Přeskočit na hlavní obsah

Avokádová pecka

Napsala jsem článek o avokádu a dalších druzích exotického ovoce, které nezralé urazí někdy i několika týdenní cestu k nám, aby tady dozrály a my si na nich mohli snad i pochutnat. Jenže si ho nepřečtete. Smazala jsem ho. 
Zajímá vás proč? Protože jsem požádala svého milovaného muže, zda by mi pomohl vymyslet nadpis pro článek o avokádu. Samozřejmě souhlasil a aby měl nadpis ten kýžený vtip a šmrnc, napřed si musí článek přečíst. S tím jsem souhlasila a pak to začalo. Proč tohle a proč tamto, jestli jsem si to ověřila, v tomhle odstavci je spousta zbytečných slov než se čtenář dostane k jádru věci a tady tohle konkrétně mě (tedy jeho) třeba vůbec nezajímá. Jenže jiné třeba zase jo! odsekla jsem jen tak sama pro sebe a dál jsem ho už přestala poslouchat. Uvnitř mě se vzepřelo moje vzpurné já. Píšu ten blog já nebo on? Když si nejsem něčím jistá, pokaždé pátrám, jak je to doopravdy! Pak se ozvalo moje druhé já. Mírné, přemýšlivé, rozvážné a nerozvážné, jak typické pro znamení Vah. 
Jediným stisknutím tlačítka na klávesnici pak všechny moje napsané myšlenky z předešlého dne navždy zmizelyRaději se obejdu bez vtipných nadpisů.



Tiché cvak přerušilo moje rozčarování. To z topinkovače vyskočily dva opečené plátky chleba. Namazala jsem na ně avokádovou pomazánku, jejíž recept jsem před pár dny objevila na instagramu. Teď je pomyslný míček na mé straně. Nemyslete si, že by tu šlo o nějaký litý boj, přece Co se škádlívá, to se rádo míva. 
Postavila jsem prkénko se dvěma topinkami před mého muže a nenápadně pozorovala, jak opatrně křoupá topinku s neznámou zelenou pomazánkou, zatímco já si v klidu fotila svoje dva chlebíčky. Najednou vstal a mlčky mi vzal z ruky lampičku, kterou jsem neobratně pohybovala nad chleby, zatímco foťákem v ruce druhé se snažila zachytit ten nejlepší záběr. Přibližoval, oddaloval a všemožně natáčel světýlko a čekal dokud jsem neřekla, díky, něco z toho vyberu. Pak se posadil zpět, aby dojedl druhou topinku a mě při pohledu na toho snídajícího muže najednou zaplavil příval endorfinů a s nimi zároveň připlul nápad, čím nahradím ten smazaný článek.

Avokádová vajíčková pomazánka
............................................................
avokádo
ricotta (lučina nebo žervé)
vajíčko uvařené na tvrdo
hořčice
česnek
citronová šťáva
sůl a pepř

Uvnitř každého avokáda je tvrdá kulatá pecka a je-li avokádo zralé a měkké, nemusíte použít žádnou velkou sílu. Stačí avokádo nožem podélně naříznout a vzniklými půlkami mírně proti sobě pootočit. V jedné ruce vám pak zůstane půlka s peckou a v druhé ta bez pecky. 

Dužinu avokáda vydlabejte lžičkou do misky, rozmačkejte vidličkou, vajíčko nastrouhejte nebo nakrájejte na menší kostičky, přidejte ostatní ingredience, podle chuti osolte, opepřete, vše zamíchejte a pomazánka je hotová. Nezapomeňte na citronovou šťávu, ta je v pomazánce potřebná k zachování svěží zelené barvy. Avokádo na vzduchu oxiduje a při delším stání by vám pomazánka zešedla až zhnědla.


Z pecky můžete vypěstovat svoji vlastní rostlinu. Samozřejmě, že jsem si nemohli nechat tenhle pokus ujít a je to vskutku zábava pro celou rodinu. Každý den chodily naše děti kontrolovat, jestli už roste aspoň malinkatý lísteček. 
Jak si z pecky vypěstovat rostlinku, vám poradí třeba tady v tomhle článku:
https://www.ireceptar.cz/vareni-a-recepty/vypestujte-si-avokado-z-pecky.html


Avokádo je samo o sobě chuti mdlé a právě proto z něj lze vykouzlit sladké i slané pokrmy. Spojení s výraznějšími ingrediencemi mu sluší. A kdyby vás náhodou neoslovilo, zůstane vám po něm pecka a z ní vám při troše trpělivosti a péče vyroste aspoň krásná rostlinka.
                                                                 Iva Růžičková 

Komentáře