Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2018

V sobotu na plech

Děti milují děti a tak není divu, že jich tu máme pořád plno. Běhají na zahradě, lítají na dvoře, hrají si u nás doma. Ty děti mají rodiče a jen málokdy se stane, že u nás ti rodičové neposedí. Návštěva babičky a dědečka se také neobejde bez malého občerstvení, nenabídnout jim nic ke kávě, musela bych se stydět. A do toho všeho mumraje se Amálka zeptá: "Proč pořád pečeš nějaký buchty?" Ve vteřině mi prolétne hlavou, ve čtvrtek to byly mandarinkové mafíny, v pátek ořechové řezy a teď jsem z trouby vytáhla švestkový koláč. "No, víš...." naštěstí na odpověď ani moc nečeká, myslím, že je jí to jasné, když mě vidí, jak podávám talířek s buchtama mamince od Honzíkových kamarádů, aby ochutnala.



Poslední ovocné zásoby v mrazáku, recept z nějakého kalendáře, který jsem schovala kvůli fotce nakrájených kousků koláče lákajících k nakousnutí. V originále Blumový koláč na plech, v mém podání Švestkový. Malá svačinka pro všechny ty návštěvníky, jimiž se to dnes u nás jenom hemží.

Trochu jiný perník

Byla jsem na návštěvě u kamarádky a jak už to bývá stočila se řeč na vaření a jídlo. A že prý u nich v práci v obchůdku mají kromě běžného pečiva moc dobrý zákusek - špaldový mls. Buchta má nahoře karamel a je posypaná mandlovými lupínky a slunečnicovými semínky a že nikdy neodolá a buchtu si ke kafíčku koupí, ale že neví jak by ji upekla.




Lesní muzikanti

Druhé setkání ve Svatojánku začalo stejně jako to první jarními písničkami za doprovodu kytary a ťukání dřevěných dřívek. "Vozilo se na jaře, slunce v zlatém kočáře", zpívaly s paní Alenkou maminky, "tralalala", zpívaly děti a po písničce nám skřítek Kvítek představil jeho úžasný hudební nástroj. Jak trefně řekla paní Alenka, děti mají rády zvuky a maminky jsou zase rády, když ty zvuky nejsou moc hlasité. Tak přesně tyhle požadavky splňuje Kvítkův hudební nástroj. Než jsme se vydali do lesa, abychom si takový nástroj také vyrobili, trošku jsme si zacvičili.



Děti jsou malá u země schoulená klubíčka - semínka, z nichž vyroste vééélkááá borovice, jak je velká vám prozradí k nebi se natahující ručičky dětí.

Nejdřív malé semínko,  povyrostlo malinko. Rostlo, rostlo, čím dál více  až z něj byla borovice. 
A teď hurá do lesa, vyrábět hudební chrastítko. 

PE100 z medvědího česneku

Vypadá to, že jaro je definitivně tady a s ním první svěže zelené mladé lístky bylinek třeba kopřiv, jahodníku, pampelišek, pažitky a hlavně medvědího česneku. Tuhle jarní divokou bylinku a její blahodárné účinky na organismus znaly už naše babičky. Díky jedné mamince z kroužku Svatojánek jsem se dozvěděla o docela blízkém palouku, kde tento zelený poklad roste. Vypravili jsem se tam s mým mužem a odpoledne se naše kuchyně proměnila v česnekové doupě, jak ji označila, právě kvůli všudepřítomné česnekové vůni, naše nejstarší dcerka. Čím více je medvědí česnek rozmixovaný nebo nadrobounko pokrájený, tím výraznější má aroma.
Halina Pawlovská kdysi v jednom svém pořadu řekla, že kdo nemá rád česnek, je snad upír. 

Medvědí česnek si můžete vysadit doma na zahradě na vlhkém stinném místě, ale než se vám rozroste, můžete ho koupit třeba na jarním trhu a pokud znáte místo, kde volně roste, můžete si zelené listy natrhat sami. V tomto případě buďte ohleduplní, zbytečně na rostlinky nešlapte, nen…

Kdo se bojí, nesmí do lesa

Věříte na náhody nebo si myslíte, stejně jako já, že nic se v našich životech neděje samou sebou a všechno má svůj důvod? Tak takhle nějak "náhodně" jsme se seznámili s panem Novákem a následně s jeho paní. V malé vesničce, nedaleko té naší malé vesničky, je zámeček, o jehož existenci jsem neměla vůbec tušení, tam Novákovi bydlí a paní Nováková na zámečku provozuje lesní školku. Když jsme s manželem uslyšeli tahle slova, nenápadně jsme na sebe mrkli. Setkání s Novákovými totiž přišlo právě ve chvíli, kdy jsme začali řešit otázku zápisu do školky našeho mrňouska a prý je o místa v okolních školkách doslova boj.



Úterní velikonoční pomazánka

nebo je to salát? 
Velikonoce jsou za námi. Amálka s Klárkou rozdaly úspěšně všechna vařená vajíčka, jenže .....
jenže Honzík se přiřítil domů s úsměvem od ucha k uchu. Už od branky halekal mamííí, mamííí, podívej, co nesu. V košíku kromě perníčků, čokoládových zajíců a všelijakých sladkostí nesl samozřejmě i vařená vajíčka a bylo jich rozhodně víc než těch našich rozdaných. 
A jejej, řekla jsem si pro sebe. Honzík zasedl ke stolu a začal prohlížet a třídit přinesené poklady. Nakonec si dvě vařená vajíčka oloupal a s chutí snědl. Ale i přesto se kupa vajec nikterak nezmenšila, a to se ještě nevrátil domů tatínek s Matyáškem. Ti určitě taky nějaká vařená vajíčka donesou. Nastala filozofická otázka: Co s tím?


Napadla mě jednoduchá rychlá pomazánka, hotová je za chvilku, s domácím chlebem to bude skvělá svačinka, možná i večeře.

střípky velikonoční

Čekala jsem na poště než na mě přijde řada a jak tam mají takové ty stojany nacpané časopisy jeden přes druhý, krátila jsem si chvíli prohlížením jejich názvů. Mezi všemi těmi bulvárními plátky a křížovkami, se schovávala jakási nenápadná Rozmarýna. Ve srovnání s časopisy na křídovém papíře, lesklou pevnou obálkou, s časopisy plných nádherných fotek, to byla Popelka. Ale uvnitř, stejně jako Popelčiny oříšky, skrývala poklad - neskutečně mnoho zajímavých nápadů nejen na Velikonoce. Tak jsem si Rozmarýnu přinesla domů.