Přeskočit na hlavní obsah

S malým na maliny

Rázem je mi pět, na nohách mám holínky, nad hlavou mám obrovské zelené keře s velkými červenými lampičkami malin. Když je vám pět, připadá vám v lese všechno nějak veliké a taky příšerně strašidelné. Je brzo ráno, nad lesem se pomaloučku rozplývá mlžný opar, mezi stromy probleskují sluneční paprsky, ptáci prozpěvují jeden přes druhého, všechno to voní čerstvým novým dnem a já jsem ztracená. Stojím tam sama, volám babičku a dědečka a strejdu. Nikde je nevidím. Asi jsem zabloudila. 
A oni přitom stáli kousek ode mě! To vysoké maliní mi znemožnilo výhled na všechny světové strany. A pak jsem několik dalších let slýchávala: "Tady rostly ty maliny, jak ses nám v nich málem ztratila."



Dneska místo maliní je kamenolom a pro maliny nejezdím na Vysočinu, ale chodím do lesa pár metrů od našeho domečku. A můžu si tam zajít kdykoliv a ne jako moje druhá babička, která chodívala na maliny do lesa opravdu velmi časně zrána, kdy ještě nelítají otravné mušky, pipky. Někdy se jim opravdu nevyhnula a přišla domů s červenýma tečkama na rukou i na obličeji od jejich žihadélek. Přinesla sice pokaždé plnou konvičku malin, ale kdo by dnes takhle brzo ráno vstával?

Tak tahle vzpomínka mi vyskočila na mysl, když jsem se prodírala trávou, kopřivami a šípkovými keři k těm největším, nejhezčím a nejzralejším malinám. Ty nejkrásnější poklady bývají většinou ukryté v hustém houští. Na mezi nade mnou pobíhal náš mrňousek a já neustále odpovídala na otázky typu kde jsi mami, kdy už půjdem, proč jsou tady ty kopřivy? Pokouším se přestat vnímat ten kolotoč otázek a trhám o stošest. Občas zavolám "Nastav hrníček!" a vhodím do něj hrstičku malin. Ať aspoň na malinkou chvilinku zavře tu svou upovídanou pusinku. A dál se nořím do svých malinových myšlenek: "Co z nich jenom udělám?"





Část malin jsem věnovala své vášni - vaření marmelád. Přidala jsem navíc šťávu z červeného rybízu a jahody. Lahodná a překvapující chuť této kombinace vás ohromí v každém soustu. Odolat pokušení nabrat si další lžičku, je tak těžké.



Marmeláda
................................
2 kg ovoce
(maliny, jahody červený rybíz)
700g - 900g cukru krystalu (dle sladkosti ovoce)
20g pektinu 
zarovnaná lžička kyseliny citronové
nebo šťáva z citronu

Ovoce jsem dala v různém poměru, tak aby celkově vyšla dvě kila. Jahody jsem v kastrolu rozmačkala šťouchadlem na brambory, maliny jsem přidala celé i s jadýrky a rybíz jsem ručně pomlela na starém mlýnku, abych měla čistou rybízovou šťávu. Máte-li na to elektrického pomocníka, určitě ho nenechte odpočívat. Letos jsem si řekla, že už mám toho ustavičného ucpávání mlýnku dost a pořídím si lepší stroj. Pak mě to přešlo, vždyť je to jednou za rok, tak budu zatím dále pokračovat v tradičním ručním mletí.

Ovocnou směs přiveďte za stálého míchání k varu a povařte 5-10 minut pro odpaření vody. Přidejte část cukru smíchanou s pektinem a přiveďte opět k varu, vařte 3 minuty a pak přisypejte zbytek cukru, zase přiveďte k varu a vařte dalších 5 minut, stále míchejte a odebírejte případnou pěnu. Pár minut před koncem vaření přidejte kyselinu citronovou.
Horkou marmeládu plňte do čistých suchých nahřátých sklenic, pomoci si můžete malým trychtýřkem, já používám jen menší šufánek (naběračku). Skleničku dobře zavřete víčkem a otočte dnem vzhůru. Všechny skleničky pak přikryjte suchou utěrkou. Po asi 10 minutách otočte skleničky zpět a ponechte je celé zabubané v utěrce dokud nevychladnou. 
Nezapomeňte také skleničky očistit od případných nalepených zbytků marmelády, které mohou při plnění na skleničku ukápnout.



Svěží jako letní vánek, volná jako prázdniny, uklidňující jako šumění zralých klasů obilí, pikantní jako letní bouřka, tajemná a sytá jako srpnová hvězdná obloha, tak taková tahle marmeláda je. 

                                                                 Iva Růžičková 


Komentáře

  1. Krásný fotky mrňouska, ale ten poslední odstavec, to je krásné čtení!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat