Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2019

PF 2020

Posledních pár dnů spí můj blog zimním spánek. Vánoční, předvánoční i povánoční čas mě zaměstnává natolik, že na psaní není tolik času, jak bych si přála.
Přesto stále vařím, peču a v hlavě nosím příběhy, které se překrývají jeden přes druhého takovou rychlostí, že je nestačím zapisovat.
Mimo jiné během psaní tohoto krátkého příspěvku mám v troubě moje dvě historicky první domácí veky a s napětím očekávám výsledek.

































Děkuji Vám za přízeň a přeji Vám krásný konec roku 2019 a krásný začátek roku nového. Ať je ten váš nový rok 2020 lepší než ten minulý nebo aspoň ať není horší.

Přála bych Vám i sobě, abychom měli více času na svoje blízké a nejbližší, abychom dělali, to co nás baví a radovali se z toho, co máme.
A co je nejdůležitější, abychom byli zdraví.

Tak na zdraví!     


Iva Růžičková

Chlebíček z jablíček

Jenom trouba prý nedokáže koupit jablka. Hned na první pohled a následně první dotek lze poznat, zda je jablíčko uvnitř pevné, křupavé a šťavnaté a my máme doma  pořád jen samá moučnatá nešťavnatá jablka vhodná tak pro ovce na svačinu. Na takovém jabku si nelze pochutnat. 
Těmito slovy ukončil můj muž osvětu o nákupu, kvalitě a odrůdách jablek dostupných na našem trhu, když jsme spolu stáli nedávno v obchodě nad bedničkami s jablky. Sice nevyřčeno nahlas, ale asi jsem trouba. Naštěstí naše rodinné nákupy obstarávám většinou sama, tak jsem podobným přednáškám mnohdy ušetřena. Ale co s takovými nevhodnými jablky, když už se u nás doma objevily? Nastrouhat do těsta a strčit do trouby.



Jablečný chlebíček s ořechy ....................................... 3 vejce
80g třtinového cukru 50g oleje 135g polohrubé mouky 65g hladké mouky 1 lžička jedlé sody 1 lžička mleté skořice špetka soli 300g nastrouhaných jablek 50g vlašských ořechů 
Jablka oloupejte a nastrouhejte nahrubo, ořechy mohou být pomleté nahrubo …

Účastníci zájezdu Krakov

Krakov už jsme jednou zažili. Nepříjemný studený vítr nám vháněl protivné sněhové vločky do očí, které se neřízeně střídaly s ledovými kapkami deště. Náš tehdy tříletý Matyášek dostal kvůli neviditelnému všudypřítomnému smogu tak nesnesitelný neutišitelný dráždivý kašel až jsem byla utrápená, že se trápí on. V rychlosti jsme prošli hlavní náměstí, na chvíli se ohřáli v kostele a rozhodli se město opustit s tím, že se sem jednou vrátíme a za lepšího počasí. Před měsícem jsme měli Krakov nadosah. Jenže nečekané zdržení na hranicích při přejezdu z Ukrajiny do Polska, nám návštěvu Krakova překazilo. Řekli jsme si, že není všem dnům konec a příležitost, kdy se do Krakova podíváme, jistě přijde.



Náhoda tomu chtěla a já před týdnem potkala v papírnictví známou. Probraly jsme během chvilky všechno kolem a dokola a ona se mimoděk znímila o zájezdu do Krakova. Na nic jsem nečekala a začala hned jednat. S neskrývanou radostí jsem pak slavnostně oznámila svému muži, že v sobotu jedeme na vánoční K…

Kdo si dojde pro chlebíček?

Babička s dědečkem bydleli v domku, který vznikl spojením dvou domečků a tím pádem by se dalo jejich bydlení přirovnat k šest plus dva. Číslovkou dva nemyslím babičku a dědečka, nýbrž dvě kuchyně. Malá komora by se mohla klidně počítat jako místnost číslo sedm. Ukrývala spoustu dobrot a nacházela se na úplně opačném konci domu než byla kuchyň. 
Dostat se k ní znamenalo projít třemi vnitřními pokoji, což chtělo velkou dávku odvahy, zvláště pak jste-li dítětem. V místnostech bylo stálé přítmí, které měnilo svou intenzitu tmy dle denních či nočních hodin. Přestože okna sousedila s prosklennou verandou, přímé sluneční paprsky málokdy dopadly dovnitř. To strašidelné šero navíc ještě přikrmovala moje dětská fantazie a nebýt dědečkových napínavých a dobrodružných báchorek, procházelo by se mi místnostmi podstatně lehčeji. Jedinou zbraní proti nepřátelským tmavým pokojům, tiše číhajícím na malého strašpytlíka, byl vypínač. A tak se svítilo v každé místnosti, kudy jsem prošla. Pro Biskupský chl…

Soto ayam

Ve Velké Bíteši v rohu náměstí je schovaný nenápadný krámek. Když vejdete dovnitř, cinkne vám do uší zvonek nad dveřmi a do nosu vůně. Neznámá, nevtíravá a velmi příjemná. Kdybyste si ji chtěli sami namíchat, bylo by zapotřebí všech těch čajů, kávových zrnek a koření, co tady prodávají. V takovýchto obchůdcích to vždycky krásně voní. Vstoupila jsem dovnitř. Tři ženy se nenechaly mým příchodem vyrušit a dál pokračovaly ve svém hovoru. Obdivovaly sukni na té nejmladší z nich. Po očku jsem si prohlížela vyznavačku přírodního stylu s dlouhou sukní až k zemi. Tak tenhle model je předmětem té žhavé diskuze, pomyslela jsem si. Přesto jsem se na ně souhlasně usmívala, neboť mi zpod kabátu vykukoval kousek mojí sukně a nohy v punčocháčích prozrazovaly, že bych měla k jejich tématu také co říct. 
Paní v sukni odešla a dialog těch dvou zbývajících plynně přešel ke koření. Prohlížela jsem si pytlíky s červenou čočkou a nenápadně poslouchla. Paní držela v ruce malou krabičku a povzdychla si: "…

Čokoládová exploze

Varování ! Tenhle zákusek je jen pro fajnšmekry a opravdové milovníky čokolády! Ostatním by se z něho klidně mohlo udělat nevolno, skoro až na omdlení! Takovou čokoládovou nálož totiž jen tak někdo naráz nespořádá. 
Rozhodně si dort nenechávejte jen pro sebe a podělte se o něj. O to větší radost a požitek z něj budete mít. Během chvilky vám vykouzlí úsměv na tváři, budete blaženě přivírat oči a přát si, aby se ten sametový čokoládový sen nerozplynul příliš brzy. S každým dalším soustem bude růst vaše chuť dát si další a další kousek. Tomuto pokušení nelze odolat, a tak necháváte čokoládu volně se rozpouštět v ústech, na pár vteřin zapomenete na svět kolem vás a na vlně endorfinů plujete vysoko až kamsi do oblak. 
Slabé ťuk a cink lžičky o prázdný talířek vás vrátí zpátky na zem. Dát si další kousek byl by hřích. Nechte si ho na příště. Taková kalorická bomba, taková porce cukru a tuku najednou by vás mohla stát nějaký ten dekagram na váze víc. Rozložte si dílky dortu navíc menších ať mů…

Kostky jsou vrženy

Podlehla jsem reklamě, která na mě vyskočila pokaždé, jakmile jsem otevřela počítač. Internet nebo fejsbuk, jí to bylo fuk. Jakmile o něco jednou jedinkrát třeba jen malinko projevíte zájem, neviditelná internetová chapadla vás lapí a potom jste nadobro v jejich zajetí. Taková neodbytná byla CulinaBotanica a její původní a prapůvodní prastaré odrůdy. Jak jsem stará, tak jsem hloupá, naházela jsem si do virtuálního košíku pár těch semínek a potvrdila nákup. Na mail mi přišlo potvrzení objednávky, ale podle jeho formy a obsahu jsem se nemohla ubránit dojmu, že to všechno bude celé prapodivné.
Po čtrnácti dnech, kdy semínka ani žádné emaily o odeslání balíčku nepřicházely, jsem začala jednat. Zavolat nebylo kam, na mail nikdo neodpovídal, zkusila jsem poslední možnost poslat zprávu přes fejsbuk. Po pár dnech přišla odpověď ve smyslu "někdo to zkontroluje". Znělo to skoro stejně jako okřídlená věta z personálního "my se vám ozveme" a vy víte, že se už nikdy neozvou. Sem…