Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2018

Marš melouni na dort!

Uplést si na sebe bič je snažší než upléct pavučinu na dort. Možná by se taky dal použít výraz čokoládová sebevražda. Život opravdu začíná po čtyřicítce, teprve teď je to ta pravá jízda, kdy v sobě objevujete neobjevené, odkrýváte ukryté a pouštíte se do věcí, do kterých byste se dřív nepouštěli. A když vás nejstarší dcerka požádá o dort na školní halloweenský den s jasnou představou, jak by měl vypadat, ačkoliv to bude váš první dort ve vašem dosavadním životě nejen upečený ale i nazdobený, kývnete a není cesty zpět. Výčitky a nadávky si nechte v tuto chvíli už jen pro sebe.




Kroksunkrok k žemlovce

Zase jsem neodolala a koupila ho. Časopis plný podzimního pečení a vaření. Fotka šneků z kynutého těsta se strouhanými jablky na titulní stránce vypadala luxusně. Jablek je teď všude plno, to musím rozhodně vyzkoušet.

Pracovala jsem přesně podle návodu. Vyválet vykynuté těsto, potřít máslem, posypat cukrem se skořicí a navrstvit nastrouhaná jablíčka. Pak jsem to vše stočila do rolády, jenže asi opačně. Z té delší strany to nebylo zrovna ideální a krájet kolečka také nebylo vůbec jednoduché. Na tuhle operaci to chce nůž ostrý jako břitva, žádné tupé pižlátko. 



Jak jsem se soustředila na krájení těch koleček, která se kolečkům vůbec nepodobala, tak jsem si ani nevšimla, že z rolády vytéká jablková šťáva a ta teče čůrkem ze stolu dolů a já v té sladké lepkavé šťávě šlapu. Sem a tam, tam a sem, jako když tančíte sambu. Pohyby nohou kopírovaly úkony rukou, ukrojit kolečko, vložit do formy, krok vpřed, krok vzad. Ajejej! Všimla jsem si toho až ve chvíli, kdy se mi pantofle začaly přilepovat k…

Z javůrského helou vína

ať už červeného nebo bílého, tahle akcička o vínu nebyla. 
Všimli jste si jak se během několika posledních dnů listí na stromech zahalilo do žlutých a červených tónů? Že sluníčko už tolik nehřeje a krajina se ráno halí do mlhy? Babí léto definitivně předalo vládu podzimu. Ale než podzim začne skutečně vládnout, je třeba se s babím létem rozloučit, jak se patří. U nás na Javůrku o tom víme své. A kdo přišel za námi v sobotu za sokolku, strávil příjemné odpoledne a užil si spoustu legrace. 




Zmákneš cop

Upekla jsem tenhle makový cop, byl vynikající. Druhý den už nebyl, snědli jsme ho. Udělala jsem pár fotek, abych si ho mohla dát na blog, ale najednou nastal zádrhel. Ten cop nemá příběh. Vždycky jsou moje recepty spojeny s nějakým příběhem. Můj muž říká, že to chce něco vtipného. Copak ale musí být všechno vtipné? Tenhle cop je elegantní stejně tak jako doba, z které recept pochází. Objevila jsem ho totiž v jednom časopise v sérii receptů z první republiky, takže zcela jistě svůj vlastní příběh někde má.

Čerstvě vytažený z trouby, voňavý, nadýchaný a ještě vlažný chutnal skvěle, musela jsem se vážně krotit, abych ho nesnědla sama. Ani druhý den, kdy jsme si ho dali ke snídani, mu na chuti a křehkosti nic nechybělo. Jsem z něj nadšená.



Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte?

Sobotní den otevřených vrat v říčanském zemědělském družstvu přilákal spoustu návštěvníků, vždyť také bylo krásné slunečné počasí a kdy jindy se můžete procházet kravínem, pohladit si kravku, rozplývat se nad sotva pár minut narozeným telátkem nebo poplácat po zádech malé prasátko, sednout si do kabiny obrovského traktoru nebo prozkoumat kombajn zevnitř i zvenku. A když už máte toho všeho dost, můžete si sednout s kornoutkem čerstvě natočené lahodné zmrzliny a pozorovat ten mumraj kolem sebe.





Perná Pálava

V pondělí mi přistála do mailové schránky od kamarádky pozvánka na sobotní výlet na Pálavu. Sraz v deset hodin v Perné u kostela, celodenní program pečlivě dopodrobna rozepsaný a mail končil nádhernou větou: "Prosim neodpovidejte mi, nepotrebuju zadne omluvenky, proste jen prijdte :-) Rozeslete dal a pozvete svoje kamarady a zname, s detmi nebo bez, mlade nebo starsi, at je nas velka parta! Tesime se!"