Přeskočit na hlavní obsah

Tokáň hovězí

Dřevěná tabulka, kterou jsem si před pár lety pořídila jako designový doplněk do naší kuchyně, zažívá právě své nejlepší časy. 
Díky nebo kvůli nouzovému stavu, který momentálně v naší zemi panuje, je plně využita. Ale ne proto, abychom mohli našim dětem lépe a názorně vysvětlit třeba shodu podmětu s přísudkem či matematické nerovnice, ale nýbrž proto, že se na ní dvakrát denně mění náš rodinný jídelníček. Jen doufám, že nebude tento stav trvat dlouho, jinak se mi tabulka prodře od toho častého omývání. 



O to, co na ni psát, není rozhodně nouze. Mám průpravu a přípravu skoro ve všech jídlech, co se za éry mojí maminky, co by kuchařky ve školní jídelně, vařily. Jsem vymýšlením jídelních lístků provařená až do morku kostí. K tomu přidávám svoje vlastní nové i staré nápady a spotřební koš se mi daří plnit na stoprocent. 

Každý máme svoje oblíbené jídlo, o tom není pochyb. To ale může lehce sklouznout do stavu, kdy točíte několik jídel stále dokola. Občas nenuceně nenápadně zařadím novinku, abych nežádoucímu stereotypu předcházela. Někdy se ujme hned a někdy je rodinnou radou, složenou převážně z dětského osazenstva, odsouzena k zániku.
Takovou malou zkouškou měla být hovězí tokáň. Jemná hnědočervená omáčka, měkké kousky masa a proužky paprik, takhle si pamatuji maminčino jídlo ze školní jídelny. Normy školního stravování se ale zcela odlišují od pravých maďarských receptů. Když už tedy po maďarsku, tak se vším všudy. Prostě jsem tam ty dvě deci vína přilila.



Mlsný jazýček nejstarší dcerky se stává ještě mlsnějším, její otázka a závěrečné konstatování by se dalo přirovnat k ledové sprše.
"Mami, tys tam dala víno?" Zašermovala jsem příborem před svým obličejem na obranu, že s plnou pusou se přece nemluví. Potřebovala jsem získat aspoň minimální čas na odpověď. Ta ovšem nebyla třeba.
"Jako je to dobrý," tónem hlasu se mě snažila předem uchlácholit, dostat do polohy, abych se nerozčílila, že oceňuje moji snahu a také čas strávený u sporáku. Jak milé a taktní. 
"Ale nechápu, proč pořád vymýšlíš nová jídla?!" Stroze, skoro až drze dokončila svou myšlenku a místo maďarských nočků si napíchla na vidličku kolečko mého domácího kynutého knedlíku.
Nová jídla, nová chuť, no jak pak by sis chtěla holčičko ten svůj mlsný jazýček lépe pilovat a cvičit než novými chutěmi? Pomyslela jsem si. A to jsem chtěla v příštích dnech zkusit hovězího po Burgundsku. To si to víno, co se tam přidává, radši vypiju. To ale bude pár krásných večerů.





Hovězí tokáň
................................................
800 g hovězího masa (krk, kýta)
1 velká cibule
200 ml bílého suchého vína
2 lžíce rajčatového protlaku
2 stroužky česneku
sůl, pepř

Maso nakrájejte na nudličky dlouhé asi 5cm a široké 0,5cm. V kastrolu na oleji nebo sádle osmahněte dozlatova nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte maso a orestujte ho ze všech stran. Šťávu, kterou maso při restování pustí, úplně vyduste. 
Přidejte rajčatový protlak, chvíli orestujte, přidejte prolisovaný česnek, sůl, pepř, asi minutu míchejte, aby se česnek rozvoněl. 
Přilijte víno a za občasného míchání je nechte zcela odvařit. Maso zalijte vodou (popř. hovězím vývarem), přiveďte k varu, stáhněte plamen na minimum a nechte pod pokličkou dusit dokud nebude maso měkké (cca 2 hodiny). Podle potřeby dolévejte vodu. Hotové maso by mělo být měkké tak, že je bude možné rozkrojit tupým předmětem, třeba vařečkou. Podle chuti na závěr dochuťe solí a pepřem.



Jako příloha se skvěle hodí rýže nebo tarhoňa. Z našeho vánočního výletu do Budapešti jsem si přivezla pytlík zvláštních těstovin, něco mezi tarhoňou, malými nočky, haluškami a drobením do polévky. Za mě byla tohle skvělá kombinace. 



                                                                        Iva Růžičková

Komentáře