Přeskočit na hlavní obsah

Polévka musí být horká

Čekala jsem v řeznictví než mi paní prodavačka pomele maso a oči mi sklouzly na uzená žebírka a kosti. Hned mě napadla uzená polévka, tu jsme už dlouho neměli. Z přemýšlení mě vytrhl hlas prodavačky: "Dáte si ještě něco?" 
"Koukám na ta uzená žebírka a maso....." 
"To si vemte radši tady tu kost s masem, uvaříte je, nakrájíte na plátky, s bramborovou kaší to je moc dobrý. My to máme doma tak rádi."
No, to mi nemusí vůbec říkat, hned jsem byla myšlenkami v dětství, kdy můj dědeček udíval maso a to jeho voňavé, čerstvé, ještě teplé uzené, právě vytažené z udírny, tomu se nic nevyrovnalo, šrutku jsme snědli na posezení. A s bramborovou kaší a opečenou cibulkou, to byl oběd, jedna báseň.  Přinesla jsem ten kus masa domů a už v řeznictví mi bylo jasné, že takový oběd z dětství z něho nevykouzlím, byť bych byla sebelepší kouzelnice. Moderní technologie při zpracování masa, zákazníci, kteří sledují spíše cenu než kvalitu, no co si budeme povídat. Maso už je doma, tak šup s ním do hrnce. 





Uzená polévka s kroupami
.....................................

Uzené maso, žebírka či kolínko, prostě to co máte, opláchněte a dejte do hrnce se studenou vodou, přidejte očištěnou mrkev, petržel, kousek celeru, menší cibuli i se slupkou, kuličky celého pepře a nového koření, nať libečku, celeru nebo petržele. Přiveďte k varu a pak na mírném ohni vařte maso do měkka. Sůl nedávám, nevím jak moc je maso slané, dosolit můžeme pak vždycky.
Než bude vývar hotový, máme dost času uvařit kroupy. Návod je na nich většinou napsaný. Po uvaření nezapomeňte kroupy pořádně propláchnout studenou vodou, aby se z nich odstranil vzniklý šlem.
Hotový vývar sceďte, podle potřeby dosolte. Do polévky přidejte kroupy a maso nakrájené na kostičky. Do hotové polévky můžete nakrájet i mrkev, která se vařila společně s masem a nasekanou petrželovou nať. Polévku podáváme horkou.
Když je masa hodně, část dám do polévky a ze zbytku můžou být třeba flíčky s uzeným nebo francouzské brambory.



A ještě vzpomínkou zabrousím k mému dědečkovi. Polévku musel mít vždycky horkou, že se z ní na talíři kouřilo. Než se vůbec pustil do jídla, než vůbec ochutnal první sousto, automaticky nebo snad zvyku do ní nasypal sůl a barbarsky nakapal magi. Pak usrkával ze lžíce horkou polévku a vždycky říkal: "Studená polívka není polívka, polívka musí být pořádně horká". Možná to mám po něm, možná na tom bude něco pravdy, ale i já miluji horké polévky. Není nad to, když se vám kouří z talíře, když foukáte na lžíci nabrané polévky a pak se vám po celém těle rozleje příjemné teplo a z nosu vám nemálem kape. 

Ať již horkou nebo vlažnou, stále platí, že polévka je grunt.
                                                                              Iva Růžičková  

Komentáře