Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2020

Tokáň hovězí

Dřevěná tabulka, kterou jsem si před pár lety pořídila jako designový doplněk do naší kuchyně, zažívá právě své nejlepší časy. 
Díky nebo kvůli nouzovému stavu, který momentálně v naší zemi panuje, je plně využita. Ale ne proto, abychom mohli našim dětem lépe a názorně vysvětlit třeba shodu podmětu s přísudkem či matematické nerovnice, ale nýbrž proto, že se na ní dvakrát denně mění náš rodinný jídelníček. Jen doufám, že nebude tento stav trvat dlouho, jinak se mi tabulka prodře od toho častého omývání. 



O to, co na ni psát, není rozhodně nouze. Mám průpravu a přípravu skoro ve všech jídlech, co se za éry mojí maminky, co by kuchařky ve školní jídelně, vařily. Jsem vymýšlením jídelních lístků provařená až do morku kostí. K tomu přidávám svoje vlastní nové i staré nápady a spotřební koš se mi daří plnit na stoprocent. 

Každý máme svoje oblíbené jídlo, o tom není pochyb. To ale může lehce sklouznout do stavu, kdy točíte několik jídel stále dokola. Občas nenuceně nenápadně zařadím novinku, …

Túdle nudle

Moje maminka i noveská babička mívaly běžně doma zásobu vlastoručně vyrobených nudlí a drobení do polévky. Babičce pomáhal nudle krájet dědeček a drobení strouhali na hrubší straně strouhátka zatímco naše maminka drobení strouhala na té jemnější straně. Obě se však shodovaly na tom, že těsto na nudle musí být vyválené docela na tenko a neměly by v něm být žádné díry.



Babička nám říkávala, že když budeme mít ve vyválené placce díry, tak se nevdáme. Se sestrou jsme se tedy snažily a s lehce (z)dravou soutěživostí se předháněly, která bude mít vyválenou placku úplně stoprocentní, bez děr. Díry nedíry, obě jsme vdané. Možná babička nechtěla mít nudlovou placku celou potrhanou, z té by se totiž dlouhé tenké nudličky špatně krájely.
A když zásoba nudlí došla, nadělaly se jednoduše nové. Kupodivu to vždycky vyšlo na nedělní dopoledne. Že by to byl nějaký rituál? Jak jsem zjistila, nejen u nás doma patřila tato činnost k nedělnímu dopoledni. Můj muž vzpomínal, jak jejich tatínek krájel nudle v …

Akorát povróbek

Ludóš, Fanóš, Jožka, Lojza, Anda, Jenda. 
Ta Anda je moje babička a ty klučičí jména patří jejím bratrům. Vyrůstat mezi klukama a ještě navíc k tomu na menším statku to člověka do jisté míry ovlivní ať chce nebo ne. Snad proto nebyla babička žádná křehká dámička s červenou rtěnkou, dokázala se postavit k jakékoliv práci a naučila mě spoustu věcí důležitých pro život. Jen to vaření..... s tím se teda moc nepiplala,


Se sestrou jsme bezstarostně projížděly na koloběžkách mezi prostěradly a povlaky na peřiny končící pár centimetrů nad zemí, pod polštářovými se zase dalo snadno podjíždět. Letní vítr si s nimi pohrával jako s plachtami plachetnic a ač byly pevně přikotvené k prádelní šňůře, některé se občas vzdouvaly a plácly nás po hlavě nebo přímo do obličeje. Ztrácely jsme se mezi nimi a navzájem jsme se jedna druhé schovávaly. Dvůr se rázem proměnil v jedno velké bludiště. Bylo mi pět možná šest let a starosti jsem si začala dělat až ve chvíli, kdy nás babička zavolala k obědu. 
Ty její po…