Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z listopad, 2018

Rovnou do koulí

Tak už i na nás došlo. Maminky v okolí už čtrnáct dní nemluví o ničem jiném než jak jejich děti mají rýmu, kašel nebo horečku. Pro jistotu jsem zkontrolovala naši domácí lékárnu, kdyby mělo dojít na nejhorší a moje bylinkové čaje a sirupy nezabíraly. Vytřídila jsem docela velkou tašku všelijakých nespotřebovaných prášků, kapek a přípravků na kašel. Těch bylo nejvíc, zůstaly tady po mém nájezdu do lékárny, když Matyášek, co by malinkaté miminko dostal kašel a já jako kojící matka ovlivněná mateřskými pudy, hormony a bůhví čím ještě, nakoupila všechny možné sirupy na všechny možné typy kašlů a teď je po těch dvou letech vrátím hezky zpátky do lékárny. 
Co čert nechtěl, v úterý v noci se mi zdál ten náš mrňousek nějak horký, ráno ještě víc. Tak tady žádné čajíčky nepomůžou. Položila jsem před mého muže na jeho pracovní stůl tašku s vytříděným lékárnickým odpadem a s naléhavým prosebným výrazem v očích jsem mu do ruky strčila oranžovou krabičku. "Musíš zajet do lékárny, tohle kup nové…

Pět jablek v kastrolu

Tak schválně, kolik sníte jablek za rok? Myslím tím čerstvých jablíček, žádné štrůdly, žemlovky a podobné do toho nepočítejte. Já bych ty moje snězená syrová jablka spočítala na prstech jedné ruky. Můj muž říká, že bych všechno nejradši vařila, dusila, pekla nebo nastrkala do mrazáku. Jsem holt prostě taková. Čerstvé ovoce si občas dám, ale stejně jahody mám nejradši v knedlících, rybíz a švestky na buchtě a tak bych mohla pokračovat dál. Zatímco můj muž si klidně křoupe i syrový květák nebo listy zelí.






Sedím si tak u stolu a pozoruji děti, jak hrají s manželem Batamo a k tomu přikusují jablíčka, která jsem jim nakrájela do misky. Naše podzimní večery. V krbu praská oheň, líně ze strany na stranu míchám lžičkou v hrníčku svařák, občas usrknu. Smích a dohadování dětí už skoro nevnímám, jen zasněně koukám na ty nakrájené kousky jablek.
Kompot, babiččin jablíčkový kompot. Se skořicí a hřebíčkem. Vařívala jej v kastrolu na kamnech. Vůně jablek a koření se linula celou kuchyní. Jak jsem na n…

Bez antibiotik to nejde

Mám kamarádku, která do jídel, kam bez pochyby patří česnek, dává dávku přímo dvojitou a do jídel, kde byste česnek nečekali, ho přidá občas taky. A kdyby to šlo, pekla by snad i tvarohové buchty s česnekem. Říká, že česnek je přírodní antibiotikum a ona o zdraví svoje a svých blízkých bude pečovat s pomocí těch nejlepších pomocníků, a to vyloženě přírodních. Česnek přidává do jídel nejen pro lepší chuť, ale i z důvodů čistě preventivních. Ostatně o pozitivních účincích česneku na lidské zdraví se můžeme dočíst už na papyrech starého Egypta. Negativní na česneku je snad jen jeho aroma. Já s oblibou říkám, že česneková vůně nevychází jen z úst, ale šíří se nenápadně ze všech pórů celého těla.
Máte rádi topinky? Z obou stran pořádně očesnekované a nahoru volské oko? Jako malá jsem tu vůni česneku neměla ráda, zacpávala jsem si nosík a dělala u toho všelijaké pitominky a grimasy, když mně chtěl tatínek po takovéto večeři dát česnekovou pusu na dobrou noc. Časem jsem přišla na to, že topin…

Nemějte z toho husí kůži

Co vy a tradice? My s mužem je velice rádi dodržujeme a hlavně si některé sami vytváříme. Jsme rádi, když se sejdeme celá naše rodina a dobré jídlo u toho nesmí samozřejmě chybět. Jednou takovou tradicí, co zavedl můj muž, je Svatomartinská husa. Letos ovšem hrozilo, že jsme se málem nesešli. Jak zachránit tuto naši mladinkou tradici, aby nezanikla, sotva se tak hezky ujala? Jedině upéct husu doma. Tak to byla obrovská výzva. Nebyla jsem si jistá, zda to není pro mě moc veliké sousto. Za to můj muž byl svým nápadem nadšen a ani trošku nepochyboval o tom, že by se něco nepovedlo. Jeho důvěru ve mě vloženou jsem nemohla zklamat, ovšem zadek jsem měla strachem staženej dvakrát víc než když jsem pekla poprvé jehněčí.



Husu jsem pro jistotu objednala týden dopředu. Zdálo se, že se husy zařadily mezi nedostatkové zboží a koupit ji jen tak bez objednání bude na malém městečku problém. Den před mým dnem "D" jsem pro ni jela. V řeznictví na mě čekala docela dlouhá fronta a z druhé stra…

Jedle smrk ví

Můj muž dneska ráno komusi do telefonu povídá: "Ano, moje žena si svou mateřskou užívá".... Tím myslel mě a znělo to zcela upřímně. Co? Co to jako plácá? To snad není možné! V první vteřině jsem byla vážně naštvaná, hlavou mi začal běžet zrychlený film o tom, jaké neviditelné věci kolem domácnosti musím dneska stihnout udělat, zařídit a vyřídit, které jsem odložila a které třeba ještě budu muset odsunout na příště. Lžičkou jsem ukrojila kousek mrkvového dortu, co jsem měla na talířku před sebou, zhluboka se nadechla a vydechla. Skoro mi tou větou zkazil snídani. Moje maminka mi odmalička říkávala, nadechni se a napočítej do deseti než něco bez rozmyslu plácneš. Napřed miř a pak střílej. A tak jsem tu jeho myšlenku po chvilce začala vnímat úplně jinak. Ano, v podstatě má pravdu. 
Kdy jindy bych se mohla věnovat tomu, co mě tolik baví? Kolik lidí má to štěstí, že se jim jejich práce stane koníčkem. Kdy jindy bych mohla trávit většinu času u sporáku nebo u trouby, listovat v kuc…