Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z prosinec, 2019

PF 2020

Posledních pár dnů spí můj blog zimním spánek. Vánoční, předvánoční i povánoční čas mě zaměstnává natolik, že na psaní není tolik času, jak bych si přála.
Přesto stále vařím, peču a v hlavě nosím příběhy, které se překrývají jeden přes druhého takovou rychlostí, že je nestačím zapisovat.
Mimo jiné během psaní tohoto krátkého příspěvku mám v troubě moje dvě historicky první domácí veky a s napětím očekávám výsledek.

































Děkuji Vám za přízeň a přeji Vám krásný konec roku 2019 a krásný začátek roku nového. Ať je ten váš nový rok 2020 lepší než ten minulý nebo aspoň ať není horší.

Přála bych Vám i sobě, abychom měli více času na svoje blízké a nejbližší, abychom dělali, to co nás baví a radovali se z toho, co máme.
A co je nejdůležitější, abychom byli zdraví.

Tak na zdraví!     


Iva Růžičková

Chlebíček z jablíček

Jenom trouba prý nedokáže koupit jablka. Hned na první pohled a následně první dotek lze poznat, zda je jablíčko uvnitř pevné, křupavé a šťavnaté a my máme doma  pořád jen samá moučnatá nešťavnatá jablka vhodná tak pro ovce na svačinu. Na takovém jabku si nelze pochutnat. 
Těmito slovy ukončil můj muž osvětu o nákupu, kvalitě a odrůdách jablek dostupných na našem trhu, když jsme spolu stáli nedávno v obchodě nad bedničkami s jablky. Sice nevyřčeno nahlas, ale asi jsem trouba. Naštěstí naše rodinné nákupy obstarávám většinou sama, tak jsem podobným přednáškám mnohdy ušetřena. Ale co s takovými nevhodnými jablky, když už se u nás doma objevily? Nastrouhat do těsta a strčit do trouby.



Jablečný chlebíček s ořechy ....................................... 3 vejce
80g třtinového cukru 50g oleje 135g polohrubé mouky 65g hladké mouky 1 lžička jedlé sody 1 lžička mleté skořice špetka soli 300g nastrouhaných jablek 50g vlašských ořechů 
Jablka oloupejte a nastrouhejte nahrubo, ořechy mohou být pomleté nahrubo …

Kdo si dojde pro chlebíček?

Babička s dědečkem bydleli v domku, který vznikl spojením dvou domečků a tím pádem by se dalo jejich bydlení přirovnat k šest plus dva. Číslovkou dva nemyslím babičku a dědečka, nýbrž dvě kuchyně. Malá komora by se mohla klidně počítat jako místnost číslo sedm. Ukrývala spoustu dobrot a nacházela se na úplně opačném konci domu než byla kuchyň. 
Dostat se k ní znamenalo projít třemi vnitřními pokoji, což chtělo velkou dávku odvahy, zvláště pak jste-li dítětem. V místnostech bylo stálé přítmí, které měnilo svou intenzitu tmy dle denních či nočních hodin. Přestože okna sousedila s prosklennou verandou, přímé sluneční paprsky málokdy dopadly dovnitř. To strašidelné šero navíc ještě přikrmovala moje dětská fantazie a nebýt dědečkových napínavých a dobrodružných báchorek, procházelo by se mi místnostmi podstatně lehčeji. Jedinou zbraní proti nepřátelským tmavým pokojům, tiše číhajícím na malého strašpytlíka, byl vypínač. A tak se svítilo v každé místnosti, kudy jsem prošla. Pro Biskupský chl…