Přeskočit na hlavní obsah

Soto ayam

Ve Velké Bíteši v rohu náměstí je schovaný nenápadný krámek. Když vejdete dovnitř, cinkne vám do uší zvonek nad dveřmi a do nosu vůně. Neznámá, nevtíravá a velmi příjemná. Kdybyste si ji chtěli sami namíchat, bylo by zapotřebí všech těch čajů, kávových zrnek a koření, co tady prodávají. V takovýchto obchůdcích to vždycky krásně voní. Vstoupila jsem dovnitř. Tři ženy se nenechaly mým příchodem vyrušit a dál pokračovaly ve svém hovoru. Obdivovaly sukni na té nejmladší z nich. Po očku jsem si prohlížela vyznavačku přírodního stylu s dlouhou sukní až k zemi. Tak tenhle model je předmětem té žhavé diskuze, pomyslela jsem si. Přesto jsem se na ně souhlasně usmívala, neboť mi zpod kabátu vykukoval kousek mojí sukně a nohy v punčocháčích prozrazovaly, že bych měla k jejich tématu také co říct. 
Paní v sukni odešla a dialog těch dvou zbývajících plynně přešel ke koření. Prohlížela jsem si pytlíky s červenou čočkou a nenápadně poslouchla. Paní držela v ruce malou krabičku a povzdychla si: "Já bych tak ráda vařila, když já to moc neumím." Předstírala jsem, jak důležitě studuji složení červené čočky a vyčkávala na svou příležitost. 
"Třeba tohle koření, to je tak zajímavé, ale já nevím, co s ním."
Prodavačka vyšla zpoza pultu, podívala se na krabičku. "Tandoori másala, to je nějaké indické koření, na indickou kuchyni asi. Nebo na maso."
"A žlutá barva! Kurkuma. Kdybych ale věděla, jak taková koření používat," pokračovala paní. 
Teď nebo nikdy! Osmělila jsem se a vyšla ze svého úkrytu s čočkou v ruce. 
"Tu kurkumu můžete dát třeba do indonéské polívky." 
"Vážně?" s jiskřičkami v očích a nadějí, že si to žluté koření nekoupí zbytečně, se na mě podívala.
"Vůbec to není složité ji uvařit," nenápadně jsem přihřívala svou polívčičku.
"A umíte s internetem?" zazněla moje otázka.
 "Ano, to ano."
"Tak já vám poradím, jak uvařit tu polívku. Víte, já si píšu takový blog a mám v něm i recepty." Musíš, ale s pravdou ven, nedalo se ošidit moje svědomí. 
"No, na tuhle polívku tam recept ještě není, ale já ho tam kvůli vám rychle připíšu."



Konečně pádný důvod. Stále s tímto receptem otálím, dva roky nosím rozepsaný příběh v hlavě, neustále ho měním, polívku jsem fotila již několikrát, běželo mi hlavou. "Je to velmi jednoduché, jenom zadáte paniruzickova tečka cézet." Z kumbálku obchůdku vyplula mladá slečna, ač schovaná, slyšela všechno, co se v krámku šustlo a přinesla té paní papírek, kam krasopisně napsala moji webovku. 
"Mám to správně?" otočila se na mě. Kývla jsem na souhlas a papírek putoval do rukou paní odhodlané uvařit své první cizokrajné jídlo. A jak jsem k tomuhle jídlu přišla já? No to víte, to bylo tak.....



Ve velké míse ležely bílé průsvitné tenké provázky. Menší mísa ukrývala pod pokličkou vařené kuřecí maso a kůžičky. V nejmenší misce bylo cosi žlutohnědého, co připomínalo kaši ze sena. Uprostřed stolu trůnil obrovský hrnec a v něm bylo vývaru tak pro dvacet lidí. Přitom k obědu nás usedlo jen pět, z toho tři malé děti. Všechno to vonělo dost zvláštně a nezvykle, nám třem (mně a mým dvěma dětem) v podstatě zcela neznámě. Děti začaly pomrkávat, koulet očima a pusinkama naznačovaly, že tohle rozhodně jíst nebudou. Upřímně ani já z toho nebyla nijak nadšená, ale byli jsme pozvaní, tak se slušelo aspoň ochutnat. 
Dlouhé tenké nudličky klouzaly a dalo velkou námahu tyto hadí ocásky na lžíci vůbec udržet, i přesto, že se vám je podařilo hranou lžíce překrojit na kratší. Ubrousek byl nezbytností. Brada pokapaná žlutou polívkou není zrovna moc sexy na prvním společném obědě s mužem svých snů. 
Bylo nad slunce jasné, že mě indonéskou polívkou neoslní. Naštěstí jsem byla oslněna úplně jinými jeho vlastnostmi. Hladová, se žlutými flíčky na tričku, jsem se na něj culila a vnitřně byla pevně rozhodnuta, že tohoto muže nikdy nepustím do své kuchyně
Na recept jeho nejoblíbenější polévky, která mu připomíná dětství prožité střídavě v Indonésii a České republice, jsem se pak zeptala jeho maminky a sestry.
Soto ayam se nápadně podobá našemu českému klasickému kuřecímu vývaru, je v něm ale pár tajných ingrediencí navíc, které z něj dělají neobyčejnou neokoukanou polévku. Největší zvláštností je pasta z koření a bylinek, která se krátce orestuje a přidává do polévky.


Soto ayam
Indonéská kuřecí polévka  

.............................................................
na vývar:
kuře
3cm čerstvého zázvoru
1 lžíce citronové trávy
5 kuliček černého pepře
5 kuliček nového koření 
bobkový list
sůl 
na pastu:
2cm čerstvého zázvoru
1 cibule nebo jarní cibulka
3 stroužky česneku
1 lžička mletého koriandru
2 lžičky mleté kurkumy
5 mandlí (nemusí být)
na dokončení:
kokosové mléka
tenké rýžové nudle

Příprava vývaru: 
kuře naporcujte, omyjte, dejte do hrnce, zalijte studenou vodou, tak aby bylo ponořené. Přidejte koření, sůl, oloupaný a na kousky pokrájený zázvor a pozvolna vařte dokud nebude maso měkké. Během vaření sbírejte z vývaru pěnu. Hotový vývar přeceďte a kuřecí maso oberte.
Když nemám kuře po ruce, a přesto máme chuť na soto ayam, sáhnu po kuřecím ořezu a přidám třeba nějaké křidýlko nebo stehýnko navíc. 

Příprava pasty: 
všechny ingredience rozmixujte do hladka a hotovou pastu orestujte na lžíci oleje, aby se rozvinula chuť a vůně, stále míchejte, aby se pasta nepřipálila.
Někdy mandle nedávám a místo mixování nakrájím cibuli na velmi drobno a česnek se zázvorem nastrouhám na jemném strouhátku.

Dokončení polévky:
Připravenou pastu přidejte do vývaru a povařte. Lze to udělat i opačně. Pastu orestujete rovnou v hrnci a zalijete zcezeným vývarem. Budete tak mít míň nádobí. Nakonec vmíchejte do polévky kokosové mléko, dále už nevařte a podle potřeby dochuťte solí a mletým pepřem.
Rýžové nudle připravte podle návodu na obale.

Servírování polévky probíhá tak, že na stůl postavíte misku s nudlemi, misku s masem a hrnec s horkým vývarem. Maso je možné dát přímo do polévky, bude pak díky kurkumě trošku obarvené nažluto. 
Na dno talíře si každý strávník nabere nudle, maso a vše si přelije horkým vývarem. Další možné varianty servírování jsou s osmaženou cibulkou, půlkou vajíčka uvařeného natvrdo, s přidáním řapíkatého celeru do vývaru ve fázi, kdy provařujete pastu ve vývaru a pro milovníky ostrého připravte pokrájené chilli papričky nebo chilli pastu.

Nezapomeňte, že ukápnutá kurkuma barví! Opatrnosti není v tomhle případě nazbyt. Žluté flíčky na oděvech nelze vyprat a na dřevěné vařečce, s kterou pastu připravuji, zůstává ještě po několikátém mytí žlutý odstín.



Nakonec se k naší polévce Soto ayam váže tolik příběh, že by vydaly na samostatnou povídkovou knihu. Ta zvláštní a neodolatelná vůně polévky každého láká, je přímo zvědavý a stěží odmítne pozvání ke stolu. Se lžící v ruce se pak snaží dodržet jakási pravidla a etiketu stolování, kterých naopak tenké rýžové nudle vůbec nedbají. Hosté se urputně snaží nepokecat si bradu nebo oblečení. Natož si utrhnout ostudu a pokapat hostitelce ubrus. Tyhle všechny záludnosti neodolatelné soto ayam polívky my známe, a tak by nebylo od nás správné, nechat naše hosty koupat se v tom až po uši. Zároveň s radou, jak na neposlušné nudle, jim podáváme ubrousek. Nebo dva.

Každý, kdo u nás ochutnal soto ayam si pak bez ostychu přidával a to mě na téhle polívce nejvíc baví. Každý chce recept a pak se dozvím, že ji stejně nevaří. Proč? V  jejich odpovědi je skryto: "A nemohla bys mě na ni zase někdy prosím pozvat?"

Šupněte kuře do hrnce a nastupte ve vaší kuchyni skvělou jízdu vonící dalekou Indonésií. Přeji vám příjemné kulinární zážitky s touto polévkou. Jak u vaření, tak i jezení.
                                                                      Iva Růžičková

Komentáře