Přeskočit na hlavní obsah

Držkovka dětem nevoní

"Co to tady vaříte?" drží se děti za nosy a křivý pusinky, jen co vejdou do kuchyně.
"Tatínek vaří dršťky", odpovím jim vesele, aby nepoznaly, že s tou vůní rozhodně nesouhlasím, ale respektuji to. 
Na to oni : "Coooo? Držky? Co to jako je? Hlavně to děsně smrdí." Není nad dětskou upřímnost.
"To je hovězí předžaludek, maminka mi pak uvaří dršťkovou polívku," vysvětluje dětem můj muž. "Můžete si dát se mnou."
"To my rozhodně jíst nebudeme!"a vystřelily z kuchyně, jako když práskneš bičem. 
Balíček uvařených a nakrájených drštiček se válel v mrazáku a čekal až přijde jeho čas. Děti jsou na prázdninách, my si s Matyáškem dáme těstoviny a tatínkovi uvařím tu "držkovku".




Recept na dršťkovou polévku
...........................

uvařené pokrájené dršťky, hovězí vývar, 
cibule, mletá červená paprika, hladká mouka, sádlo, 
nové koření celé, kmín, 
sůl, česnek, majoránka

Na sádle orestujeme nadrobno nakrájenou cibulku, jak se začne zabarvovat dozlatova, přidáme mouku. Mícháme až mouka začne zlátnout, přisypeme mletou papriku, hrnec stáhneme z ohně a za stálého míchání necháme papriku rozpustit v tuku. Přilijeme vývar, vrátíme hrnec zpět na oheň, přidáme dršťky, osolíme, přidáme kmín a pár kuliček nového koření, promícháme a necháme vařit nejméně 20 minut, aby se mouka provařila. Polévku musíte hlídat a občas zamíchat, aby se nepřichytla. Pak jen stačí dochutit prolisovaným česnekem a majoránkou. 

Kdo má rád pikantní polévku, může přidat k paprice ještě papriku pálivou. Pokud vaříte dršťky doma, můžete část hovězího vývaru nahradit posledním přecezeným vývarem z drštěk.
Dršťky koupíte snad v každém řeznictví, ale nejlepší budou od místního farmáře. My je získali od pana Romana Gellnera z Javůrka, od kterého každoročně kupujeme maso z mladých býčků. Letos přibral do svého chovu jalovičky plemene Angus, tak už teď se těšíme na telátka. 



Správný kuchař by měl ochutnat, co uvařil. Přiznám se, že jsem nenašla v sobě odvahu, abych ochutnala, zda mám polívku přiměřeně slanou, zda je okořeněná akorát. Mám v hlavě nějaký protidršťkový blok. I přesto, že tak krásně voněla, jsem neolízla ani na špičku lžičky. 
A tak jsem manželovi nalila polívku a vyptávala se, jakou má chuť. Nevěřícně a s kapkou nedůvěry si mě prohlížel, proč se stále dokola ptám na to samé. Musela jsem s pravdou ven a on mě ujistil, že je opravdu výborná. Důkazem toho byl plný talíř polévky, který si dal ještě k večeři. 




Odvahu při vaření a ochutnávání vám přeje 
                                                         Iva Růžičková

Komentáře