Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2018

Buchta z Jawy

Ovocné koláče nebo buchty posypané drobenkou mám moc ráda a pokaždé si říkám, že příprava té drobenky tak trochu zdržuje. Bez ní by to ale nebylo ono. Občas chodím pro inspiraci nebo jen tak na čumendu na blog k paní Katce Na vidličku a právě u ní jsem objevila tenhle úžasný recept. Je to nejrychleji namíchané těsto i s drobenkou,  co znám, takové 2v1. 


Školní rajské odzvonilo

Co říkáte na rajskou omáčku? Ano nebo ne? Zahoďte předsudky, už dávno nemusí rajská vypadat tak, jak ji znáte ze školních nebo závodních jídelen. Řídkým oranžovým nevábným omáčkám doufám už odzvonilo. Použijte-li čerstvá rajčata, přidáte pár triků, kouzel a koření, vaši strávníci se budou olizovat až za ušima. 
Vařte s láskou, ochotou a dobrou náladou, jinak se dílo nepodaří! Náš pondělní oběd se nesl v duchu negativního postoje staršího synka. On rajskou omáčku nejí, přitom rajskou polévku miluje. Na těstoviny zrovna nemá chuť. A masové kuličky? Brr, co to je? Tak to on rozhodně jíst nebude. Nenechala jsem se začínajícím puberťákem rozhodit a v duchu jsem si říkala, však on hlad je nejlepší kuchař. Počkej ty kluku, jeden protivnej, jak se budeš olizovat a dál jsem si s úsměvem hňácala ty svoje masové kuličky.  




Rajská omáčka s masovými kuličkami
..................................
masové kuličky:
400 g mletého masa  (hovězí nebo směs hovězí a vepřové) 1 menší cibule čerstvá petrželová nať oreg…

Oratorium - píseň kuchyně

"Bydlím tu s tebou už nějakou dobu a stále nevím, co to je za dědinky na protějším kopci," prohodila jsem takhle jednou na jaře, když jsme s mým mužem seděli za zahradou na louce a koukali na druhou stranu údolí. Vzdušnou čarou jsou ty dědinky na dosah ruky, ve skutečnosti nás dělí několik kilometrů. Dostat se k nim můžeme pěkně dokola po státní silnici. Kdo se nebojí o podvozek a tlumiče svého vozu, může si vzdálenost zkrátit údolím Bílého potoka a ti zdatnější to touhle zkratkou zvládnou i na bicyklu. Můj muž to vzal jako výzvu a za pár dní už jsme drandili na motorce z kopce dolů. Z kopce do kopce a byli jsme v Maršově a ta druhá vesnička, kterou jsem si uložila do paměti podle hranaté kostelní věže, jsou Lažánky. A nejenže tam mají u kostela hranatou věž, mají tam velmi zajímavou a neobyčejnou restauraci, přesněji Kafé- Restaurant- Galerie Orator. 




Už když vejdete dovnitř, zastaví se vám na chvilku dech. Historie tohoto podniku se datuje do roku 1773. To už je pěkná řádka…

K prasknutí jak balón

"Jedeme na hory", říkávali dědeček s babičkou, bydleli v Nové Vsi u Oslavan a v podstatě každý kopec od nich už byly hory. Babička pocházela z malé vesničky nedaleko Bystřice nad Pernštejnem a s rodnou vesničkou ji spojoval už jen její bratr, náš strejda. Jezdívali jsem k němu docela často, trávili tu každé prázdniny až do loňského jara, kdy strýček nečekaně odešel. A tak když můj muž dnes před obědem skončil telefonní hovor a řekl: "Musím za zákazníkem do Bystřice," trošku jsem zbystřila. "Mohli byste jet s mrňouskem se mnou, přespíme v Balónovým hotelu, vezmeme si s sebou kola a můžeme se projet do Blažkova." On ví, jak to těžce nesu a nemohu se stále srovnat s tím, že tu strejda není a domek je prodaný. Proto jsem ani minutu neváhala a na jeho nabídku kývla. A nabídka večeře v Balonovém hotelu se také neodmítá.



Z Radešína jste na kole v Bobrové hned a protože neznáme tamní lesní zkratky, vydali jsme se do Mirošova po hlavní silnici. Je to trochu více do …

Dáme si scuka

Sousedka mi dala cuketu! Zdvořile jsem poděkovala, ale v mysli jsem byla zděšená, co s ní udělám? Doma jsme z cuket nikdy nic nevařili. Napadlo mě nastrouhat ji jedině do nějaké buchty, bramboráky-cukeťáky nebo smaženou pravděpodobně nikdo u nás jíst nebude. Uložím si cuketu pěkně v chládku ve stodole, však ono to nějak dopadne.


Moje mánie v časopisech a knihách o vaření nezná mezí. Jakmile jdu kolem nějakého stánku, obchůdku nebo koutku s časopisy třeba v obchoďáku, klidně i v cizině, přitahují mě jako magnet, já v nich hned začnu listovat a pokaždé mi snad čirou náhodou jeden někdy i dva uvíznou v košíku. Minulý týden jsem takhle ulovila srpnový F.O.O.D. No, a co v něm nebylo? Cuketová polévka. Ty jo, jak to, že mě to hned nenapadlo? Už mám pro tu mou cuketu uplatnění!

riziko změn

Tohle rizoto není žádná superhvězda gastronomického nebe, přesto je naše děti milují. Naučila jsem se je od své maminky, která tohle rizoto vařila ve školní jídelně přes pětadvacet let. Pravda, je takové trošku dietní, ale naše děti jsou ještě ve věku, kdy nerady experimentují s chutěmi, nemají rády změny a jen málokdy se odkloní od svých starých vděčných jídel typu špagety "boloňéze" nebo smažený řízek.
Malinko jsem si maminčin recept dovolila upravit, ale žádné výrazné chutě v něm nehledejte. Je to takový balzám pro bříško. Žádné ostré, pálivé nebo exotické koření v něm není. Klidně je můžete vařit i malinkým dětem. Máte-li někdy dost všech těch přesolených a překořeněných jídel, která se na nás ze všech stran valí, je toto opravdu jemné pohlazení, kdy oceníte lahodnou chuť pomale dušeného masa, sladké mrkve a hrášku, vše mírně vonící po kmínu.





Kdo se šklebí na fazolky

Když se na jídelníčku ve školní jídelně objevily fazolky na kyselo, dušené maso v mrkvi nebo dušený hrášek, nejradši bych se odhlásila. Bohužel to nešlo. U mojí maminky, co by kuchařky této školní kuchyně, by tenhle nápad v žádném případě nikdy neprošel. Tak jsem volila nejmenší zlo a z této trojky jsem většinou ujedla jen trochu z fazolek, ostatní dva pokrmy putovaly od výdejního okénka k tomu vracecímu. 
I přesto, že fazolky nebyly moje oblíbené jídlo, neminuly nás ani doma. Jak jsem se jim vyhýbala, to už si nepamatuji. Co si ale dost dobře pamatuji, je moje druhé těhotenství, kdy se mi chuťové buňky doslova zbláznily a já měla neustále chuť na ty dříve tolik odmítané a nenáviděné fazolky. Dávala jsem si je k obědu, k večeři a nemohla jsem se jich stále nabažit.