Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2019

Nebuďte z toho na větvi - Stránky v rekonstrukci

Ševče drž se svého kopyta! Naše stará dobrá přísloví platí v každé době a ať mi nikdo neříká, že ne! Včera večer jsem si usmyslela trochu vylepšit svůj blog, přidat nějaké novinky, udělat nové úpravy, zkoušela jsem barvy, písma a že bylo už pozdě v noci, oči se mi únavou zavíraly, zaklapla jsem počítač. Ráno moudřejší večera. Nebezpečnému tlačítku "použít na blog" jsem se vyhýbala jako čert kříži. O to větší bylo moje ranní zděšení. Místo poklidného startu u voňavé kávy se o mě pokoušel infarkt. Místo mého puntíkatého blogu se mi drze vysmíval jakýsi sytě fialovorůžový blog. No to se mi snad zdá! Měla jsem sto chutí se vším praštit a zmáčknout tlačítko smazat blog, navždy a nikdy více už. Jenže žádná kaše se nejí tak horká.... a není třeba se z toho hned věšet. Zase jsem zaklapla víko počítače, dopila kafe a šla napatlat kořením kuře a péct sušenky pro dětičky.


Po obědě jsem se vrátila k mému rozvrácenému blogu a pokusila se dát do kupy všechno, na co moje síly stačí, ostatní…

Rebarbora pro bramboru

Od posledního článku o rebarboře, který jsem napsala před dvěma lety, se moje pěstitelské úspěchy nikam moc neposunuly. V pořadí již šestá sazenice rebarbory má aktuálně čtyři listy a její osud je ve hvězdách. Jsem tedy závislá na dodávkách zelených řapíků od maminky a letos jsem zkusila i sílu fejsbuku. Během pár hodin se mi ozvaly dvě fejsbukové přítelkyně. Jedna mi poslala řapíky po svém muži hned ten večer a k té druhé jsem si zajela na kole. Její babička s dědečkem mi přichystali tolik stonků, že stačilo na koláč a ještě zbyla zásoba na příště. Tu jsem schovala do mrazáku. Naše nejstarší dcerka je snad jediná z našich dětí, která rebarboru jí. A když se měla vracet ze školního výletu, upekla jsem zcela nový koláč pod záminkou, že je na uvítanou pro ni. Pravým důvodem ovšem bylo, že stále hledám a snažím se přijít jak na tu buchtu z Konopiště. 




Z výletu se nám vrátila holčička celá promrzlá, hladová a špinavá jak brambora. Žádné extra velké nečistoty jsem na ní nepozorovala, ale poc…

Citrónový

V Británii jsem zatím nebyla, ale o jejich tradiční pochoutce vyrobené z citronové šťávy, žloutků a másla jsem hodně četla. Říkají jí Lemon curd nebo-li citronový krém a mažou si ho na tousty, palačinky nebo lívance. Ne že bych byla bůhví jakým milovníkem citronů, ale vyzkoušet si "uvařit" svůj vlastní Lemon curd mě lákalo. Slovo uvařit mám záměrně v uvozovkách, protože kdybyste tento krém opravdu vařili, mohli byste si pak pochutnat jedině na kyselých míchaných vajíčkách.
Jemnost tohoto citronového krému mi připomněla řezy, které pekla moje maminka. Měla jsem je jako malá holka moc ráda. Na nadýchaném piškotu osvěžující citronový krém přikrytý poctivou čokoládovou pokličkou. Od britského lemonu se krém docela lišil. Byl z ušlehaného másla a pudingu, ale svou chutí by mohl tomuto britovi s přehledem konkurovat. Jednu malou chybu ovšem tyto řezy měly. Kdyby jen nahoře nebyla ta čokoládovou poleva! Vždycky jsem ji odlupovala a dávala stranou na talířku. Maminka pak vymyslela, ž…

Na Konopišti jedině keš

"I cesta je cíl!" říká můj muž. A když jsem uslyšela, jak se domlouvá se zákazníkem, že mu zboží dovezeme, zbystřila jsem. Popošla jsem k jeho pracovnímu stolu a rukama na něho mávala, jak si to jako představuje, že nikam nejedu. On zase začal na mě pomrkávat jako že výlet. Tak dobře. Do karet nám také hrálo to, že druhý den byl svátek a děti nemusely do školy. Sbalila jsem tedy pár věcí potřebných na jedno přespání a jak přišly děti ze školy, rovnou jsme je nasměrovali do auta a vyrazili s cílem Vlašim a Benešov. 

A tak jsme se toulali krajem blanických rytířů. S horou Blaník za zády jsme byli Benešovu jednou blíž, podruhé dál, podle toho jak se cesta klikatila. Objížďka na objízdné trase nás zavedla do míst, která bychom jen tak neobjevili. Opět se potvrdilo naše heslo: "Nikdy nevíš, kde budeš za pět minut" a tohle oba dva na našich výletech milujeme.






V Benešově vedle zimního stadionu mají skvělou venkovní tělocvičnu a posilovnu a hlavně pumptrack, na který jsem vš…

Zase to pečivo

Tak jak se říká, že s jídlem roste chuť, tak s každým vlastoručně upečeným chlebem a pochvalou od těch, co ho ochutnali, rostlo moje sebevědomí. Pomyslné hranice jsem posunula ještě o kousek dál, když jsem upekla domácí pletýnky a rohlíky. A abych neměla moc nos nahoru, odnesla jsem před několika dny celou várku jakýchsi semínkových bulek ze špaldové mouky a jogurtu našim ovcím. Bylo to celé tajně. Ještě že ty ovce je sežraly tak rychle a žádná stopa po nepovedených bulkách nezůstala. Jak su mladá, tak su hlópá, nechala jsem se nachytat. Zlákal mě obrázek krásných dozlatova vypečených dalamánků a pak jsem z trouby vytahovala hrudky, co by si do tvrdosti mohly podat ruce klidně s diamantem. 
Těch surovin mi nakonec ani tak líto nebylo, však ať se mají i ovce dobře, ale co ta elektrika, kterou sežrala trouba a o mojí vynaložené energii ani nemluvím. A pak jsem se rozhodla přestat sledovat fejsbukovou stránku té paní, jejíž recept právě zajistil našim ovcím nevšední svačinku. Však ani buc…

Sbohem a šáteček

"Uuúú, vedu návštěvuú," ozvalo se ode dveří.

Takové nástrahy a překvapení mi můj muž připravuje docela často. Někdy jsou milá a jindy zase naopak. Měla bych být na tyhle stresové situace, kdy mě cizí lidé doslova přepadávají v mém vlastním domě, zvyklá, ale přesto mě pokaždé zaskočí. Jednou krájím syrové maso, jindy finišuji s obědem nebo mám zrovna umyté vlasy, takže jen vykouknu z koupelny s ručníkem omotaným kolem hlavy a zamumlám něco mezi pozdravem a omluvou a nebo mám ruce zalepené od těsta jako zrovna teď. Pak se ti lidé cítí trapně, že mě vyrušili a já se cítím rovněž trapně, protože se jim nemohu naplno věnovat. A můj muž všechno zachraňuje tím, že mluví a mluví a všechno zamluví a tajně mi dává najevo, že úsměv mi sluší víc než zamračená tvář. Zamyslím-li se nad tím hluboce, zjistím, že vlastně pořád něco dělám, takže není zcela jednoduché mě nepřepadnout.

Toho příchozího chlapíka jsem pozdravila, umyla si ruce od těsta a zdvořile se zeptala, co mu mohu nabídnout k p…