Přeskočit na hlavní obsah

Kdo se bojí, nesmí do lesa

Věříte na náhody nebo si myslíte, stejně jako já, že nic se v našich životech neděje samou sebou a všechno má svůj důvod? Tak takhle nějak "náhodně" jsme se seznámili s panem Novákem a následně s jeho paní. V malé vesničce, nedaleko té naší malé vesničky, je zámeček, o jehož existenci jsem neměla vůbec tušení, tam Novákovi bydlí a paní Nováková na zámečku provozuje lesní školku. Když jsme s manželem uslyšeli tahle slova, nenápadně jsme na sebe mrkli. Setkání s Novákovými totiž přišlo právě ve chvíli, kdy jsme začali řešit otázku zápisu do školky našeho mrňouska a prý je o místa v okolních školkách doslova boj.





Při milém povídání s Novákovými se paní Alenka zmínila o připravované akci pro maminky s dětmi do tří let - SvatojánekPoděkovala jsem za pozvání, ale přesto jsem si nechávala čas na rozmyšlenou. Nakonec jsem se přihlásila doslova na poslední chvíli s obavami, co mě čeká a jestli jsem se rozhodla správně. Nepatřím zrovna mezi alternativní maminky, ale také ani mezi ty přehnaně úzkostlivé, takže jsem sama byla zvědavá, co nám může takový lesní klub nabídnout. Všechny moje obavy se ovšem rozplynuly s prvními tóny kytary. Seděli jsme s dětmi v kruhu, paní Alenka zahrála první akord a jemným hláskem začala zpívat Travičkááá zelenáááá, děti ťukali do rytmu dřevěnými klacíky, které jim paní Alenka rozdala. Těm menším pomáhali s ťukáním maminky. Po písničkovém přivítání jsme se navzájem představili, také jsme se seznámili se skřítkem Kvítkem a po krátké svačince, která následovala, se mohly děti pustit do tvoření.


Malovalo se hlínou na dřevěná březová kolečka. Hlína pochází z kaolinového lomu a  jednoduše se rozmíchá ve vodě. K dispozici byli čtyři odstíny a jedinou podmínkou bylo, nepomíchat barvičky a použité štětce. 


Malování hlínou bylo natolik zajímavé a inspirující, že se přidaly i některé maminky. Než všichni Picassové a Monetové domalovali, sluníčko už krásně hřálo, zkrátka ideální počasí na malou procházku do nedalekého lesa.



Někteří se vezli, někteří se nesli a ti zdatnější ťapali po svých. Cestou do lesa jsme potkávali různé broučky, kytičky a rostlinky. Největší úspěch mělo ovšem pozorování ploštic. V lese paní Alenka vytáhla další trumf z rukávu - malování křídou na stromy. Přesně věděla, na kterém místě se nacházejí dva statné buky s hladkou kůrou, na kterou se dá ledacos nakreslit. Z batůžku vytáhla bílé školní křídy ani nemusela dětem napovídat, hned věděli, co se s křídou dělá.



Kousek dál od buků ukázala paní Alenka dětem domeček, který si tam z kořene vyvráceného smrku a pomocí větví a klacíků vytvořili starší děti navštěvující lesní školku. Malí mrňouskové zvědavě prozkoumávali domeček zevnitř i zvenku a pak už nás čekala cesta zpátky na zámeček, rozloučení a cesta domů.

Dopoledne uběhlo jako voda, za sebe mohu říct, že to bylo velmi příjemné setkání a už teď se těšíme na příští týden. 

                                                                             Iva Růžičková  

Komentáře