Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2019

Z dýně bábovka

Máme vzadu za domem na louce kompost, správně bych asi měla napsat - měli jsme. Aby kompost byl, musí se živit. Ovšem od té doby, co máme ovce a kompostová halda, byť oplocená, se stala součástí jejich ohrady, se spíš živí ovce. Veškerý bioodpad ze zahrady i z kuchyně sežerou a nepohrdnou ani případnými zbytky jídla. Co jim však nejvíc chutná, jsou zelené mladé výhonky dýní, šťavnaté listy a za lahůdku nejlahodnější považují jejich malé křupavé plody. Můj muž mě ujišťoval, že klidně můžu sazenice dýní vysázet na kompost, že se jim nic nestane. Ovce přece dýně nežerou. Z bujné zeleně a prvních kvítků jsem se neradovala dlouho, ty sekačky chlupatý, potvory jedny mlsný, kam dostaly, to ožraly. Jako když vezmete nůžky na živý plot a všechno, co vyčuhuje, zastřihnete. A co na to můj muž? Na svou obhajobu jen řekl: "Aha, tak asi žerou.... ale do teď nežraly."



Letos mi můj muž přivezl na zahradu kopeček hlíny, upravil ho jako kráter po vybuchlé sopce a já do jejího chřtánu zasadila …

Křepelky na dívání

Přišla jsem od kamarádky a v náručí nesla klec se dvěma malýma opeřencema. Už byl podvečer a přesto mě naši kluci zmerčili a hned se zvědavě vyptávali, co to je za ptáčky. "Křepelky," odpověděla jsem. 
"Jé, a to budeme mít ty malinkatý vajíčka?" hned se ptali dál. 
"Ne, tohle jsou kohoutci. Vajíčka snášejí jenom slepičky." 
"Tak na co je máš? To si je necháme? My se na ně chceme dívat."
"Kluci, utíkejte do sprchy, už je moc hodin," odvedla jsem pozornost, aby se dál nevyptávali a rychle zmizela s ptáky do stodoly.



V kuchyni máme na zdi pověšenou tabulku, na kterou křídou píšu, co ten den bude k obědu. Přinesla jsem starý rám od obrazu, můj muž mi do něj vsadil dřevěnou destičku, kterou natřel tabulovou barvou a vývěsní tabule byla hotova. Dřív jsem za dopoledne minimálně pětkrát opakovala, co vařím, nyní odpovídám na úplně jiné otázky.
V neděli ráno se na tabulce objevil nápis Pečená minikuřátka s nádivkou, rýže. Honzíkovi to ale vrtalo hlav…

Máte-li švestek dost

a nesbíráte je do bečičky, abyste je proměnili v tekutou medicínu, zkuste si upéct švestkový koláč. Bude to nejen výborná snídaně, ale i odpolední svačina ke kávě. To jsem si řekla i já a málem snídala a večeřela koláč sama, nebýt návštěvy, která mi od něho s radostí a chutí pomohla. Naše děti by totiž nejraději stále dokola snídaly jen lupínky, křupínky, cereálie s mlékem a nad čerstvým švestkovým koláčem jen ohrnuly nos.


Švestkový koláč z kynutého těsta
.................................................................... 250 g polohrubé mouky (část můžete namíchat se špaldovou) 1/4 lžičky soli strouhaná citronová kůra 20 g čerstvého droždí 2 lžíce cukru 1 žloutek 2 lžíce oleje mléko podle potřeby
Tenhle recept na kynuté těsto jsem si velmi oblíbila, hodí se totiž k jakémukoliv ovoci. Část z uvedeného celkového množství mouky můžete s klidem nahradit moukou špaldovou, ať už hladkou či celozrnnou. Vyzkoušela jsem oba druhy a výsledek byl vždy skvělý. V případě většího podílu špaldovky nebo dokonc…

Králík na letní zelenině

Možná jste o tom slyšeli, možná četli, možná to víte, možná to nevíte a nebo vám sama intuice napovídá. Jsou jídla zimní, která nás mají zahřát a zasytit. A jídla letní, lehká, co zaženou pocit hladu, v případě, že ho v parných létech vůbec pocítíme. Těžko si představit, jak v předvánočním čase svíráte rukama zachumlanýma v teplých pletených rukavicích sklenici mojita a brčkem promícháváte mátové lístky mezi ledovými kostkami a ucucáváte osvěžující nápoj. A co teprve hrneček voňavého horkého svařeného vína v červencový teplý podvečer pod letní hvězdnou oblohou, nemyslitelná kombinace. Určitě byste si v lednu, kdy venku mrzne až praští, dali raději horkou vydatnou polévku na zahřátí než ledový salát s variací podobných zelených listů, s balzamikem, s rajčaty, sýrem či olivami, přímo stvořených pro horké letní dny.  A proč to všechno tady píšu? Protože jsem někde četla, že králík je typický letní typ, že králičí maso nepatří mezi zimní zahřívací pokrmy.



Vrátím-li se myšlenkami o několik l…

Plně né papriky

Jakmile přestala některá slepice snášet, označila ji naše babička za staró vynešenó potvoru a její slepičí osud byl zpečetěn. Čistá a vykuchaná pak přistála mamince v kuchyni v kastrolu na stole a ona z ní uvařila výbornou slepičí polívku. Takhle to na dědině prostě chodí. Uvařené slepičí maso nakrájela maminka buď do hotové polívky a nebo je pomlela, přidala koření a vzniklou masovou směs nacpala do paprik. Plněné papriky se u nás vařily ovšem jen o prázdninách asi snad, že tehdy nebyly běžně k dostání po celý rok v obchodech čerstvé papriky, možná že v zimě slepice všeobecně moc vajíčka nenesou, tak je nechávala babička v klidu.
Zkrátka tohle prázdninové jídlo jsem milovala. Do dneška mám v živé paměti rajskou chuť říznutou štiplavou vůní paprik s jemnou masovou směsí vonící po majoránce a česneku a dlouhé neposlušné špagety, které se za žádnou cenu nechtěly namotat na vidličku, a tak jsme je se sestrou do sebe legračně vcucávaly až nám oběma tekla omáčka po bradě.

Nemáte-li po ruce v…