, o to víc se mi tyhle dopisované poznámky pomstily. D…

Mazané bylinky

Medvědí česnek je poslední dobou velmi vyhledávaná jarní bylinka. Všemi je velebená a kdo ji nechodí trhat do lesíka a nepojídá tohle blahodárné zelené lupení, jako by nebyl. Dávno naše babičky tyhle bylinky znaly, jen se o nich tenkrát asi tolik nemluvilo. 
U kamarádčiny babičky v předzahrádce rostly také takové zelené listy a některé rostlinky zrovna kvetly. Byly jsme malé holky, no asi tak dvanáct nám bylo, a přestože jsem měla tehdy odpředu dozadu nastudovanou knihu rakouské bylinkářky Marie Treben a z fleku bych mohla splnit bobříka v poznávání rostlin a bylin, kdyby takový nějaký byl, tak jsem tuhle rostlinu nepoznala. Na mou otázku, co to je za kvítka, mávla kamarádka jen tak ledabyle rukou a utrousila: "Ále, to je medvědí česnek." A že mě tenkrát nezajímal ani obyčejný česnek, tak jsem i tenhle medvědí vytěsnila nadobro z hlavy.



O několik let později mě náhoda přivedla znovu k této bylince. Můj muž mi nabídl dopravu na čtyřkolce. Jasně, chtěl se projet, a tak jsem neod…

Sýrové kapání

Polévka je grunt ....  a naše děti brblají, proč musí být pokaždé k obědu polévka. Mně zase připadá oběd bez polévky takový ošizený, jako by mu něco chybělo. Ale přiznávám, že někdy ho taky trošku ošidím a polévku neuvařím. Buď z časových důvodů a nebo prostě nevím jakou. Na druhou stranu jsou zase polévky, kterých bych mohla vařit obrovské hrnce, aby bylo dost na přidávání.  
Dnes jsem opět zavzpomínala na školní jídelnu, ve které kralovala moje maminka, jak už jistě víte z předchozích příběhů. Posledních pár týdnů se často vracím v myšlenkách do té doby a hledám inspiraci. Zeleninovou polévku se sýrovým kapáním jsem měla docela ráda. Tyhle malé sýrové nočky byly na celé polévce nejlepší. Sice nevím, jak má správné kapání vypadat, prostě dělám malé nočky přes  děrované sítko. Moje mamka přidávala do polévky někdy i zelený hrášek.  A že už se nám na zahradě objevily první lístky libečku, neváhala jsem a pár jich utrhla. Jeho výrazné aroma dodá celé polévce takový jarní lehce pikantní šmr…

Burger křest

Svůj opravdu první opravdický hamburger jsem snědla asi před třemi lety. Do té doby bylo pro mě nepředstavitelné, že bych někde na veřejnosti měla otevřít pusu tak dokořán až mně málem v pantech lupne. Také jsem měla panickou hrůzu z toho, že budu mít upatlanou celou pusu, bradu, možná i dekolt nebo dokonce část oblečení, o upatlaných prstech ani nemluvě. Ačkoliv jsem byla poučena, jak správně tuhle pyramidu chutí uchopit, přesto jsem se nemohla zbavit myšlenky, že i při pevném stisku vrchního a spodního dílu zákonitě z útrob sendviče vyjede nějaká ingredence ven a já u tohoto budu vypadat jako neandrtálec. Vezmu-li si na něj příbor, budu rovnou za blbce.

A jak se to všechno celé vlastně semlelo? 
Jedno léto jsme jeli na kolech kolem Baťova kanálu a v Uherském Hradišti jsme se chtěli zastavit na oběd. Vzhledem k odpoledním hodinám by se dalo naše jídlo přirovnat spíš k pozdnímu obědu či brzké večeři. Jen pro upřesnění podotýkám, že jsem už měla hlad jako pes. Možná větší než pes, možná …

Fazolová kovbojka

Tahle doba koronavirová, co nás momentálně drží doma, prověřuje všechny naše schopnosti a možnosti až do morku kostí. Zkouší, co v nás všechno je a co ještě navíc z nás může vydolovat. Plácat tady něco o tom, jak stmeluje rodiny, učí nás vzájemné toleranci a poukazovat na její pozitiva i negativa tady rozhodně nechci, na to jsou jiní odborníci. Že se objeví ponorková nemoc, s tím se musí trochu počítat, to se stává i v lepších rodinách, ale jak ponorka přišla, tak zase také odejde. 
Důležité je najít si v tom všem svoji vlastní cestičku. Ta moje vede jak jinak než kolem sporáku a trouby. Tahle doba totiž prověřuje také naše kuchařské schopnosti. Pro některé se stalo vaření nutností, pro mě je stále radostí a ikdyž jsem i před tím vařila skoro denně, tak teď se mohu pouštět ještě dál, můžu popustit uzdu své kuchařské kobylce a vařit i jídla, která bych dřív nevařila.



V praxi to pak vypadá třeba takto. Přichystáte si víc mletého masa na plnění paprik než ho spotřebujete a pak řešíte otázk…

Krutý prsa

U nás se krůtě říkalo morák. Abych to ale uvedla na pravou míru, správně je to takhle: morák je krocan a krůta je morka. 
Když jsem byla malá, považovala jsem je za nebezpečná zvířata, vlastně ptáky. Takoví velcí chodící bílošedočerní ptáci s čímsi červeným visícím a plandajícím pod krkem. Jenom aby nešel někdo kolem také s kouskem červeného oblečení na sobě. To se pak dokázali ti líně chodící ptáci najednou rozběhnout takovou rychlostí za svým červeným cílem a při tom vydávali hrůzu nahánějící zvuky. Klovnutí bych od nich rozhodně riskovat nechtěla, říkala jsem si pokaždé, když jsem je s malou dušičkou pozorovala za sousedovým plotem. 
Maminka říkala, že krůty a krocani mají devatero druhů masa, ale já je v mé porci na talíři nikdy nenapočítala. 


Když mi předloni přistála půlka obrovské krůty doma na stole, mohla jsem si ji na těch devatero druhů masa sama rozdělit. Z obchodů známe tak akorát krůtí prsa, stehna nebo palice, popř. křídla a krky. Krůta má však i další chuťově velice zajím…

večeřa na oběd

Módní trendy a módní vlny se nevyhýbají ani gastronomii. Vzpomínám si, že jeden čas byly hitem vepřové kotlety na šlehačce. Tehdy jsem dost často slýchávala od svých kamarádek ale i kamarádů, že jejich maminky vařily k nedělnímu obědu maso na šlehačce. U nás doma se tohle nevařilo. Ani vlastně nevím proč. 
Později, kdy jsem si mohla rozhodovat sama, o tom co uvařím, jsem zjistila, jak je tohle jídlo lahodné a výhodné, když se všechny suroviny pečou společně v jednom pekáčku. 


Jedno pozdní páteční odpoledne mi oznámil můj muž, že v pondělí bude mít pracovní schůzku s obchodním partnerem a pak rychle dodal, že ten pán přijede k nám. Jediná největší místnost v našem domě je kuchyň. Slouží zároveň jako jídelna, obývací pokoj, hrací pokoj, tělocvična, kinosál a kancelář mého muže. Pro pondělní dopoledne bylo tedy potřeba přeměnit tuhle multifunkční místnost na menší zasedačku a bylo nad slunce jasné, že v tento den nepřipadá v úvahu žádné velké vyváření nebo dokonce snad smažení. "Mohl by…