Přeskočit na hlavní obsah

Oratorium - píseň kuchyně

"Bydlím tu s tebou už nějakou dobu a stále nevím, co to je za dědinky na protějším kopci," prohodila jsem takhle jednou na jaře, když jsme s mým mužem seděli za zahradou na louce a koukali na druhou stranu údolí. Vzdušnou čarou jsou ty dědinky na dosah ruky, ve skutečnosti nás dělí několik kilometrů. Dostat se k nim můžeme pěkně dokola po státní silnici. Kdo se nebojí o podvozek a tlumiče svého vozu, může si vzdálenost zkrátit údolím Bílého potoka a ti zdatnější to touhle zkratkou zvládnou i na bicyklu. Můj muž to vzal jako výzvu a za pár dní už jsme drandili na motorce z kopce dolů. Z kopce do kopce a byli jsme v Maršově a ta druhá vesnička, kterou jsem si uložila do paměti podle hranaté kostelní věže, jsou Lažánky. A nejenže tam mají u kostela hranatou věž, mají tam velmi zajímavou a neobyčejnou restauraci, přesněji Kafé- Restaurant- Galerie Orator. 




Už když vejdete dovnitř, zastaví se vám na chvilku dech. Historie tohoto podniku se datuje do roku 1773. To už je pěkná řádka let a je na čem stavět. Můj muž mi předem oznamoval, že když hospůdku rekonstruovali, vzal ho manžel paní majitelky dovnitř, že tam mají marocký štuk, vůbec jsem nevěděla o čem mluví. Jako stavební materiál prý použili místy slámu a hlínu a že mají nádhernou kuchyň, kterou bych asi měla vidět. 

Prosvětlená restaurace na vás dýchne atmosférou časů minulých. Barevně sladěný interiér, staré kredence, na stěnách "galerijní" obrazy, masivní finská kamna a tyrkysové prostírky na stolech za tím vším dělají dokonalou tečku. No, ale co, i kapučíno nebo kávu vám přinesou v tyrkysovém hrnečku. Pro děti tu mají hračkárnu a pro dospěláky čítárnu, můžete si tu vypůjčit knihu a v klidu si číst nebo jen tak si v knihách listovat. 



Poprvé jsme tu byli v dubnu, ve všední den. Byli jsme jediní hosté, byli jsme sice už po obědě, přesto jsme si jen tak na chuť nebo možná ze zvědavosti, objednali Vídeňskou roštěnou. Nevím, jestli se to může říkat, takhle nahlas veřejně, ale opravdu jsem tu vyjímečnou kuchyň viděla na vlastní oči.  Mimochodem - ta roštěná byla skvělá! Pak přišla do restaurace jedna starší paní, objednala si řízek a dala se s náma do řeči. Byla místní a krůtí řízek, na který přišla, vychvalovala tak až se nám sliny sbíhaly. Mrkli jsme s mužem na sebe, máme důvod se sem ještě vrátit. Nebyl to však jediný důvod.

V neděli odpoledne tu pořádají koncerty. Koncem dubna folková kapela D.N.A z Brna, pro mě neznámá kapela, ale tuším, že nešlápneme vedle. Koncert měl atmosféru, měl šťávu. Místy mi běhal mráz po zádech. Když zpěvačka vytáhla tóny až kamsi do nebes a vzápětí je tak lehce a nežně posadila do tóniny, jako když se malinké drobné sněhové vločky snášejí k zemi, v té chvíli duše citlivé a romantické hledaly kapesník. 
Skvělý koncert jsme zakončili jak jinak než skvělým jídlem. Nemohli jsem přece neochutnat ten božský krůtí řízek, který nám doporučovala minule ta paní. Obrovský šťavnatý řízek a domácí bramborový salát, nerozlučná dvojka, stálice české kuchyně, opravdu výborný, paní nelhala.


V sobotu se nám domů vrálily naše rozprchlé prázdninové děti. Můj muž vymyslel, že by nedělní oběd mohl být v jeho režii. Prý abych si odpočinula od vaření a tenhle jeho skvělý nápad mi sděloval v jedenáct večer v posteli. Haha, zrovna já, která tak ráda vařím a mám už nedělní oběd vymyšlený včetně zákusku, bych měla skákat radostí? "Zajedem si do Lažánek k Orátorovi. Už jsme tam stejně dlouho nebyli" dokončil svou noční myšlenku. Totiž, když náš tatínek vaří, vůbec u toho nenadělá žádné nádobí a pak se ještě vytahuje, jaký je skvělý kuchař. Jsem na ty jeho vtípky zvyklá, takže jsem jako správná manželka odpověděla: "Jé, tak to beru, to je úžasný! Ty jsi úžasný, tak dobrou noc a pusu na to." A pak jsem se potichu vyplížila z ložnice do kuchyně, abych schovala zpět do mrazáku to maso, co jsem si vytáhla na nedělní oběd.

Jídlení lístek u Oratora nemá mnoho stran, což považuji za bezvadný tah, přesto vypadaly ty naše děti trošku bezradně. Nakonec se nám na stole sešel tenhle krásný výběr: vývar s nudlemi a masem, skandinávská rybí polévka, vepřový řízek, vídeňská roštěná, vepřová roštěná a já nemohla odolat švestkovým knedlíkům.








Hostina to byla dokonalá. Hovězí vývar byl silný a poctivý, maso, nudle, zelenina, všechno jak se patří, nepřesolená, nepřekořeněná, lahodná. 



Už jste někdy jedli skandinávskou rybí polévku? My nikdy, až tady. Polévka chutná po rybách a po pomerančích. Ano, tou nejpodivuhodnější a nezvyklou ingrediencí této vynikající polévky je opravdu pomeranč. Nevěřili byste, jak dokonale k sobě ladí kousky ryb s vařeným pomerančem. Polévku zde podávají s kopečkem smetany. Tím získá lahodnou smetanovou chuť, celá polévka je jemně návinná a velmi osvěžující. Dvěma slovy prostě dokonalost sama. Recept mi neprozradili, prý rodinné tajemství, což naprosto chápu. Mít restauraci a vařit tuhle nebeskou polévku, taky hostům neprozradím z čeho všeho je. 






A jestli si myslíte, že řízek je obyčejné jídlo, na kterém nelze nic zkazit, tak se mýlíte. I takový řízek jde pokazit, to ale až v jiném článku, u Orátora se vám nic takového nestane. V jídelním lístku je uvedeno 200 g, ve chvíli kdy před vámi přistane talíř s hotovým jídlem, máte pocit, že ten řízek má těch gramů snad čtyřista. Ale pozor, uvnitř nadýchané a dokřupava usmažené strouhanky, na vás nečíhá žádný tenoučký papírek, ale pořádný kus masa. Je šťavnatý, je měkký, je čerstvý. Však taky je občas z kuchyně slyšet zvuk paličky na maso. 



A čím tyhle všechny dobroty zapít? Na výběr je toho dost, co ovšem vyhrává na celé čáře, jsou domácí sezonní limonády. U nás vede rozhodně ostružinová. Nejen, že je podávaná v originální sklenici, ale jsou v ní čerstvé ostružiny veliké jak desetikoruna. 



Roštěná hovězí nebo vepřový plátek s vajíčkem nebo smažené sýrové duo, eidam a hermelín, kde uprostřed smaženého hermelínu objevíte sušené rajčátko a tenké plátky česneku, cokoliv tu slečna Anička Králíková uvaří, všechno je na jedničku s hvězdičkou a skandinávská rybí možná i na michelinskou.
A jak to vím, že všechna jídla jsou tak dobrá? Děti nám vždycky něco na talířku nechají a my si s mužem dáváme jídla navzájem ochutnat. 

Budete-li se někdy toulat údolím Bílého potoka nebo krajinou kolem hradu Veveří, určitě si nenechte ujít návštěvu restaurace Orátor v Lažánkách. A nebaví-li vás procházky a baví vás dobré jídlo, tak si sem zajeďte rovnou.

                                                                           Iva Růžičková

Komentáře

  1. Mám hlad a slintám, krásně napsáno a ty fotky. Super jako vždy!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, určitě si k Orátorům zajeďte, nebudete litovat :-)

      Vymazat

Okomentovat