Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2018

Není babka jako babka

Během naší letní cesty Polskem, při přesunu z Gdaňsku na Mazurská jezera jsme se zastavili v městečku Orneta. Děti už se potřebovaly proběhnout a hlavně už nám všem kručelo v břiše, něco k snědku by se hodilo. Prošli jsme náměstí, kromě dvou sámošek a jedné pizzérky, která nás rozhodně ničím nezaujala, jsme neobjevili nic, až na jedné fasádě. Cedule, šipka a nápis - HOTEL Cztery pory roku - 500 m.



Když máte hlad, tak se vám ten půl kilometr zdá setsakramenstky daleko. Připadalo mi to, jakoby nějaký vtipálek před tou pětistovkou umazal jedničku. Konečně jsme došli na konec městečka, na kopci mezi stromy docela o samotě stál náš hotel. A jéje, blesklo mi hlavou, to bude zas nějaká blamáž, tady se určitě dveře netrhnou a všechno bude zaručeně čerstvé. No nic, při pomyšlení, že bychom měli absolvovat cestu zpět s prázdným žaludkem, jsem tenhle nápad okamžitě zavrhla. 

Když hruška mluví francouzsky

Někdo holt vaří složitě a užívá si binec a stráví celej den v kuchyni s lahvinkou na lince. Má všechny ingredience v mističkách a kupu nádobí. Někdo to dělá jednodušeji. Namlátí to na plech a vínko si dá s rodinkou ke koláči. Do dřezu spadne mísa a stěrka. Tak si vyber!
Těmihle slovy zhodnotila moje švagrová Jana, cukrářka každým coulem, recept, který jsem jí poslala včetně několika dotazů, neboť jsem křehké těsto místo předpečení docela upekla i s vrstvou fazolí na něm. To nevadí, momentálně jsou velmi populární nepečená lízátka z piškotových a dortových odkrojků a zbytků, aspoň budu mít na ně nějaký základ. 




Uhňácala jsem druhé těsto a od trouby se ani nehnula. Stejně mi to křehké těsto nedalo spát a náplň zvaná frangipane mi také vrtala hlavou. Pak mi došlo, že mám v knihovně světoznámou bibli kulinářského umění, základní příručku všech milovníků francouzské kuchyně. Dala jsem dohromady rady české holky s francouzskou kuchařskou celebritou a můžu vám říct, že tohle je ten nejluxusněj…

Hlavně nemíchat!

Zastavila jsem se na krátkou návštěvu u mojí sestry. Měla v kuchyni na stole čtyři obrovské koláče - frgále. 
"Tys dělala frgále?" ptám se zvědavě. 
"Ne, to babička."
"Můžu ochutnat?" 
"Jo, klidně si ukroj."
"Mňam! To jsou hrušky nebo co to je? Je to moc dobrý. To vypadá jako pomletý hrušky."
"Ne, to je hruškové povidlí," prohodila suše moje sestra, zatímco já se olizovala až za ušima a blahem byla v sedmém nebi.
"A jak se to dělá?"
"Nevím, běž se zeptat babičky, sedí venku na terase." 
Ty jo, neváhala jsem ani vteřinu. Pochválila jsem babičce frgále a hned se vyptávala, jak na povidlí a v hlavě přemýšlela, kde splaším tolik hrušek. Vyměním je za flašku medu s naším sousedem. Všechno klaplo podle plánu, povidlí už je ve skleničkách a teď už jen najít správný recept na frgále a pustit se do pečení.


Všední nevšední jablka

Letošní ovocná úroda je vskutku bohatá. Babí léto přineslo stromy obsypané hruškami a jablky. Naše mladé stromky ještě jablíčka nemají, a tak naši rodiče a sousedé mají potřebu nám to vynahradit. Jak jinak než plnými košíky a bedýnkami. Prostě nás pravidelně zásobují. Není nic lepšího než se zakousnout do čerstvého šťavnatého jablíčka. Všechny je ale sníst nedokážeme, tak děti s tatínkem moštují. Posledně to děti zvládly dokonce všechno i s úklidem úplně samy. Co nevypijeme, to rozdáme. Sušíme křížaly a štrůdlu už mají všichni dost.



Dnešní líný pátek byl jako stvořený pro tento lehce sváteční jablíčkový dort. Jen tak si hovět na gauči, v jedné ruce talířek, v druhé lžičku, koukat zasněně z okna, ukrajovat kousek po kousku a nechávat si v puse pomale rozplynout jedno sousto za druhým.




Jablíčkový dort ....................................... těsto: 125 g hladké mouky 50 g másla nebo margarínu 50 g moučkového cukru 1 vejce 1/3 kypřícího prášku do pečiva špetka soli Z uvedených surovin vypracujte hla…

Hnedlevedlebedle

Přiřítila jsem se dnes ráno na kole z obchodu, jako blesk vletěla do kuchyně, na nic jsem nečekala a hned spustila na mého muže. Rostou, tady u nás rostou hříbky a bedle! Manžel prodavačky donesl včera dvaatřicet praváků a bedle prej už domů nemá nosit, už jich má paní až nad hlavu. Včera, když jsem mluvila s Janou, mou švagrovou, vracela se zrovna z lesa. Taky s bedlama! Musíme vyrazit do lesa!



Dobře, dobře, uklidni se, jak to tady dodělám, tak vyrazíme. Za pár minut jsme seděli na motorce a mířili k lesu. Ještěže ten můj muž má takové skvělé zaměstnání. V lese jsme si pak dělali srandu, jak si vzal neplacené pracovní volno, aby mohl se mnou na hříbky. Já běhala od bedle k bedle, on rozvážně chodil po lese a během vyřizování telefonních hovorůsem tam nějakou bedlu taky utrhl. Srdíčko mi poskakovalo radostí, opravdu bedla na bedle. Do deseti minut jsem měla košík plný. Dvě tři si udělám na kmíně hned jak se vrátíme domů, nějaké rovnou zavezem manželovým rodičům a odpoledne přijedou moj…

Oves není jen pro koně

Jako je pro některé muže jejich dílna svatyní, každý šroubek, matička, šroubovák či kladívko mají své přesné místo, tak takovým králostvím je pro mě moje kuchyně. Když holky navrhly, že mi pomůžou upéct sušenky, řekla jsem neprozřetelně ano, s velkou radostí. Konečně mají zájem o vaření. Vlastně tohle zrovna ani žádné velké vaření není, ale nemůžu tuhle první vlaštovku nechat uletět, je potřeba je podpořit. Kdybych ale věděla, že budu muset při výrobě sušenek používat přesné souřadnice naší kuchyně, odmítla bych a upekla sušenky raději sama.